Měsíc: Září 2018

V době kdy se odehrál jeho příběh byl chat jedním z míst, kde se lidé podobného zaměření jako byl on seznamovali a hledali jeden druhého. Poznal jí v místnosti pro perverzně založené a kde se cítil jako doma.

Stála před ním. Mlčela. Její Duše byla plná slov. Ne, těch jejích, co by tak ráda, chtěla říci. Byla plná, těch jeho. Muže, před nímž stála a neodvažovala se ho přerušit. To bylo po letech

Seděl ve svém křesle a pozoroval, jak před ním masturbuje. Byl to příkaz a ona ho plnila. Věděl, že jí to vzrušuje a tak trochu ponižuje. To, že je hračkou v jeho rukou a musí plnit

Stáli v předsálí kina. Jednoho z těch, co si zachovaly svou atmosféru a kouzlo. Nic s popcornem a divákem, srkajícím colu. Prostě klasika. Kino, kam chodí lidé za filmem a nezajímá je mediální masáž, že ten a ten

Jsem tichem duše tvé Radostí i slzou bolesti. Štěstím a úderem tvého srdce. Myšlenkou prvních paprsků slunce. Snem noci, plné hvězd. Pohledem do tvé duše. Dotekem na kůži tvé. Náručí, co tvé tělo svírá. Vlastním

Kým tobě jsem   Tvou oblohou plnou hvězd. Sluncem, co hřeje Duši tvou. Přístavem, kde náruč má vítá srdce tvé. Srdcem, co v hrudi pro tebe s láskou bije. Tyranem, co bolest tvou si bere jak dar.

Přišla za mnou, postavila se a spustila. ,,Mám něco, co je Vaše…a co jsem Vám vzala,, ,,A copak máš, co mi patří? Tvé srdce? Tvá duše??“ ,, Ano, Pane, ale ještě něco. Váš svetr a