bdsmdream.cz

Vrchní sestra

Ležel na nemocniční posteli a pozoroval ji.
Vysokou, černovlasou ženu. Líbila se mu. I to, jak úkolovala ostatní sestřičky před vizitou a jak všechny pérovala. Včetně něj.
,,A ne, že zase budete pana primáře otravovat, těmi Vašimi vtipnými poznámkami o všem možném.“
,,Má na starost víc než Vás.“
Usmál se a odpověděl.
,,Ano Madam.“ řekl žertem.
Zamrkala a pozorně si ho prohlížela. Ten pohled mu napověděl. Věděla, proč jí říká Madam. Jenže on to řekl, bez submisivního podtextu. Prostě jen, aby ji nadzvedl.
Zčervenala, ale neřekla ani slovo a odešla.
Vlastně o ní často přemýšlel. Co tu taky měl po operaci dělat. A tak se snažil zjistit, kdo je.
Byla určitě dominantní ve vztahu k podřízeným, ale určitě ne v běžném životě. Na 99 % je v reálném vztahu submisivní a práce byla o něčem jiném.
Druhý den před vizitou na jeho stolku ležela kniha. Shakespeare a jeho Zkrocení zlé ženy. Znal tu knihu skoro nazpaměť a uměl pasáže z ní recitovat jako básně.
Jako každé ráno před vizitou vrchní procházela pokoje. Chodila od postele k posteli a kontrolovala, aby bylo všechno dokonalé.
U jeho stolku se zastavila. Nebyl tam. Jen kniha na jeho stolku.
Zas určitě někde kouří anebo laškuje se sestřičkami, proletělo jí hlavou a zamračila se. Tak trochu ji dráždil a ona na něj trochu žárlila. Byl to zajímavý, charismatický muž a podle knih, co tu neustále četl, vypadaly rozhovory s ním. Byl chytrý a sečtělý.
Pak ji uviděla. Zkrocení zlé ženy a její milovaný autor. William Shakespeare. Skoro automaticky ji otevřela. Záložka spadla na zem a ona se pro ni automaticky sehnula. Fotografie a na ní klečící žena s pouty na rukou s hlavou opřenou o mužovo stehno. Zrychlil se jí dech. Byla to krásná alegorie bdsm.
Najednou tu stál vedle ní. Ani ho neslyšela přicházet a on tu stál, díval se střídavě na ni a fotku v její ruce. Podíval se na ni a vzal si fotku z její ruky.
,,Zajímá Vás hříšné umění?“ řekl s lehkou ironií v hlase.
,,Možná, že Vám tady kolem všichni tu dominanci věří. Ale já ne. A teď vím, že jsem se nespletl ve svých úvahách o Vás.“
To, jak se na něj podívala, bylo něco, jako kouzlo. Dominantní pohled, který znal, byl pryč a oči, které se na něj dívaly, to byla studnice oddanosti a pokory. Byla to snad jen sekunda možná dvě a pak se stejně rychle vrchní sestra do jejích očí zase vrátila a byla zase zpět. Tvrdá a dominantní. On, už ale věděl. A ona taky. Kdo je kdo.
Věděl přesně, koho má proti sobě. A jak s ní zacházet. Jak se k ní chovat.
Omluvila se mu za to, že se dotýkala jeho věcí, ale jen se usmál. Věděl všechno.
Na jeho pokoji se začala objevovat častěji i mimo vizitu. Jen jakoby náhodou a i když s někým mluvila, pokradmu se na něho dívala a rychle klopila zrak, když zjistila, že se na ní soustředěně a drze dívá. Dva magnety. Tak by je viděl někdo třetí, kdyby je chápal a tušil, co se mezi nimi odehrává.
Byla jím přitahována stejně jako on jí. Věděli, že je to náhoda. Ale nebránili se tomu. Krásná náhoda.
Ale jeho zdravotní problémy se vyřešily a přišel čas odejít z nemocnice.
Po vizitě si sbalil své věci. A ona se ztratila hned po vizitě a už se neobjevila. Trochu ho to zamrzelo, ale chápal, že její povinnosti jsou důležitější než on.
Vyšel z pokoje, rozloučil se se sousedy a na sesterně poděkoval sestřičkám za péči. Nikde ji neviděl.
Stála u výtahu. V rukou šanony a on jí pomohl do dveří. Výtah se rozjel a než stačil něco říci, byl dole v suterénu. Vytáhl z kapsy navštívenku a strčil ji do jednoho šanonu.
,,Čekám na svém hřišti a doufám, že nebudu čekat dlouho.“
Usmála se na něj pohledem, který říkal vše. Byla subinka a on to poznal. Asi jako jeden z mála. A ji zabolelo, že ho nezná víc a déle.
Pak se každý vydal svou cestou.
Čas plynul a on si v klidu četl ve své prodejně knih. Byl vášnivý čtenář a tak, když se mu v restitucích vrátila rodinná nemovitost s prodejnou v přízemí, věděl, co tam bude. Postupně se jeho prodejna stala útulným místem na maloměstě a on tam byl vlastně pořád. Nemusel se trápit ziskem. Byla to jeho radost a vášeň. Stejně jako jeho vztah k bdsm.
Odešel z nemocnice a skoro měsíc se nic nedělo. A pak se objevila na jeho hřišti.
Seděl ve svém křesle, pohodlné kožené klubovce od kamaráda z bazaru, a četl si, když zacinkal zvonek nad dveřmi. Jen ze zvyku zvedl oči a uviděl ji. Stála na prahu a dívala se na něj.
Pomalu se zvedl a postavil se za pult.
Přišla k pultu a pověsila na něj ty své modré studánky. Klidně se v nich mohl utopit.
,,Přála bych si nějaký román.“
Okamžitě se mu před očima objevila scéna z filmu Vrchní prchni.
,,Přečíst nebo prožit?“
Její oči ho odměnily úsměvem. Určitě ten film viděla.
“Něco na téma bdsm? Ale 50 odstínů tu opravdu nemám.“
Zcela ji tou otázkou zaskočil.
,,Tím bych se nechtěla zdržovat.“ vylétlo z ní a pak se zarazila. Zčervenala na tím svým přiznáním.
Nic neřekl. Jen pomalu obešel stůl. A pak ji chytil za její hřívu a přitáhl si ji blíž.
,,Kde si byla celý měsíc?“ zcela automaticky jí začal tykat.
,,Měla jsem moc práce, ale chtěla jsem přijít dřív. Nešlo to. Ale opravdu jsem chtěla.“
Věděla kde je a věděla kdo je. Bylo to jeho panství. Jeho hřiště. A ona sem přišla za ním. Musela. Celý měsíc se tomu bránila, ale nemohla jinak. Bylo to silnější a ona nakonec ráda podlehla. Věděla, co ji čeká, pokud otevře dveře do jeho panství. Vyčetla to z jeho očí, když se na ni díval v nemocnici. Pouta, co jí pomalu omotala duši a nebylo úniku. Věděla to. A chtěla to. Už dlouho ji nikdo nespoutal. A její duše po tom toužila. Zase někomu patřit. A on měl v sobě sílu a charisma, kterému nemohla odolat už v nemocnici, když ji odhalil. A její romantická duše se mu otevřela v momentě, kdy jí recitoval Shakespeara. Jako by nikdy nedělal nic jiného. A teď tu před ním stála. Neschopna pohybu.
,,Takže, je ti jasné kdo jsem?“
,,Ano Pane.“
Bylo to zcela přirozené. Nemohla mu říkat jménem a ani nechtěla. On Pánem prostě byl a ona to cítila stejně jako, že všude kolem je vzduch. A chtěla ho dýchat. Chtěla jím být naplněna.
Pomalu k ní kráčel. A ona pomalu ustupovala. Až nebylo kam.
Nebránila se mu. Chtěla, aby si ji vzal a chtěla se mu odevzdat. Ten hlad po moci nad její duší, ji stravoval už dlouho. Schovaná za maskou dominantní vrchní sestry. V bezpečí. Ale toužící se odevzdat beze zbytku. A pak se objevil on a její maska spadla. Věděla, že ho chce poznat a věděla také proč.
Dotlačil ji ke zdi mezi regály, vzal její ruce a dal jí je nad hlavu. Jeho pohled je přibil ke zdi. Ani ji nenapadlo se bránit či odporovat.
,,Stůj a ani se nehni.“ Jen tiše kývla a stála tak, jak ji přikoval. Svými slovy a pohledem.
Šel zamknout. A vrátil se.
Jednou rukou podržel její ruce a pak jí bez varování zajel tou druhou pod sukni. A začal si hrát. S ní. Se svou hračkou. A ona jí byla. Ani se nepohnula a jejich oči se občas střetly. Byl její Pán a ona se mu oddala tak rychle, až ji to zaskočilo. Ale věděla, že instinkt ji nezklamal. Byl to on.
Už jen to sebevědomé vystupování, pohled, co nesnese odmlouvání. A ona tu teď stojí a drží a nechá ho si hrát. Jeho prsty dráždily přes kalhotky její kundičku a on ji prostě mučil. Jeho prsty si braly její poštěvák, tahaly její pysky a ona jen tiše sténala. Neschopná pohybu, neschopná odporu. Vládl jí. A ovládal.
Pak udělal něco, co ji naprosto ohromilo.
Jeho ruka ji přestala krásně trápit a on si ji zvedl k ústům. Musela se dívat. Nešlo to nevidět. Jeho prsty byly vlhké. Pomalu si jimi potřel své rty. Jako balzámem. Viděla tu vlhkost, jako stopu po ní.
Vzrušením přestala dýchat a jen se dívala na jeho rty a do jeho očí. Ruka opět zajela do jejího rozkroku a pak se jeho prsty vrátily k jeho obličeji.
Pak jí stejně jako sobě potřel rty. Cítila dole úplné peklo. Krásné peklo.
A pak se svět zastavil. Políbil ji. Její tělesno na jeho rtech se spojilo s jejími. Vydechla a cítila v očích slzy.
Ta jeho smyslnost ji odzbrojila. Bezprostřednost, s jakou udělal to, co udělal. Byl to Pán. A krásně zvrhlý k tomu.
Její Pán. A ona jeho. Až s ní skončí, poprosí ho, aby jím byl. Jestli s ní nemá dnes jiné plány.
Kéž je má.

4 komentáře

  1. Tak trochu si píšeš….a moc hezky :-)….kromě toho, že bych také chtěla být vrchní sestrou, škoda že nejdou přidávat komentáře přímo na bdsmlife 🙁

    1. Bdsmlife a já, nemáme nic společného, takže komentáře jen tady:-)
      A za ten Váš, děkuji. A jen si tak dávám slova k sobě:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.