Měsíc: Listopad 2018

Neměl rád scénáře. Dnešní den bude dlouhý. A on měl být režisér. Sára měla mít hlavní roli. A on jí dá kus sebe. Ji si vezme celou. Pozná jeho tváře. Každá byla jiná. Všechny patřily

Auto zastavilo uprostřed polí. Daleko od lidí. Civilizace končila kdesi za ním. Kolem jen louky a les. Krajina, kam občas zavítala zvěř. Možná někdy nějaký poutník, hledající samotu. Takový, jako byl on. Znal to tady.

Držel ji za vlasy a nekompromisně ji tlačil k zemi.. „Řekl jsem na kolena a po čtyřech, ty mrcho!“ Nakonec tam byla a kousla ho do nohy. „Jsi děsnej hajzl.“ Facka následovala vzápětí. „Ještě jednou

Kapka letící vzduchem, a na konci její cesty dopadne na nahé a spoutané tělo ženy. Stejně tak další a další. Dnes nechtěl a nebude jemný. Proto kapky dopadaly a působily jí bolest. Ne k nevydržení, ale

Seděli u stolu a jejich komunikace neměla řád. Ona se ptala a on odpovídal. Trpělivě. V klidu. Byla nezkušenost sama. Dívka. Její mladí a věk, byl pro něho skoro zázrak. V té šedi subínek, co

Proč? Otázka, na kterou si musel odpovídat. Proč ženy chtějí, poznat jeho temnou stránku. Část jeho Já, kterou v sobě držel pod zámkem a tak trochu se bál, jí pouštět a nekontrolovat ji. Žila s ním celý

Je život to, co opravdu žijeme, nebo jen sen. Krásný, ale přesto jen sen. To se mu honilo hlavou, když jí pozoroval. Ženu, co se před ním, v rytmu, který neudával on, ale její touha, narážela