bdsmdream.cz

Pán terorista

Byl další z mnoha víkendů s Pánem. Každý víkend byl něčím jiný a specifický. Hry i vztah nabíraly obrátky a vypadalo to, že jsou oba relativně spokojení. Stála na své značce, na které už stála mnohokrát a měla podezření, že tam vystála důlek. Známé auto přijíždělo a v něm i její nade vše zbožňovaný hajzlpán, Pán. Ani se nehnula a čekala, až přijde k ní. Měla chuť ho pozdravit nějak úplně šíleně, ale netušila, v jakým je rozpoložení, dokud z něj nevylítlo:

„Ahoj, čubko.“

Zase nějaká inovace. Takhle ji ještě nepozdravil. Škoda, že to neřekla, jako první. Odpověděla neutrálně, než vymyslí něco, čím by mu mohla rozhodit sandál. Začal bitku hned v první vteřině a to signalizovalo jediné: hru. Jeho slovní čubkování pokračovalo dál, zpečetěno přitažením za vlasy a polibkem. Cítila, jak v ní hoří touha mu to okamžitě nějak adekvátně vrátit, ale vypadalo to, že ještě neskončil. A taky, že ne, ještě ji plesknul po zadku. Prohodila jen cosi o gentlemanech a blbečcích, čímž ho spíš pobavila.

Své pomsty došel docela rychle. Potřebovala do obchodu, protože jí došlo pár kosmetických věcí, které si nějak zapomněla opatřit během týdne.

„Pane, mohu Vás poprosit, zastavíte mi tady u Tesca? Potřebovala bych si koupit pár věcí.“ prohodila nenuceně, jako kdyby se bavili o počasí.

„Co myslíš?“ odpověděl, protože začal větřit bejkárnu.

„Opravdu moc prosím, Pane?“

„Ne, budeš tam zase až do Vánoc.“

„Nebudu, slibuju, Pane. Jsou to pro ženu životně důležité věci. Když je nepořídím, odře se mi lak a když se neodlíčím, naskáčou mi beďary. A mastný vlasy jsou taky hnusný, Pane.“

„Jestli tam zase strávíme dobu bronzovou, tak to z tebe vymlátím!“

„Jistě, Pane, ale nebudeme tam dlouho, vezmu si jen, co potřebuju.“

Věděla, jak nesnáší nákupy. Velice neochotně s ní začal procházet všechny možné uličky. Šla docela pomalým krokem a těkala očima z jedné strany na druhou. Úplně cítila v zádech horkost jeho pohledu, jak by ji nejradši zavřel do nejbližšího chlaďáku. Za to si vysloužila občasné šťouchnutí košíkem do zadku. Bylo to jasné gesto bez nutnosti vyřčení: „Proboha, mrskni sebou!“

Věděla, že za tohle dostane takovou sodu, že na to dlouho nezapomene. Konečně prošli oddělení jídla, kde byly potřeba železné zásoby všeho možného. V drogerii si pobrala, co potřebovala, s půlhodinovým meditováním, jakou masku na vlasy si vezme. Všechno podrobně studovala, protože nesnášela na vlasech keratinové šampony. Když se pohnuli zase dál, procházeli kolem oblečení. Jakmile zpomalila krok, že se podívá, co tam mají, celkem nekompromisně ji košíkem dostrkal až k pokladnám.

Zase viděla ty známé dveře do jeho bytu. Opřela se tělem a hlavou o futra, nafoukla bublinu z velké, růžové žvýkačky a sledovala ho, jak ověšený taškami odemyká dveře. Nevěnoval jí jediný pohled. Chápala proč, právě totiž vymýšlel plán, jak se jí za tohle odmění.

„Když byste chtěl, Pane, pomůžu vám“ zkusila svoje štěstí, jestli svolí nebo aspoň promluví.

„Zapomněla jsi na posledně?“

Praskla bublinu a zavrtěla hlavou.

„Tak abych ti to názorně nepřipomenul!“

Na takové věci se nezapomíná. Lépe řečeno, na takový výprask, protože se chopila otěží a začala mu organizovat kuchyň. Odbočila tedy beze slov do své říše a nechala ho, ať si zřídí pořádek sám.

„Čau amore, Franto! Dlouho jsme se neviděli! Jak se mám? Jak mi může asi bejt? Už tě někdo vydíral nákupním košíkem? Ne? To se zeptej támhle hajzlpána, co nechce pomoc v kuchyni.“

Mluvila se svým medvědem schválně nahlas a pochodovala sem a tam po Jednorožečkově.

„Ten tvůj je taky slušnej netvor, ovšem. A představ si, že mi ten tyran řekl na veřejnosti čubko. Chápeš to? Čubko!“ hýkla rozhořčeně. „Žes to nežral? No já taky ne, drahý příteli. A pak se diví, že mu všechny věci emigrují.“

„Moc se spolu nevybavujte vy dva tlučhubové a připrav se na večer. Jdeme na večeři!“ ozvalo se z kuchyně. Ušklíbla se a těžce flákavým krokem se přiloudala ke kuchyni. Strategicky, mezi dveře, aby měla náskok, kdyby došlo k nečekanému sletu událostí, což se v jejich případě stávalo poměrně často. Začala vyzvídat, cože se děje.

„Á, slečna je tady. Dnes jdeme na večeři. Sami dva. Jen tak. Bez důvodu.“

Svraštila obočí a nakrčila nos. Bez důvodu, to tak!

Večeře znamenala všechno možné. Od koktejlek po krajky nebo kožený obleček. Prosebným pohledem na něj zamrkala. Nic. Žádná odezva. Vzdychla. Nic. Odkašlala si. Nic. Ani se neotočil.

„Taky by vás nezabilo, říct mi kam jdeme a co si mám vzít na sebe, Pane.“ vylítlo z ní a svá slova slyšela, jako kdyby je pronesl úplně nikdo jiný. Hned vzala radši roha, protože to byla věta právě tak akorát na subčí zabíjačku. Vletěla za plot Jednorožečkova a popadla polštář do rukou. Jak očekávala, přišel a upřesnil, o jakou večeři se jedná. Za ten ignor po něm mrskla polštářem. Beze slov poodešel k posteli a začala bitva. Když došlo střelivo, energie a Franta měl rozšláplou lebku, byl čas na přípravy. První vletěla ke skříni a otevřela jí.

„Nemám nic na sebe!“ zakvičela nešťastně a odběhla si raději přelakovat nehty. Puch laku a odlakovače se plížil bytem. V půli cesty mezi koupelnou a svou zemí ze sebe servala košilku a naprosto bezostyšně se producírovala.

„Co se tu vystavuješ?“ obořil se na ní.

„Se nevystavuju!“ odsekla stylem Blaženy a začala se hrabat ve skříni.

„To vidím, vystavuješ se!“

„No tak se vystavuju a co?“

„Nic, ty blbečku.“ ušklíbl se a vydal se do kuchyně. Cestou ji seknul jednu po zadku, když ohnutá štrachala v šuplíku s punčochami. Když byla konečně oblečená, musela pro něj dojít. Za výrazného vzdychání a xichtění se ho odtrhla od čaje a nějakého článku v novinách a šlo se.

Stůl pro dva, jak perfektní. Ani nebyl takový nával, jak se obávali. Příjemné prostředí přálo příjemné konverzaci a jídlo bylo, jako obvykle, božské. Jezení také znamenalo jistý oddychový čas. Takže sotva dojedli, neváhala ani vteřinu a začala houpat nohama. Měla výhodu, že byla menší, takže při správném sezení se její nohy ani nedotýkaly země. Houpala a houpala, až na špičce boty pocítila, že narazila do něčeho měkkého. Byla to jeho noha, soudě dle jeho pohledu, kterým Alenku probodnul. Podal jí nějakou krabičku. Dáreček. Milovala dárečky a tak se do něj zvědavě, avšak opatrně, pustila. Od něj totiž mohla čekat úplně všechno, od piercingové náušnice do prciny až po pošlého, vycpaného pískomila.

Z krabičky se zablýskla stříbrná kulička. Hned věděla, co to je. Cítila krev ve tvářích a Pán byl zpět. Nařídil, aby si ju zavedla a vrátila se. Udělala, co přikázal, a předložila mu prázdnou krabičku. Kulička se při každém kroku zvláštně chvěla a způsobovala poměrně velká muka. Pomohl Alence se posadit a objednali si pití. Začal nenuceně povídat a ona se přidala. Zrovna se rozjela debata o barvách, když pocítila uvnitř sebe vibrace. Hlas se jí trochu polámal a oči rozšířily. Byla to docela síla. Hrál si různě s intenzitou vibrací a ona se občas musela chytit stolu a zavřít oči, aby nezačala vzdychat na celou restauraci. Byla rudá, až za ušima a nechtěla, aby to na ní někdo poznal. Z ničeho nic tu hru utnul a ona těžce vzdychla. Ještě evidentně neskončil. Zaplatili a vydali se k autu.

Celou cestu jí pomáhal s chůzí. Nohy vypovídaly z předešlého teroru službu a kulička dál vesele dráždila. V jednu chvíli Alenku přitlačil ke zdi a pronesl jen slovo: „Ruce.“

Věděla, že je má dát nad sebe, že nechce, aby se ho dotýkala. Poslušně je zvedla nad hlavu a on je hned svou rukou pevně sevřel. Jednou nohou ji donutil, aby ty své dala od sebe a volnou rukou zajel pod šaty. Když ucítil mokré kalhotky, spokojeně zavrčel a pokračoval v mučení. Nohy se Alence začaly podlamovat a v podbřišku pocítila známé lechtání, které předcházelo brzkému orgasmu. Tělo se propínalo a svaly na rukách zatínaly. Dech se zrychlil a doprovodila ho známá horkost. A on najednou přestal. Počkal asi půl minuty, aby se mohla vydýchat a pak prsty jemně vyndal kuličku. Neměla úplně v oblibě, když ji nechával rozdělanou. Věděl to, ale mohla však jen tiše skřípat zuby a dělat, co bude žádat dál.

Jeli domů a ani jeden z nich nepromluvil. Celou cestu byla ve střehu, co se bude dít a po očku ho sledovala. Jenže byly chvíle, jako tato, kdy se v něm absolutně nevyznala. Stejně, jako odpoledne, i teď se opřela o futra tělem a hlavou, ale se značným rozdílem v situaci. Teď se cítila akorát tak na sprchu. Protáhla se kolem něho a zamířila k ložnici. Nepřekročila ani práh, když jí přikázal, aby se vrátila a sedla si na stůl. Že hra pokračuje, věděla hned, jak položil ruce na její stehna. Nakázal, aby si to před ním udělala. Zamrkala a sledovala ho, jak jeho prsty zahákly kalhotky a stáhly je. Na nic nečekala. Ukazováčkem a prostředníčkem si začala mnout poštěváček a vzrušení na sebe nenechalo dlouho čekat. Prsty si hrála se sebou a slastný pocit zase začal bujet kdesi za pupíkem. Sílilo to a nástup byl mnohem rychlejší než poprvé. A znovu, když už měla orgasmus na krajíčku, to utnul. Chytil ji za předloktí, aby přestala. Slastný pocit se s pulzujícím máváním vytrácel do těla a místo něj přišel vztek. Měla chuť se mu zakousnout do ruky a zdrhnout s vřískotem šílence do koupelny, kde by se dodělala hned za dveřmi. Vzteklý pohled vystřídal prosebný. Vzal ji za ruku a odvedl do ložnice. Neprotestovala. Chtěla, aby provedl cokoliv, jen aby se zbavila té nadrženosti.

V ložnici z ní sundal zbytek oblečení, takže byla úplně nahá. Oči jí uvěznil v černém světě pomocí šátku. Smysly se rychle zostřily. Cítila jeho dotek, někam šli. Pod rukama pocítila postel, kde zůstala na čtyřech a čekala. Kroky se troch vzdálily, pustil k dokonalosti atmosféry hudbu. Alenčino tělo bylo napjaté, co přijde. Čekala, kdy pocítí první štiplavou ránu biče na svém zadku. Místo toho pocítila něco úplně jiného. Jemný tlak v sobě, když do ní zezadu vstoupil. Vydechla slastí i bolestí a prohnula se v zádech. Bylo to něco velice příjemného a ochotně mu napomáhala s pohyby.

A pak, když z ní trochu povystoupil, ozvalo se kožené plesknutí a důtky dopadly na zadek. Zakňučela a v tu chvíli zase plně vniknul dovnitř. Hned tušila, co dělá. Chce ji úplně zrušit. Znovu to zopakoval, znovu a znovu. Zadek rudnul stejně, jako její tváře, a tělo se dostávalo do známé křeče. Sevřela pevně v rukách látku prostěradla na posteli a hlasovým projevům se vůbec nebránila. Už se nedokázala moc ovládat, celá se rozklepala a zatnula. Přišla poslední rána, kterou přes sílu chtíče sotva vnímala, a poslední, hluboké zasunutí.

Energie v ní explodovala a ona začala křičet. Svaly na rukách i nohách úplně ochably po předchozí námaze, takže se svalila na bok, jak trefená laň. Tělo ve vlnách pulzovalo, jak kdyby jím projížděl elektrický proud. Cítila, jak vytekla. Srdce div nevyskočilo z hrudníku a otřásalo jejím tělem mohutnými údery. Rozklepanou rukou si přetáhla šátek přes hlavu a s pootevřenými ústy hlasitě vydýchávala to, co jí právě provedl.

Našla ho stojícího opodál. Celou dobu tiše pozoroval ten orgasmický výstup.

„Tak za tohle bude odveta!“ řekla mu očima a pak se usmála. Pomstil se jí s velkou grácií a dokonalostí, jak to uměl jen on. Nikdy to nebylo bezduché, nedomyšlené nebo přehnané. Bylo to vždycky nebezpečně krásné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.