bdsmdream.cz

Síla slova

Stála před ním.

Mlčela.

Její Duše byla plná slov.

Ne, těch jejích, co by tak ráda, chtěla říci. Byla plná, těch jeho.

Muže, před nímž stála a neodvažovala se ho přerušit. To bylo po letech poprvé.

Stálá, poslouchala jeho řeč a neměla potřebu ani oponovat, ani nějak zasahovat do toho, co říkal. Jen si každé to slovo, vychutnala.

Stejně tak i on. Mluvil pomalu. Zřetelně vyslovoval každé a díval se na ni. Jeho oči plné temnoty ji drželi jako magnety na jednom místě,

S každým slovem, jako by se mazlil, než překročilo jeho rty. Uměla si ho představit, jak přednáší davu dychtivých studentek, stejně jako velet vojsku.

Slova.

Skládal je k sobě a tvořil z nich, opojný nektar.

Slova znějící laskavě, se v jedné řeči potkávala s výhrůžkami, urážkami a dohromady, tvořili něco, co v ní vzbuzovalo vzrušení a touhu, poslouchat dál a dál.

To co jí říkal, byl vlastně rozsudek. Oznamoval jí její budoucnost.

Jak ona bude žít, jak ona bude vystupovat ve vztahu, který vznikne z jejich spojení. Kde bude její místo. Proč, to tak bude. Přednesl její povinnosti. Vzal jí její práva. Vlastně jí zakoval, do slov.

Měla ráda muže, co umí mluvit, ale to, co on předváděl se slovy, jí vzalo dech.

On jí slovy dokázal znehybnit. Bez násilí, si vzít její pozornost a ona jen stala a čekala na každé další, každou další větu, která jí k němu ještě více připoutá. Bylo to nové, a okouzlující.

Stala před ním oblečená. I to ji trochu překvapilo. Nechtěl jí svlékat jako jiní. Jen jí postavil do postoje, který se jí líbil. Znala ho s pouty, na svých zápěstích. On ji jen řekl, jak bude stát a že se nesmí pohnout ani o centimetr. Jeho oči jí hlídali a ona si prostě nedovolila, pohnout se. Všechno, co jí přikázal bylo podrobné a přesné a nebyl tam prostor, pro omyl či chybu.

Necítila nepohodlí. Cítila touhu poslouchat jeho příkazy. Bylo to po dlouhé době jako opojné víno, co pomalu ovládá rozum. A jí, už dlouho nikdo neopíjel. Rozhodně ne, tak podivným nápojem.

Obyčejným slovem.

Netušila, jak dlouho mluví a ani to vědět, nechtěla.

Líbilo se jí tu poslušně stát a poslouchat ho. Příjemné mrazení bylo důkazem, že dělá správnou věc. Nevěděla, jak dlouho jejích vztah bude trvat. Byli na začátku. Teď už ale věděla, že s tímhle mužem, bude muset prostě některé svá pravidla změnit a něco jí říkalo, že je pozmění ráda.

,,Takže si doufám, rozumíme!“

Než si stačila uvědomit, co dělá, řekla to. Něco, co vlastně nechtěla. A co jí náhle přišlo jednoduché.

,,Rozumím Pane.“

Něco ve vesmíru se zachvělo a změnilo.

Měla svého Pána.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.