Rubrika: Pie Jesu aneb možná nekonečný příběh.

Byla vyhlášena válka. A já jako vždy nevěděl, proč. Bud kurýr jejího Veličenstva Královny Alenky z Jednorožečkova, chcípnul někde cestou, nebo jsem něco nepostřehl. Stála ve dveřích, ruce založené pod ňadry, a ne nevýznamně pokašlávala. Bojový

Jsou malí zloději a velcí zloději. Alenka byla velká čorkařka. Nic jí nebylo svaté a vše, co bylo nějak spojené s mou osobou, vonělo po mně nebo po Prádě, kterou používám, prostě štípla. Podotýkám na její

Když jsem tento víkend vyzvedával Alenku na našem obvyklém místě, neměl jsem ani tušení, jak se změní náš vztah. Tedy, jak změní ten můj k ní. Odnesl jsem jí, jako vždy, baťůžek o velikosti tašky

Čekala na mě na našem obvyklém místě a už zdálky jsem viděl, že je něco špatně. Vždycky jsem zaparkoval auto a šel pro ní. „Ahoj Děvčátko.“ Dnes jsem neútočil, protože ten smutný výraz mi nějak

Uběhl asi měsíc od ataky Alenky. Naše další setkání se nesla v duchu ostražitosti z mé i její strany. Výhružka, že mne opustí, když jí budu šetřit, mi tak trochu nahnala strach, ale nakonec všechno bylo jako

Skoro už jsem spal, když se najednou dostavil ten pocit. Oskarovala mne. Oskar byl můj pes a měl své podivnosti, jako já. Proto jsme k sobě patřili, jako Pat k Matovi. Poslouchal mě jen, když si v té