bdsmdream.cz

Jarní jízda

Telefon zvonil jako o život. Vždycky měla radost, když slyší svou oblíbenou píseň a nechávala to schválně hrát až do refrénu. Zrovna u Pána k tomu vždycky došlo, protože ten vytáčel tak dlouho, dokud to samo nevypadlo. Měla na hlavě uvázaný šátek, na rukou gumové rukavice, pohotový kbelík s jarovou vodou a vyhlásila válku zaprděné zimě. Okna byla rozražená dokořán a bytem létala vůně časného jara. Pán při prvním prásknutí latexu raději utekl do knihovny a jedinými požadavky bylo, aby byla oblečená jako služka a aby za žádnou cenu nic nevyhazovala. To první se dalo splnit. To druhé porušila ve chvíli, kdy vlezla do jeho skříně.

„Ježiši Kriste, to je snad Eltona Johna, když ještě chodil na brigádu smažit ryby do pojízdnýho fastfoodu!“ vytáhla z hromady seprané triko a nemilosrdně začala tvořit hromadu k likvidaci.

Nyní si sundala rukavici z ruky a přijala hovor.

„Nó?“ protáhla znuděně. V tom spěchu zapomněla doma klíče a stál u vchodu. Napadlo jí, že bude vydírat, ale pak si vzpomněla na mount Everest věcí na vyhození. Skončila hovor a šla Pánovi hodit klíče. Tu hromádku nacpala do krabice a zašila do Haraburďárny, aby pošla vlastním osudem. Třeba to jednou vykoupí muzeum, napadlo jí. Stačila se přesunout zpět ke kbelíku, když cvakly dveře.

„Co se ti stalo? Čekal jsem, že budeš vyjednávat.“ bručel z chodby a ona ztratila uklízecí nit.

„Nic se mi nestalo, jsem úplně v pohodě.“ odpověděla, a když začal nedůvěřivě rentgenovat, dodala: „Uklízím!“

Hodil hlavou, jakože chápe důležitost úkolu a postavil vodu na čaj. Rychle dodělala poslední nedokonalosti, uklidila náčiní a vydala se za ním.

„Něco jsem vymyslel.“ řekl potěšeně. Neovládla se a protočila oči v sloup. „Ale jestli nechceš, jdi si třeba malovat.“

Chvilku na něj zůstala koukat. Pak se zvedla a šla si pro náčiní. Jak Pán poručí, tak to udělá. Rozbalila stojan, vzala vodovky a začala prznit plátno. Vždycky, když něco vymyslí, tak je to důkladná pohroma. Pro její ego a zdraví. Ušklíbla se, protože vrzly dveře. Nic neříkal, tak ho vyzvala ke kritice svého díla. Evidentně nevěděl, co k tomu dodat, tak po chvilce dušení rozsekl situaci tím, že jedou nakupovat. Nechápala takový závěr a cítila ve vzduchu něco vážného. Přesto s ním sedla do auta a rozjeli se.

Projeli kolem obchoďáku a pokračovali až někam daleko do odlehlých částí. Když konečně zastavil na jakési betonové planině, vystoupili. Povytáhla jedno obočí.

„Kde to jsme?“ zeptala se. „Nejsou tu vietnamci ani Mekáč, a to, když někde není, tak to rozhodně není nákupní zóna.“

Konečně kápl božskou. Už s ní nechtěl jezdit po obchodech. Hladina jeho nákupní chřipky dostáhla takové úrovně, že s tím nedokázal zřejmě žít. Nastala menší hašteřenice, završená závěrem, že si Alenka sedla za volant.

Nějakou chvilku jezdila sem a tam po betonové cestě. Nebyla takové poleno, jak o sobě tvrdila, když šla na první lekci. Tam zjistila, že se nejspíš žádné GTA konat nebude, protože měla ježdění nejspíš v krvi. Vypravili se až do města, kde začala teprve ta správná zkouška. Alenku moc bavilo, vymýšlet názvy ostatním řidičům. Titulovala každého, kdo se jen trochu vymykal standardu. Pán zřejmě takovou salvu výrazů nečekal, protože se na okamžik zamáčkl do sedačky. Ale nedalo mu to a zase vylezl. Neznal Alenku – predátora.

„Měla bys klidnit slovník.“ navrhl.

„Tak viděl jste toho ovara?“ výskla pohoršeně.

„Jeď zpátky.“

„To určitě, svědí Vás ruka.“

„Jeď zpátky.“ zopakoval trochu důrazněji a Alenka zafuněla. Jakmile zaparkovala na místě, odkud vyjížděla, utekla do bezpečné vzdálenosti.

 

Čím ho teď bude vlastně týrat, když bude na nákupy jezdit sama?

Stála tam a zírala na něj. Pak se musela uculit. Vždyť má v Haraburďárně tu bednu do minulosti. Jistě bude brzy hledat svoje věci.

Přešla k autu a ladně tělem okopírovala jeho kapotu.

 

No co, buď pojede do nákupáku s ní, nebo to jeho tričko Eltona Johna schytá!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.