bdsmdream.cz

Nová hračka

Zase přišla úplňková noc a to pro Alenku znamenalo, že nebude spát. A když už usne, tak jen napůl a s podivnými, živými sny. Povalovala se tedy ve svém království a civěla do stropu. Měsíční světlo pronikalo okny a kreslilo jejich kopie na stěny a dřevěnou podlahu. Osvítilo i trochu chlupů na kožešince, které se teď zvláštně stříbřitě leskly. Všude vládlo smířlivé ticho, venku se ani lístek nepohnul. Jako kdyby i vítr spal.

Netušila, kolik je hodin, ale soudě podle tmy venku, byla už poměrně dost hluboká noc. Musela vzdychnout. Oči měla, jak žárovky a začínala se nudit. Pán zřejmě už dávno spal. Chtěla si hrát a už nějakou chvilku bojovala s pokušením Pána vzbudit.

Musela posbírat všechnu odvahu, aby konečně překročila hranice své říše. Když se k tomu konečně odhodlala, sedla si přímo k němu. Zkoumala jeho obličej pěkně zblízka, až měla nos skoro na jeho nose, a pak se trochu stáhla. Ale opravu jen trochu. Víc, jak dvacet centimetrů od něj nebyla. Seděla u postele a oči jí svítily. A pak začala šeptem opakovat:

„Pane…Pane…Pane…můj Pane…Pane…“

Kolovrátkování ho úspěšně probudilo. Trochu svraštil obočí, když zjistil, že je u něj tak strašně blízko.

„Bože, co se děje?“ zahučel ospale a promnul si rukama obličej. Oznámila mu, že potřebuje pilník na nehty. Značně ho to rozladilo, že zrovna teď, v tuhle noční hodinu, si milostslečna bude pilovat nehty. A co hůř, přímo v pokoji. Jistě jí musel v mysli kroutit krkem, protože začal cedit slova skrze zuby. Bylo to na dobré cestě k tomu, aby o ní něco přerazil. Omluvila se mu, že ho vzbudila a dělala, že si hledí svých nehtů. Ale jemu zřejmě došlo, že se něco děje, protože spát už nešel. Namísto toho začal větřit.

Odpovídala mu ledabyle, neutrálně, ale tím ho nezastavila. Navrhl, že by ji mohl přestěhovat. Tím spustil slovní přestřelku a došli až tak daleko, že jí předkládal všemožné bejkárny, co mu stihla napáchat, zatímco ona vymýšlela výmluvy, proč to udělala. Jenže ty brzy došly a tak zůstala zticha. Nasadila svůj mučednický výraz a čekala.

„Tak už to řekněte, no tak, řekněte…“ pomyslila si a dál zůstávala ticho.

Konečně přišla první výhrůžka! Málem práskla pár konfet a pozvala kejklíře. A než si stačila celou tu scénku vybavit ve své fantazii, Pán začal počítat, kolik jí dluží vlastně ran a co slíbil. A že dluh na splacení měla už vcelku slušný.

Jak se postupně dostával do varu, tak se zvedl nevědomky i z postele. Možná to ani sám netušil. Přikázal, aby k němu přišla po čtyřech. Dala si záležet, aby kroutila zadkem tak, že by jí záviděla i profesionální tanečnice latinskoamerických tanců. Když dolezla až k němu a postavila se, začala si pomalu přetahovat košilku přes hlavu. Věděla, že to takhle má rád. Nikdy nespěchal a rád si vychutnával takovéto chvilky. A čím více se loudala, tím větší pak hraní přišlo. Kousla se do rtu a hodila po něm pohled, který sice měl vypadat, jako prosebný, ale za ním se skrývaly hory chtíče a proseb, aby s ní vůbec žádné slitování neměl.

Hmátl po ní rukou a ohnul přes koleno. Musela se mírně uculit, protože to bylo přesně to, o co si celou dobu říkala. Ale v tom dluhu, který předložil a měla ho splatit, bylo ještě něco, o čem zatím nevěděl. Našla totiž ve skříni poklad, o kterém se jí dosud nezmínil. Čekala už docela dlouho, jestli na to sám přivede řeč.

Místností se ozývaly pleskavé zvuky, jak dopadala jeho ruka na zadek. Oba ozařoval stříbrný Měsíc. Světlo vůbec nepotřebovali. Vše bylo dobře vidět v té záři. Málem se rozplakala nad tou krásou, že dostala výprask při Měsíčku. Milovala tyhle výchovné chvilky.

Když dal poslední ránu, nazval jí pedantskou čubkou. Měl dobrou náladu, zřejmě mu to taky bodlo. Pomalu se zvedala a musela se zubit radostí.

„Čekala jsem, že to bude horší, Pane. Myslela jsem, že na mě vytáhnete ten svůj nový bič.“ vylétlo z ní a hned se chytla za pusu. Původně to plánovala trochu jinak, to podání o tom, že přišla na jeho novou hračku. Ale kostky byly vrženy.

„Takže jsi zas čenichala kolem?“ řekl výhrůžně a narovnal se. Zamračila se a popřela to s tónem, jako kdyby ji osočil z něčeho nechutného. Vyzvídal však dál, protože ho zaujalo, jak k tomu přišla. Z předchozí slovní přestřelky trochu vyčerpala fond výmluv, tak kápla božskou a řekla mu všechno. I své obavy o tom, že by mohl bič použít na nějakou jinou subinu. Jednak to opravdu nechtěla, ale také od něj chtěla ujištění pro svojí vnitřní krabičku hamižnosti, že ona je stále jedináček. Jeho nový bič byl větší a bylo potřeba se s ním naučit. Rozhodla se už dávno, že poslouží, jako výukový předmět, jen mu to potřebovala tak nějak oznámit. A podle jeho rozmrzelosti v hlase poznala, že je na dobré cestě. A když jí poslal na místo, mise byla úspěšně dokončena.

Provlékla ruce červenými smyčkami, které visely ze stropu, a chytila se provazů. To bylo její místo. Podívala se na sebe v zrcadle, které viselo na zdi. Sledovala Pána, jak bere do rukou nový bič a tělem náhle projel mráz z neznámého. Tohle byl opravdu velký bič, který na sobě ještě nikdy necítila. Lehce znervózněla a začala si kousat vnitřek pusy. Pak se Pánova ruka dala do pohybu a bič olízl její záda. Celá ztuhla a pak hlasitě vzdychla. Na chvilku zavřela oči, aby to vstřebala, a pak je zase otevřela. Dostala druhou ránu, tentokrát trochu jinou, než tu předchozí. Ta už se dala lépe zpracovat. Celou dobu ji kontroloval v odrazu zrcadla. Pochopil, že je vše v pořádku. Nehlasně komunikovali očima, četli své výrazy a on lehce přitvrdil. Ten bič byl něco nového, způsoboval úplně jiné pocity a v rukách Pána vypadal hrozivě. Alence se to však líbilo. Byla to taková tvrdá nadvláda, která se dala jen těžko popsat. Cítila se moc dobře i přes pulzující, štiplavou bolest. Už dávno se zmínil, že by takový bič chtěl zkusit a ona byla šťastná, že mu mohla to přání splnit. Ale snesitelnost toho byla daleko menší, než u krátkého biče. Slzy na sebe nenechaly dlouho čekat a tělo bylo v jednom ohni.

A pak, po jedné z ran, pozvedla nohu. Ohnula jí v koleni a přitáhla k tělu. To byl signál, že už má docela dost. Věděl to. Smotal bič a odhodil jej. Zůstala viset a se zavřenýma očima divoce dýchala. Skoro nehlasně k ní přišel a zlehka sundal smyčky ze zápěstí. Chtěl zkontrolovat stav. Byla šťastná, že to zvládla, vlastně, oni oba. Poznal to hned, už dávno Alenku znal a uměl v ní číst. I on byl potěšený. Začal slíbávat slzy z tváří a objal jí. Zavřela znovu oči a hltala tu něžnost, která kontrastovala s tím, co právě skončilo. Nemluvili, oba prožívali tu situaci po svém. On jako Dominant a ona jako jeho subinka.

Objetí povolilo a jeho ruka sevřela tu její. Vydali se k posteli a v tu chvíli Alenku něco napadlo. Vyprostila se omluvně, protože tomu něco chybělo: hudba. Pak se vrátila a nalepila se zády k němu. Cítila jeho dech ve vlasech a teplo jeho dlaně ji hřálo na tváři. Naslouchala slovům písně od Anny K. Místností proudila pohoda a klid. K tomu se přidávalo i štěstí, které naplňovalo oba dva.

Spojení usnuli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.