bdsmdream.cz

Výslech

Stála tu přede mnou.

Prohlížel jsem ženu, co vstoupila do mého života.

Díky chatu, trpělivosti a komunikaci tu nakonec stála a bylo na mě, naplnit její sny a touhy.

Na stole přede mnou ležel její dotazník subinky, který vyplnila na jednom webu. Díky němu jsem zhruba věděl, co jí zajímá a vzrušuje. Vyplnila ho a poslala, jako jeden z úkolů, které jsem jí dal. Dobrý základ pro výslech, který jsem měl v plánu uskutečnit.

Věděla trochu o čem bude naše setkání a důvěřovala mi. Podrobnosti jsem jí nesdělil. Ty jsem ani sám neznal. Jsem spíš na improvizace než na scénáře. Ani ona je nějak nepotřebovala k životu.

Na sobě měla sukni, halenku a sako a na nohou kozačky na podpatku. Na očích šátek. Tak to chtěla. Nevidět, a mít možnost o to více prožít své fantazie.

,,Takže začneme milá dámo, já se budu ptát, ty budeš odpovídat a když se mi odpověď nebude líbit, bude tě to bolet, jasné?“

,,Ano rozumím.“ Víc neřekla, a to byl start. Pro mě a mou fantazii. Měli jsme čas a já si tuhle situaci chtěl užít. Dámička, co nakonec skončí na kolenou. Nevím proč, ale čím vetší dáma, tím víc mě bavilo jí dostat tam, kam já chci.

Pomalu jsem ji obešel a chytil ji zezadu za vlasy, přitáhl její ucho ke svým rtům a řekl co jí čeká. V dotazníku měla že tahání vlasy miluje. Jako já.

,,Teď ti svážu ruce za zády a začneme. Bude to dlouhé, tím si bud jistá. Ale nemusíš se bát. Když budeš rozumná, nebude to moc bolet.“ nechtěl jsem ji moc strašit, ale věděla, že výhružky mám rád a ona taky. Dlouze vydechla.

Poslušně dala ruce dozadu a já je šátkem zlehka převázal. Neznala mě zatím tak, jak by chtěla, a tímhle gestem jsem ji dal jasně najevo, že má sice ruce spoutané, ale tak, aby je mohla kdykoli osvobodit. Důvěra se rodí pomalu a není možné si jí získat hned. Proto jsem nikdy nespěchal a krůček po krůčku pracoval na tom, abych si ji získal.

Možná nečekala to, že ji rozepnu sako. To, že ji roztrhnu halenku, nečekala vůbec.

,,Buď v klidu a stůj jak máš a ani hnout!“

Napětí jejího těla se uvolnilo a já v klidu vyndal její prsa z podprsenky a poodstoupil, abych se pokochal pohledem.

Vysoká, v podpatcích, hezky tvarovaná ňadra. To bylo to, co viděli moje oči. Příjemný parfém voněl z její kůže a vůně jejího potu tu dokonalost jen dokreslila. Její dech a pulzující tepna na jejím krku byla známka jejího vzrušení. A očividně se jí to líbilo. Stejně jak mě.

Pak jsem se začal ptát na jednotlivé kolonky. A dal jí první facku. A pak další za to, že něco jiného psala a něco jiného říkala. Trochu se lekla, když dopadla první, ale protože to bylo spíš pohlazení než facka, stála klidně dál. Další si už očividně užila.

Jenže víc než facky mě lákala její ňadra. Takže další nesprávná odpověď a moje ruka praštila její prso a pak i druhé. Tohle bylo ono. A podle jejího slabého zasténání i pro ni. Pak to začalo vypadat jako když dotazník vyplňovala jiná osoba. A nebo se jí líbilo to, co dostávají její prsa. K ranám jsem přidal i mučení jejich bradavek a vyzkoušel na nich i své zuby. V dotazníku kousání za 3, ale skutečnost byla tak za 4. A nebo se bála odporovat. Sténala krásně a potichu. To miluju. Žádný řvaní pornohereček, co si myslí, že to je na bdsm to hlavní. Řev.

Líbila se mi čím dál víc. To jak nastavovala ty svoje trojky pramenům důtek, a vůbec neřešila, kde se najednou místo rukou na scéně objevily důtky.

Odpovídala chvíli po pravdě a pak zase lhala. Podle toho, jak si její tělo vyrovnalo s bolestí. A to se vyrovnávalo rychle.

Pak jsem její prsa přetáhl bičem. Překvapená, trochu vyjekla, ale okamžitě se postavila, vydechla a já pochopil, že chce další ránu. Bič dopadl a pak znovu a znovu. Už jen sténala a stala jak sloup. Prsa hrdě tlačila dopředu a já jen čekal, kdy dostanu znamení. Nepřišlo. Tak jsem přestal a přistoupil k ní. Její ňadra byla jedno veliké plátno, zmalované doteky biče. Pohladil jsem její rány a s něhou se jich dotýkal.

Dýchala vzrušeně a její dech se pomalu začal uklidňovat, tak jak jsem ji hladil a dotýkal se jí.

Pak jsem zase neodolal a musel ji chytit za ty její pačesy.

,,Tak a teď se svlíkneš a budeme pokračovat.“  Rozvázal jsem jí ruce a sednul si na židli a hodlal si užit co uvidím.

Sundala si sako i halenku, sukni a nakonec i podprsenku i kalhotky. Hezký pohled. Stala tam oblečená jen do kozaček a ran na svém těle. A těch mělo být víc.

,,Takže budeme pokračovat. Dej si ruce za hlavu a nohy od sebe. Poslušně se postavila, tak jak jsem chtěl. Chtěla poslouchat a plnit, co se po ni chce. A být trestaná, když to nebude tak, jak to být má. Tichá dohoda mezi mnou a jí.

Obešel jsem ji a prohlédl si ji a klidně jako někde na trhu jsem ji osahával. Její hrdost dostávala těžký uder, ale mě to bylo fakt jedno. Chtěla si to prožít a poznat, a to jinak než osobně a fyzicky, proste nejde. Můžete si o tom přečíst spousty knih, popsat kvanta vět na chatech, ale pravda je jen jedna. Realita. To je jediná pravda, která vám da odpovědi na všechny vaše otázky. A já jí odpovědi dával.

Možná bolestivě, ale dával. Ona to tak chtěla a já tu byl pro to. Otevřít jí brány do světa. Tajemného, někdy bolestivého, ale lákajícího fantaziemi a hrami. Trochu jinými než v běžném životě, ale taky o to přitažlivějšími.

Ona chtěla žít a prožít. To jsem pochopil z naší komunikace. Chtěla poznat, jaké to je, odevzdat se, poddat se a podlehnout.  Vůli někoho jiného. Vůli Pána. A já jí měl pomoci poznat, že toho je a bude schopná.

Když jsem ji dal dostatečně poznat, jak se asi cítila otrokyně na trhu, pokračoval jsem dál v otázkách a ona v odpovědích. A její zadek a zadá se začali měnit pod dopady prameny důtek.

Dopadaly na její kůži a ona jen nastavovala své tělo pro další a další rány. Užívala si to.

To, že je někdo, kdo jí da co chce a kde se nemusí bát, že se to stane noční můrou a zraní to její duši i tělo. Vlastně to byla ona, kdo určoval silu s jakou jsem jí bičoval. Nechtěl jsem, aby napoprvé musela posunovat hranice v sobě někam kde to nezná. Prostě když chtěla víc, řekla prostě,, víc,,.

Dotazník byl skoro za námi a já chtěl finále.

..Teď tě zbičuju a neptej se proč. Proste to chci a ty bud řekneš ano nebo ne. Nejsi moje subinka, takže si to nemůžu vzít, jako kdybys byla. Když řekneš ne svět se nezboří a já to přežiju.“

Řekla ano.

Jen pomalu sundala šátek ze svých očí, přišla ke mně a podívala se mi do očí.

,,Bič byl pro mě hrozba. Díky vám, je to jinak. Vezměte na mě prosím bič. A nebojte se. Nechám na vás co a jak. Dlužím vám a to je moje splátka.“

Pak se postavila, ruce spojila za krkem a čekala. Bič začal dopadat na její tělo. Každá rána nakreslila novou stesku na její kůži a ona sténala a pak kývla hlavou. Znamení. A já přitlačil. Bylo to opojné a nechtěl jsem, aby tahle chvíle skončila.

Nakonec jsem nechal dopadnout poslední ránu, odhodil bič a uviděl její tvař. Stékali po ní slzy, ale nechala je tak jak jsou. Jen si přede mnou klekla, vzala moje dlaně do svých a políbila je.

,,Děkuju vám zas dnešní den Pane.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.