bdsmdream.cz

Společně

Držel ji za vlasy a nekompromisně ji tlačil k zemi..

„Řekl jsem na kolena a po čtyřech, ty mrcho!“

Nakonec tam byla, a kousla ho do nohy.

„Jsi děsnej hajzl“

Facka následovala vzápětí.

„Ještě jednou mě kousneš a roubík máš na celej den jistej, ty vzteklá čubinko!“

Jeho oči říkaly pravdu.. a ona ho kousla, jeho oči se zasmály.

„Věděl jsem, že nezklameš, holčičko“

Tušila, co příjde, že ji bude trápit. Usmíval se na ni.

„Jsi sadistickej parchant.“

Chtěla to mít jisté..

„Ano, jsem!“

.. a úsměv mu rozvášnil tvář.

Přitáhl si ji za její dlouhé vlasy a dal ji několik výchovných facek, kterým se pokoušela stále bránit, to mu nevadilo, věděl, že i za tohle má důvod ji potrestat. Jakmile přestal, táhnul ji směrem do ložnice, cukala se, ale on ve svém stisku nepolevil, opravdu ji tam vyloženě přitáhnul. Otevřel dveře od skříně, kde měl své hračky.

„Ruce za záda a opakovat se fakt nebudu, takže si svůj další rebelský krok raději rozmysli, jinak budeš trpět ještě více, než jsem zamýšlel!“

Ani se na něj nepodívala, ale on zaregistroval, jak nafoukla ty svoje tváře.

Trvalo ji to jen několik málo vteřin a pak už pocítila, jak pevně ji dnes utáhl kožená pouta na zápěstí.

„No vida, že to jde i bez keců. Otevři tlamu.“

Jeho hlas se s ní vůbec nemazlil, vrazil ji kuličku roubíku mezi rty a opět utáhl na maximum.

rudla vzteky a on se bavil, pomohl ji vstát a pak ji tvrdě odstrčil, až dopadla na postel. Tušila, že si bude chtít vychutnat její kundu, kdyby ji zmrskal zadek, obdařil by ji slastí, ale dostat výprask mezi nohy, na citlivé místo, to pro ni byl vskutku trest.. a on ji hodlal potrestat tak, aby si to zapamatovala.

Vsunul ji polštář pod zadek a začal uvazovat nohy, každou zvlášť k řetězům, které byly ukotveny u stropu, byly od sebe dobrého metru a půl, tím pádem byla její kundička velmi přístupná.

Když byl hotov, kochal se několik minut, až se nakonec vydal zpět ke skříni, aby se vrátil s maskou.

Ona začala něco huhlat a odmítavě kroutit hlavou ze strany na stranu.

„Chceš něco říct?“

Nemohla říct nic, nešlo to, ale jemu to vlastně bylo jedno, cokoliv chtěla říci, nebylo podstatné. Sklonil se nad ní a políbil tu rudou kuličku mezi jejími rty.

„Chceš mi říct, že jsem hajzl nebo parchant.. Nebo dokonce zmrd? Viď, kouká ti to z očí, mrcho!“

Plivl na ní a nasadil ji masku, dívat se do jejich očí, které se měnily v nenávist a prosbu, už fakt netoužil.

Konečně ji měl takovou, jakou ji toužil mít, zcela bezmocnou, pod jeho taktovkou, ta malá čubka, co ho celý den jen provokovala a myslela si, že jediné co ji dá, bude malý výprask. Její omyl měl

vyvrátit.. Dnes s ní zúčtuje.

Vzal kolíčky do ruky, rozhrnul její pysky a jeden po druhém začal připínat, bylo jich celkem 7 a poslední připnul na poštěvák. Zaúpěla, tělo se prohnulo a nohy se pomalu třásly. Kolíčků měl v ruce ještě několik, a tak se rozhodl ztrestat i její vnitřní strany stehen. Nežinýroval se a hrubě její pokožku tiskl, než kolíček zacvakl do stehen. Nohy ji cukaly, chtěla se pokusit kopat, ale on si dnes dal záležet na všem, nic nebylo hrané, ani jeho touha ubližovat jí. Huhlání vystřídal tlumený pláč.

Přesunul se k jejímu uchu.

„Na to je ještě brzy, ale klidně si breč, jestli ti to pomůže“.. v jeho hlase byla laxnost.

Silně ji plácnul přes prsa a odešel.

Uvědomil si, že má chuť na kávu a tu si v klidu udělal, nikdo jej nerušil, nikdo kolem něj neskákal, nikdo ho nezaplavoval přívalem slov, otázek, drzostí a i arogancí.

Vzal kávu do ruky, usrkl a tiše se šel podívat na počátek svého díla. Stále tam byla, rozevřená a už i vlhká, třesoucí se ve spodní části těla, z pod roubíku stále vycházely zvuky, po stranách obličeje malé potůčky od slz. Nenechal se odradit, i když ji měl rád, uvědomoval si, že jednou ji lekci dát musel, život nebyla jen hra, ale i skutečnost. Nechal ji vycukat, popíjel kávu, ale nenechával ji samotnou, nikdy netušil, co ona udělá, i když ji nějakou dobu znal, musel na ni dohlížet, byla totiž někdy šílené střevo, do kterého když vjede blesk, řádí a mohla by i sama sobě ublížit.

Vybral si důtky, pevně uchopil ve své ruce a rozmáchnul se s nimi, rána dopadla přímo na solar. Křik dusil roubík, nečekal, až se uklidní a přidal další ránu. Třetí.. a pátou.. až došel k desítce. Zmítala se na posteli v bolesti a i on ji vnímal a věděl, že aby vydržela, potřebuje jeho prsty na své kundě.

„Zajímalo by mne, jestli je ti nyní do smíchu nebo do pláče?“ Stál nad ní a nahmatal kolíček na poštěváčku.

„Odpovíš mi?“

Trpěla, viděl to a měl malé nutkání ji ten roubík sundat a políbit, ale ve vteřině si to zakázal a..

.. a stiskl kolíček tam, kde svíral ten citlivý hrášek.

Začala slyšitelně plakat a ani se nepokusila hnout. Nohy se třásly už hlavně proto, že tělem proudila bolest a nechtěla odeznít.

„Když mi odpovědět nechceš, tvá volba“

Ještě několik minut ji takto nechal.. ještě několikrát ten kolíček stisknul a ona pod roubíkem zakřičela a střídavě se pokoušela něco říct, ale nebylo ji vskutku rozumět. Až nakonec ten kolíček strhnul a to co se vydralo z jejích úst, nebyl ani řev šakala. Znovu od ní odešel, aby se vrátil s několika kostkami ledu. Jednu položil na její břicho, dvě na bradavky a posledním lehce kroužil kolem poštěváčku. Kostky rychle mizely, jak bylo její tělo tou bolestí rozpáleno. Ale, než se stačila kostka ledu v jeho rukou roztavit, zasunul ji do kundy a k ní přidal i kolíček. Pro někoho by to možná bylo dost, ale nebylo, ne pro něj, i když si uvědomoval, že by mohl překročit její hranici a pak za to zaplatit, ale věřil, že ona to pochopí a bude chápat, až s ní skončí. Proto si šel do skříně pro bič. Přiložil jeho rukojeť k jejím nozdrám. Začala se cukat, nechal ji nasávat tu vůni, kterou miloval a poté ji sundal masku. Oči měla uslzené a vystrašené k tomu, jeho oči neprojevily žádný náznak emoce. Kochal se pohledem z očí do očí, v jejích nebyl odpor a ani zlo, četl si v nich pomalu a rozhodoval se. Nechal ji roubík a nechal ji zrak odhalen, aby věděla, že si nedělá legraci.

„Nemám důvod tě šetřit a litovat, jsi mrcha, pro ty je tento bič určen, pro jejich zkrocení, rozumíš tomu?“

Z pod roubíku nevyšlo nic, jen oči se více leskly a ona nakonec přikývla. Zavřela oči a po tvářích se sesunuly slzy.

Přesunul se mezi její nohy a tam několik minut opět vyčkával, sedl si, přemýšlel, co by mohlo být dále a proč je s ní on a ona s ním. Proč jsou stále spolu i přesto, že občas si své názory a pohledy na svět umí ostřeji vyměnit.

Vzal bič, stoupnul si opodál a udeřil. Snad nic víc mu nedělalo takovou radost, nic víc jej tolik nevzrušovalo, když cítil směsici vůní.. Biče a ženského vzrušení. Další rána a ona nemohla zastavit třes těla, bála se, že ji udeří tam, kde by nevydržela, kde by i jí to pak stálo velké úsilí, aby mohla odpustit. On se však jen pokoušel dostat kolíčky z jejich stehen a špička biče zasáhla kundu jen na kraj, ale čím více se blížil, tím silnější byly její obavy.. Netrvalo dlouho a zasáhnul ji mezi nohy, silné štípnutí vyvolalo cukání v kundě a zase ten křik, který nemohla ze sebe dostat naplno. On se dostal do sadistické euforie, nechtěl ji na těle způsobit krvavé šrámy, jen chtěl, aby okusila sílu biče. Po několika ranách ji dopřál odpočinek, sám však cítil, že chce více, že nedokáže přestat..

.. a tak ji bičem laskal a střídal laskání i silnějšími ranami, nesoustředil se na jedno místo, ale na několik.

Tělo se přestalo třást a vzlyky utichaly..

Bič dopadl na zem..

Jeho dech a její bolest..

Posadil se vedle ní na postel a začal ji hladit po vlasech, nemohl od ní odtrhnout oči a jen si přál, aby ona ty své konečně otevřela, podívala se na něj. Domněnky v jeho hlavě ho začaly sužovat….

Otevřela oči a on si oddychl.

Už věděl, proč jsou spolu: Chápali se a uměli jeden druhého naplnit.

Vstal a rozvázal její pouta.

Vrátil ji svobodu a tiše se díval na její nahé tělo.

A pak začala jeho cesta zpět. Jeho cesta Usmíření. Sebe v sobě.

Vždycky po ni kráčel sám.

Věděla, co přijde. Znala ten pohled. Výraz jeho tváře. Podivné světlo v očích.

Pomalu a něžné se jeho konečky prstů začaly dotýkat jejich ran.

Jako by chtěl mít tu moc léčit rány, co způsobil ve své sadistické euforii.

Jen ho mlčky pozorovala.

Jeho prsty, jeho rty, co líbaly každou ránu, každý šrám.

Byl to jeho čas, jeho obřad.

Věděla, že ho chce jen pozorovat a cítit.

Nevnímala řeku času, jen jeho doteky.

Její sadistická, romantická bestie.

Ulehl vedle ní. Nebylo třeba nic říkat.

To milování, co přišlo potom, zahojilo rány a vyneslo na svět jejich touhy a vášně.

Jejich společné pouto.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.