bdsmdream.cz

Výslech a dál …

Po výslechu přišli jejich další, společná setkání.

Ale Dámička soustavně bojovala, se svou hrdostí.

I když ho, jako Pána přijala a políbila mu na konci výslechu ruku, už při dalším setkání, to bylo trochu jinak.

Znovu tu byla ta hrdá, nezlomná žena, co odmítala pokleknout, jen tak sama od sebe. A on jí nechtěl zlomit. Chtěl, aby to udělala, proto, že to tak sama chce. A to byl úkol hodný velikána.

Svléknout se na jeho příkaz, to bylo prakticky, bez problému. I když být před ním úplně nahá, to také odmítala. Stačilo, že jí nechal na nohou lodičky a už to bylo jinak. Nebo jen podprsenku a z ní vykukující ňadra. Mimochodem i on se přistihl, že tenhle pohled, se mu líbí víc. Měl rád hezké prádlo.

Stejný boj dvou osobností přišel, když jí ukázal obojek. Ten zásadně odmítla s tím, že není žádná čubka. Bavil se tím jejím spravedlivým hněvem. Nebyla čubka.

Byla Dámička. To měla ráda.

Tu ženskost. Klidně se před ním svlékala a oblékala do hezkého prádla, plnila co přikázal a nechala se kurvit.

Tak tomu jejích společnému obřadu, říkal. Dělal z Dámičky svou Kurvu.

Skoro bez odmlouvání plnila jeho zvrhlé, perverzní příkazy. Nebyly to extrémy a jí bavilo, že to po ní chce.

Že má o ní zájem a chce jí. Jako smyslnou ženu.

Jako otrokyni svých chtíčů i když i slovo otrokyně, byl další podnět pro její vzpouru. Byla masochistka víc než jen submisivní, ale on měl trpělivost a vždycky jí dostal, kam chtěl. Když s ním bojovala, platila za to svou daň. Její tělo si to její ,,dohadování,, užívalo asi stejně jako on, si užíval biče a důtek, vysvětlující jí, že je ten, kdo tady tomu velí.

Dokázala na něj udělat klidně, nějaký ten ksichtík a pak sledovat, co s ní provede. Ať už ji potom čekalo cokoliv, jí to za to stálo.

Mučil její tělo, bičoval anebo si bral její zadek, bez slitovaní. Měla ráda, když jí anální sex s ním,  trochu bolel a ona si při tom jen tiše nadávala a sténala. I když za to nadávaní, pak dostala par facek, nepřestala s tím. Anebo si nadávala skoro neslyšně.

Vlastně se jí líbilo všechno, co s ní prováděl. Když jí spoutal ruce za zády a bral si její ňadra na své hraní, stejně jako její kundičku. Když jeho prsty trápily její pysky a poštěváček. Poslušně držela, protože jí to přikázal a ona věděla, že jsou příkazy, které prostě musí poslechnout. K tomu stačilo vidět jeho oči. A slyšet ton hlasu, s jakým ty příkazy, vydal. Byl starší, ale jeho charisma, bylo to co rozhodovalo. Jen těžko se mu říkalo ,,ne,,

Stejně, jako když, mu v očích zaplanuly veselé ohníčky a najednou, tu byl někdo jiný.

Muž, se kterým se ráda milovala, dotýkala se ho a smála. Byl tak trochu záhadou, protože nikdy nevěděla, kdo z těch dvou přijde. A musela si přiznat, že to jí bavilo a vzrušovalo. Ta jeho rozdělená mysl. On a Jidáš. Tak, říkal svému temnému Já. Měla ráda oba.

Nebyl jen Dominant a Pán, který kolem sebe rozsévá bolest a strach.

Jeho inteligence a vnímavost a kluk, co mu bydlel v duši. To všechno jí okouzlovalo.

Dokázal jí zbičovat a usmívat se u toho a pak s jiným úsměvem, jí pozvat na zmrzlinu nebo krmit labutě. Úsměvů měl širokou paletu. Stejně jako temna ve svých očích, když přišel Jidáš.

Teď se na ní díval. V ruce měl obojek. A ona čekala, co bude. Věděla, že k tomu dojde, že si jí prostě bude chtít podrobit a že to bude boj. Na obou stranách.

Klidně jí mohl spoutat a nasadit ho. To, ale očividně, nechtěl. Chtěl, aby se mu podrobila a aby to tak i zůstalo.

,,Kurvičko. Tady je obojek a ty víš, kde skončí. Mohl bych se s tebou prát a nasadit ho. Druhá varianta je, že bych tě poprosil, aby sis ho nasadila a ty víš, že tohle se nestane. Nechceš to ty a já už vůbec ne. Takže tuhle variantu, ruším. Taky tě můžu mučit a trápit, dokud se nezlomíš.“

,,Bičovat, dokud prostě neřekneš, ano. Ale to mě taky neláká. Tebe možná ano, ale tuhle radost ti neudělám. ( bavil se jejím zklamáním, které přišlo po tom, co ty slova vyslovil. ) Takže tě můžu jen přesvědčit o tom, že jsem ten, kdo si zaslouží, abys kvůli němu, ten obojek nosila. Já si počkám, až si o něj řekneš sama.

,,Nebude to asi hned, ale já mám všechnu trpělivost světa a postarám se o to, abys věděla, kdo a co jsem a proč chceš ten obojek nosit.“

Poslouchala ho a on mluvil a ona cítila, jak jeho pravda, proniká k její duši. Tušila, že mu nakonec podlehne a udělá, co On chce. Jen se prostě nechtěla vzdát, jen tak.

I když jí, vlastě ten obojek nijak nevadil. Byl krásný. Patřil ke koženým poutům, na její ruce a nohy.

Když jí je zapínal, byla vzrušená, už jen z toho, jak samozřejmě si při tom počínal. Musela se o něho opřít a to jí dělalo dobře. Že se ho dotýká a on se bez ztráty hrdosti, v klidu sehne a zapne pouta na jejích kotnících.

Jeho chování se jí prostě líbilo. On si na Dominanci nehrál. On Dominantní byl. A stejně tak, byl mužem. Když ji pouta zapnul obyčejně jí vzal do náruče a líbal. Prostě, bez ptaní, ale s lehkou drsností a ona nemohla nepodlehnout. Nechtěla se mu bránit.

Chtěla, aby jí líbal a bral si jí. Pak už jen stála a čekala.

Co na ní dnes vymyslí, co si od ní zase vezme a co ona mu dá. Jestli jí bude týrat a brát si jí jako sadista, anebo ji bude kurvit, podle svých představ a ona bude prostě dělat, co on chce.

Vlastně to chtěla i ona. To se jí honilo hlavou vlastně pořád, že on něco řekne a ona to udělá. Skoro beze studu a s očekáváním toho, jak jí bude pozorovat a možná se usmívat a možná jí utopí v té temnotě jeho očí.

A někde vzadu se pomalu vkrádala do jejího vědomí, že nosit obojek od tohohle muže, nebude pro její hrdost zas taková rána.

Neřekne si o něj dnes. Možná ani příště. Ale jednou, o něj poprosí.

Na její tváři se objevil lehký úsměv.

Pak na její ňadra dopadly prameny důtek a ona si slastně vzdychla.

Je tu její Jidáš. Oddala se mu, svět slasti jí pozval dál.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.