Měsíc: Prosinec 2017

Byla jiná. Příjemná mladá žena v uniformě služebné. Stála přede mnou a to, co se mělo odehrát, byl její sen a na mně bylo, abych jí ho pomohl naplnit a prožít. Seznámili jsme se náhodou,

Ticho. To nádherné ticho prosycené očekáváním a napětím. Bylo to to jediné, co jsem vnímal, když jsem pozoroval tu ženu přede mnou. Stála tam, oděná do své nahoty, její zápěstí a kotníky obepnuté koženými pouty,

Ten den jsem nastoupil do výtahu a uviděl jí. Drobnou, štíhlou ženu s příjemným úsměvem. Viděl jsem jí zde poprvé, a tak mi má zvědavost nedala a já se zeptal, zda někoho hledá. Odvětila, že

Jmenovala se Vilma. Pro mě výjimečné jméno stejně, jako ta žena, co ho nosila. Vysoká, pohledná žena s postavou řecké bohyně. Kráčející hrdost a smyslnost v jednom. Asi takhle jí viděli muži okolo mě. Ale