bdsmdream.cz

Svět radosti

Seděl ve svém křesle a pozoroval, jak před ním masturbuje. Byl to příkaz a ona ho plnila. Věděl, že jí to vzrušuje a tak trochu ponižuje. To, že je hračkou v jeho rukou a musí plnit jeho příkazy. V očích měla touhu a na tváři lehký úsměv. Neříkal jí co má dělat. Nechal to na ní a jen se prostě díval.

Její prsty si hráli s jejím poštěváčkem a tahala se za své pysky. Věděla, že má rád když si dělá bolest. Pro jeho potěšení. I své.

V zadku měla dildo, které vibrovalo a ona se chvěla vibracemi, které způsobovalo. A on?

Jen se díval. Jidáš, co se usmívá. Takhle ho viděla.

Ten jeho úsměv byl tím, co jí pomáhalo zahnat její stud. Byl prostě svůj. Podivný muž se svojí představou jak prožívat vztah Pána a subinky.

V pokoji hrála zlehka hudba co měl rád a co trochu dokreslovala atmosféru v pokoji. Díval se na ní a vzpomínal na den kdy se poznali.

On měl svůj obchod s nástroji a ona přijela s nabídkou jejích velkoskladu. Obyčejně za ním jezdil jeho letitý známý a teď ona. Karel byl nemocný a ona za něho zaskakovala. Mluvila a mluvila a on poslouchal a občas se zeptal na věci co ho zajímali. Pak jí zavedl do své kanceláře a ona ztichla.

Její oči měli jinou práci. Dívala se na jeho sbírku obrázků zavěšených na zdi. Maloval je malíř Dubigeon a byly černobílé. Na všech submisivní ženy se stopami bičování na svém těle. S obojky kolem krku, některé na vodítku. S cejchem vypáleným na svých zadcích. S medailonky v pyscích. Se jménem svého Pána.

Subinky.

Nemohla se odtrhnout. Dívala se a mlčela. Červená od rozpaků, které ty kresby vzbudily. To ticho naplňovalo místnost a bylo slyšet jak se jí chvěje dech vzrušením.

Náhle se otočila k němu. Nemusela nic říkat. Poznal to. Byla jednou z těch žen. A ona věděla, že on to pochopil. Tehdy uviděla poprvé jeho úsměv. A věděla, že se sem chce vrátit a poznat toho muže.

To, že se Karel uzdravil, se dozvěděl od něho, stejně jako to, že ho ona požádala o to, aby si s ní vyměnil zákazníka.

Potěšilo ho to. Čekal na den kdy se objeví, už věděl co udělá.

O čtrnáct dnů později přijela. Slušelo jí to. I když měla rifle, měla k nim lodičky. Takové jako měly ty ženy na kresbách. Přijela dát se mu poznat. A on se chtěl dát poznat jí.

Proto jí hned zavedl do kanceláře. Na zdi měl nové kresby, ale i fotografie. Žen, co mají rády bolest. Jejích nahá těla nesla známky po bičování. Na jiných byla zachycena jejich oddanost. S obojky na svých krcích na vodítcích, klečící na kolenou u nohou svých Pánů.

Zasáhlo jí to a bylo to tak jasné, že se to nedalo skrýt.

On se jen ptal. Ona bez odporu odpovídala. Najednou si byli blízcí jako by se znali odjakživa. On se na ní díval, poslouchal její odpovědí a pokládal další otázky. Byl Vodnář a jeho slabostí byla zvědavost. Skládání mozaiky o tom, koho má před sebou.

Ona byla subinka. Masochistka k tomu a co víc, měla v sobě i tu vzácnou kombinaci perverze. Její odpovědi toho byly důkazem. A on věděl, že jí chce. Poznat, pochopit a vlastnit.

To, jak se mu otevřela překvapilo i jí samotnou. Byla spíše introvert, jenže on jí zaujal. Tím, jak se choval, jak mistrně pokládal své otázky a ona najednou cítila, že nechce nic tajit. Byl to výslech a ona odsouzená. Odsouzená k tomu, nechat se jím ovládnout. Už teď se jí hlavou honily představy, co by s ním chtěla prožívat a věděla, že jí to vehnalo červeň do tváří.

A on? On se tím bavil. Ne vysmíval, ale opravdově a se zájmem, bavil. Musel asi zavřít obchod, protože nikdo nepřišel a její výslech nebyl nikým rušen. Jen občas jí nabídl něco k pití a nakonec jí pozval na večeři. K sobě domů s tím, že jí uvaří. Řekla ano. A pak?

Prožila večer v jeho společnosti, kdy on vařil a ona mu asistovala a oba si to užívali. Měli k sobě tak blízko, jako by se znali celá léta. Ta jeho bezprostřednost jí úplně odzbrojila. Dokonce se ji v hlavě mihla myšlenka, že kdyby si ji vzal už dnes, neřekla by ne. Jenže to on neudělal.

Doprovodil jí k autu a na rozloučenou vzal její ruku do té své a zlehka jí políbil. V tom polibku byla úcta, touha i žár. Tělem jí proběhla vlna vzrušení a věděla, že první co udělá až přijede domů bude to, že si na příští setkání připraví náhradní kalhotky. Musela se tomu v duchu usmát.

Další setkání už nebylo pracovní a nebyla to večeře. Když jí přivedl k sobě domů tiše jí vzal za ruku a podíval se na ní. V tom pohledu bylo všechno. A ona jen tiše a poslušně kráčela za ním, držíc se jeho ruky jako pouta. Nechtěla se ho pustit. Když vstoupili do místnosti, věděla, že odsud odejde jako jeho subinka. A ta představa jí naprosto uchvátila.

Když jí řekl aby se svlékla, nemohla neuposlechnout. Vlastně ani nechtěla. Když pak na její zápěstí a kotníky nasadil pouta, věděla, že ses stalo něco, po čem vždycky toužila. Mít svého Pána. A on jím byl. Prostě byl.

V zrcadle, které bylo na zdi naproti trámu ke kterému jí připoutal, viděla jak bere do své ruky důtky a pak už jen cítila jak dopadají na její tělo. Tělem jí prostoupila bolest, a byl to on kdo kontroloval její míru. Díval se na ní v zrcadle a podle výrazu v její tváři kontroloval sílu dopadu a pak už jen udržoval tempo které nasadil. Nebylo to nic uspěchaného. Byl to promyšlený proces, kdy se ona i on poznávali. Dával jí čas, aby se sžila s jeho tempem a dopadem pramínků důtek na její tělo. Přistihla se při myšlence, že nechce, aby tento obřad skončil. Věděla, že on to cítí stejně. Jejich duše spolu souzněli jak se jí to ještě nikdy nestalo.

Po výprasku si s ní hrál. Erupce bolesti následované slastí, ji v hlavě otevírali něco co nikdy nezažila. Nevěděla kam ty pocity zařadit, ale byla uchvácená. A i když jí po tváři stékali slzy, nebyla v nich bolest.

Našla ho a to jí prostě vehnalo slzy do očí. Slzy štěstí. Z toho co právě prožívala. I z toho co společně prožijí.

A teď tu seděl a díval se. Díval se na zázrak. Na odevzdanost, pokoru a poslušnost. Viděl stejné věci jako ona, cítil stejné pocity. Díval se na vzácnost, kterou člověk potká a prožije jen zřídka. A věděl, že stejně tak jako on, i ona v duchu děkuje Bohu, že jim dal tyhle chvíle.

A jednoho, druhému.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.