bdsmdream.cz

Drobné si nechte!

Ve vzduchu bylo cítit teplo přicházejícího léta. Strom, pod kterým stála, vrhal milosrdný stín, ale ani tak příliš nechladil. A ona se tu musí vařit v obleku. Proto je nenávidí, splňují všechna její NE – nepohodlné, neprodyšné, nejvíc otravné!

Čekala na svého Pána. Pie Jesu Pána. Odfoukla si z obličeje pramínek vlasů a přešlápla. Nohy jí ve vysokých podpatcích začínaly dřevěnět.

„Kde sakra je?“ zasyčela skoro neslyšně a svraštila obočí.

A pak ho uviděla, vysokého, se známou chůzí, která byla pro něj tak typická a jedinečná, jako otisk prstu.

Zase má ten jeho poker face. S jakou barvou z palety si budeme hrát dneska? Rozhodně to nebude černá ani červená, ty byly pro veřejnost moc sprosté. A růžová už vůbec ne, z té čpí vanilka.

„Ahoj Děvčátko.“ pozdravil jí a ona se na něj usmála.

„Dobrý den, můj Pane.“ opětovala úsměv. Usmál se na ní. Bylo to dobré, vypadalo to na zelenou, dokud se neozvalo:

„Sluší ti to, Děvčátko. Je z tebe taková panička, co si vyšla na procházku, tedy spíš na kávičku do Kafé Royale.“

Pomyslný červený praporek na býka vyletěl do vzduchu a odstartoval jejich soukromou bitvu. Oba tyhle bitky milovali, jen mezi nimi a nikdo jiný je nemohl chápat. Vyzývali se navzájem, oba tak krásně stejní a přitom rozdílní. Jejich pouto se tím uzavíralo pevněji a pevněji. Vzájemně si o milimetry posouvali hranice. Jejich barvité duše se vlily do sebe a jednotlivé barvy se přitahovaly nebo se mísily, podle toho, jaká situace nastala. Ale stále to byl on, kdo měl v ruce v bič a ona klečela u jeho nablýskaných bot.

Věděl dobře, že by byla schopná i v tom kleče vymyslet jakoukoliv bejkárnu. Stačilo jen, aby jí naznačil, co od ní požaduje, a ona se toho hned chopila se vší grácií. Tak, jak mu slíbila, mu vše dávala. I to, co ani netušila, že v sobě má. A o tom to bylo. Cvičil jí tak, aby ona na něj dokázala beze slov a dotazů zareagovat, vycítit jeho náladu a přání. A to se mu vedlo velice dobře.

„Snažila jsem se splnit, co jste přikázal, a děkuji za pochvalu mého výběru.“ odvětila se vší sebekontrolou, ale přeci jen jí trocha té jízlivosti v hlase blýskla. Provrtala ho vyzývavě očima a dala mu najevo, že je ve hře taky.

„Tak jedem anebo půjdeme na kafe, má královno?“

Cukl jí koutek. Provokatér úplně stejně, jako ona. Nahromadila v sobě všechen sarkasmus, co dokázala, a promítla ho do obličeje.

V prvé řadě, královny nedostávají důtkami. V druhé, kde mám sakra korunku? Ve třetí, královny se neprovokují. Ale jsem laskavá královna. Dej sem holeň a můžeme jít na to kafe. Ó, jaká škoda, že mu to nesmím říct!

„Jak poroučíte, vaše Veličenstvo.“ řekla nakonec, i když ta slova zdaleka nevystihovala ten vodopád, který spustil. Byl očividně potěšený, že hrála s ním, protože jí chytil se smíchem kolem ramen. Když se smál těm jejím reakcím, nebyla to vždycky provokace. Bylo to znamení, že splnila, co očekával. Pak jí pustil a popostrčil jí.

„Padej, ty trdlo!“

V podpatkách pod jeho šťouchancem zacupitala. Bavil se velice dobře, zřejmě mu tyhle hrátky chyběly. A jí taky. Jak dvě děti, co se tahají na pískovišti o hezkou bábovku. A jedno z nich tomu druhému občas uštědří varovnou ránu lopatkou do hlavy.

„No dovolte, Pane.“ Pronesla s hranou uražeností a rozhýbala při chůzi tělo. Dělala to tak vždycky, když měla podpatky. Nutilo jí to, aby kráčela, jako zosobněná potupa. Uměla se prodat, i když měla zjevné fyzické nedostatky. Taková malá Venuše, s velkým, kulatým zadkem, větším poprsím, ale nevýraznou výškou. Podpatky, když na nich žena uměla chodit, vždycky dokázaly s tělem nemožné.

Rozhodla se jeho chtíč trochu vydráždit, tak do své krátké chůze ke dveřím kavárny vydala maximum. Gentleman, jako vždy, jí pohotově otevřel dveře, i když šel celou dobu za ní.

Pěkné, světlé místo u výlohy, akorát pro dva lidi, jako kdyby čekalo jen na ně. A božská vůně kávy a sladkosti. Cítila se moc dobře. Vydechla spokojeně a napila se ze svého hrnku.

„Jaký máš na sobě kalhotky?“

Jak dobře mířená rána bičem, jí donutila uprsknout trochu kávy. Šokovaně ho sjela pohledem. Vypadal trochu popuzeně.

„Co máš za podprsenku, vidím, ostatně i ten vrchní, co nás obsluhuje, jí viděl. A stejně, jako všichni kolem!!!“

Ani v nejmenším nedoufala, že by zrovna v něm podpořila ten starý, známý pocit. Žárlivost. Jistě, vzala si jí schválně, ale za účelem provokace. Ale až tak? To byl obrovský bod pro ní. Ale ještě nevyhrála. Určitě si to nenechá ujít a dá jí to sežrat, jak se na Pána sluší a patří. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat:

„Ted půjdeš na toaletu a přineseš mi kalhotky, abych viděl i zbytek tvé garderoby, dámičko!“

„Co- cože?“

Obočí jí vylétlo do výšin a vytřeštila oči. Rychle jimi přelétla ze strany na stranu, jestli je někdo neslyšel. Ta pouzdrová sukně, ve které seděla, byla už tak poměrně nepřátelská svou délkou, natož, aby pod ní neměla kalhotky. Což všímavějšímu oku neunikne, spodní prádlo je pod tímto oblečením vidět dobře.

„Jako, že mám přinést svoje kalhotky, sem, Vám a teď?“

„Přesně tak a to tak, že hned!“

„Ale…“ vydechla a oči se jí rozšířily. Viděla ovšem, že to myslí opravdu vážně. Nejistě se zvedla ze židle a jako nějaká loutka odpochodovala na toalety. Podívala se na sebe do zrcadla. Co když si toho někdo všimne? Začal hrát tvrdou hru.

Dobře!

Zajela rukama pod sukni a sundala si kalhotky. Ani se neobtěžovala schovat se do kabinky. Zmuchlala kalhotky do chomáče v dlani a sebevědomě došla zpět. Položila je na stůl a mrskla po něm pohledem, který ho vyzýval k dalšímu úkolu.

Začal si ty kalhotky klidně prohlížet. Nutila sama sebe, aby se neohlížela kolem. Jistě si toho někdo už všiml a zřejmě mu i vrtá hlavou, co ti dva tady dělají. A bude je po očku sledovat.

„Koukám, že na sobě fakt nešetříš a určitě pasuji k té podprsence.“ prohodil nenuceně.

„Ano, je to komplet a hezké prádlo je moje slabost. A tuším, že i vaše, Pane.“ opětovala zdvořile, jako kdyby se bavili o počasí. Když viděla, jak se jeho prsty proplétají kalhotkami, tušila, že to bude jeho parketa. Pro tentokrát byl boj u konce. Začali se bavit o všem možném. Po nějaké chvíli ani nečekala, že by se ještě vraceli k nějakému úkolovému volejbalu. Tedy ne tady, v kavárně.

„Abych nezapomněl, Alenko…“ začal a ona svraštila obočí.

„Nejsem Alenka, vždyť znáte mé jméno.“

„To znám, tak senilní ještě nejsem, ale budu ti říkat Alenko pro to tvé věcné ALE. A je mi fakt jedno, jestli se ti to líbí nebo ne,“ řekl prostě a pokračoval: „Takže Alenko, teď ti něco řeknu a žádné ALE fakt nechci slyšet!“

U stolu se rozhostilo ticho. Čekala, co z toho vnikne za situaci.

„Ted se vrátíš na tu toaletu a přineseš mi i podprsenku. Pánové kolem, totiž ještě neviděli tvoje bradavky a nerad bych je o tu podívanou připravil. Když už viděli podprsenku, proč jim nedat i zbytek?“

Do tváří se jí nahrnula krev a hlava se jí trochu zatočila. Vzdychla a znovu se vydala na dámské.

Podruhé na toaletě. Lidi v té kavárně si musí myslet, že má tak trochu problémy s močí.

Dala ruce v bok a vrhla na sebe pohled v zrcadle. Musela něco vymyslet.

Bílá halenka, úzká, černá sukně, černé sako a lesklé, černé lodičky. Bylo teplo, vařila se v tom, jak kýbl špaget. O kalhotky přišla v prvním kole.

Tak fajn!

Ušklíbla se. Právě se rozhodla, že z těch dveří vyjde jako pravá femme fatale. Sundala si podprsenku. Pod bílou látkou halenky svítily její tmavé bradavky. Rozepla ještě jeden knoflík. Teď měla výstřih hluboký, jako Mariánský příkop. Hodila si sako přes rameno a nasadila bojový výraz.

Rozrazila dveře umývárny a se samolibým výrazem dokráčela až k Pánovi. Položila vyzývavě podprsenku na stůl a vrhla po něm pohled Drobné si nechte.

Pak si rukou prohrábla své dlouhé vlasy a zaculila se. Byl spokojený s jejich hrou a navrhl kino. Alenku v říši divů. Nadšeně s tím souhlasila, protože nemohl vybrat lepší téma. Ona, ALEnka, stejně potrhlá a šílená.

Už se nemohla dočkat, až mu bude ujídat popcorn.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.