Autor: Devcatko

Alenka srkala brčkem svůj kelímkový příděl latté a se svou kamarádkou Bárou, překřtěnou Barbuchou, se couraly po obchodech. Hledala inspiraci. Pán měl v nadcházejících dnech svátek a krom toho, v obchodech začali prudit s krásnou letní obuví. Zastavily

Telefon zvonil jako o život. Vždycky měla radost, když slyší svou oblíbenou píseň a nechávala to schválně hrát až do refrénu. Zrovna u Pána k tomu vždycky došlo, protože ten vytáčel tak dlouho, dokud to samo

Velká ručička na hodinách se odmítala pohnout. Úplně se snad zastavila a bojkotovala čas. Bylo skoro půl páté a pro Alenku to znamenalo, že může vzít nohy na ramena a prchnout z práce dřív, než

S přicházejícím létem bylo čím dál těžší přežít horké dny v bytě. Tak se rozhodli, že trochu změní ovzduší. Prodloužený víkend věnovali chatce u lesa. Vyzvedl Alenku už ve čtvrtek večer. Byla nabalenější, než obvykle, což ho

Bylo ráno. Zadek měla nacpaný v jeho klíně a cítila, že mu to dělá velice dobře. Však ona byla také potěšená, že jde zatím vše podle plánu. Chtěla mu podráždit smysly, tak se přilísala k němu

Jak čas plynul a setkávání bylo čím dál častější, o propletení mezi nimi nebyl žádný pochyb. Přesto bylo ještě pár věcí, které o sobě nevěděli. Minimálně Alenka byla ta, co pod pokličkou držela poměrně zásadní

Páteční odpoledne neprobíhalo zrovna podle plánu. Den před odjezdem k Pánovi jí zastihla pravidelná měsíční splátka. Měla z toho náladu pod psa, protože věděla, že z nějakého řezání nic moc nebude. Chtěla brečet a ječet, pak sníst kbelík

Zase přišla úplňková noc a to pro Alenku znamenalo, že nebude spát. A když už usne, tak jen napůl a s podivnými, živými sny. Povalovala se tedy ve svém království a civěla do stropu. Měsíční

Dubnové počasí poměrně přálo a zdálo se, že zima už definitivně odtáhla pryč. Občasné záchvěvy měla, ale už ne v podobě sněhu, spíše jako zběsilý slejvák. Ten jeden pátek byl však úplně dokonalý. Azuro, teplo, příroda