bdsmdream.cz

Setkání v knihovně

Po rušném životě ve městě se rozhodl stáhnout do menšího a začít tak trochu nový život. Ukončil svůj osobní vztah stejně, jako vztah se svou subinkou. Vdala se a rozhodla se dát přednost rodinnému životu.

Do nového bytu si s sebou vzal své knihy a hračky patřící neoddělitelně k BDSM – biče, důtky, pouta a další různé artefakty. Knihy byly součástí jeho života, stejně tak i hudba a dobré víno. Jednoho dne se vydal ven, aby poznal své nové okolí, a hlavně chtěl najít nějakou knihovnu.

Navštívil místní restauraci. Byla nejen zdrojem jídla a pití, ale i informací pro všechny, kteří něco hledají. Tam zjistil, kde svůj cíl najít.

Byla to jedna z těch starších knihoven, ve které se zastavil čas. Jakmile vstoupil, v hlavě mu vyskočila vzpomínka na nevinná léta. Dřevěná vrzající podlaha, vůně starých knih. Prach se vznášel v paprscích slunečního světla pronikajícího z velkých oken. V podobné strávil část svého dětství, když hltal každou knihu, co se mu tehdy dostala do ruky.

Zády ke dveřím seděla paní či slečna knihovnice a jediné, čeho si na ní všimnul, byly tmavé dlouhé vlasy. Víc nebylo přes vysoký pult vidět. Pozdravil a vykročil na svou cestu za objevováním místních pokladů. Chvíli se jen tak rozhlížel, když tu ho oslovil ženský hlas. Otočil se a před ním stála příjemná, sympatická žena.

„Dobrý den. Hledáte něco konkrétního?“

„Ne, zatím se jen rozhlížím. Jsem tu nový a hledám něco, čím se zabavit v novém bydlišti. Ale můžete mi nějakou knihu doporučit, pokud vás to nezdržuje.“

Byla menší než on, zhruba ve věku kolem třicítky, štíhlá, s příjemně tvarovanou postavou. Na sobě měla trochu usedlé oblečení, vzhledem k jejímu věku. Taková šedá myška.

Ochotně mu ukázala jednotlivá oddělení a mluvila. Měla sametový, vlídný hlas. Zařadil ho k těm submisivním. To byla jeho úchylka. Nekoukal na ženy, jako na sex symboly, ale jako na potencionální partnerky pro své hry. Někdy se zmýlil, ale kdo je dokonalý?

Ona byla ten ostýchavý typ, co často klopí oči a málo se usmívá. A když se usmála, byl to úsměv plachého člověka. Ptala se na jeho zájmy a autory, co má rád. Pozorně jí sledoval a hodnotil. Její řeč a pohyby mu daly důvod přemýšlet. Zeptal se jí na autory píšící o BDSM. Zvedla pohled od podlahy, kterou soustředěně pozorovala.

„Myslíte romány typu Padesát odstínů šedi?“ optala se udiveně.

„Tak tuhle pohádku pro ženy jsem zrovna na mysli neměl. Snad tu nějaké zajímavosti najdu.“

„Pohádku?“ zněla její otázka.

„Ano, sám jsem jí sice nikdy nečetl, ale znám názory žen, které jí četly. Tedy těch, které o BDSM něco ví ze svého života.“

Podle toho, jak na něj hleděla bylo znát, že jí zaujal.

„Vy znáte nějaké subinky osobně?“

Tahle otázka byla tím posledním, co ho utvrdilo v tom, kdo proti němu stojí a kdo se ptá. Žádná jiná žena by se na ní nezeptala, kdyby s jistotou nevěděla, co znamená slovo subinka.

„Ano, měl jsem tu čest jich pár poznat osobně.“

Červeň v její tváři byl zcela jasný důkaz toho, kdo to je. Najednou byla ještě víc nervóznější a oči jí těkaly z podlahy na něj. Rychle se omluvila a odešla s tím, že má ještě nějakou práci. Jenže on věděl, že je to jen výmluva. Ale nechal jí odejít. Jen se tiše usmál a věnoval se knihám. Občas se podíval směrem k jejímu stolu. Dívala se na něho. A pokaždé uhnula pohledem.

Když odcházel, podíval se na ní. Probudil v ní velký zájem, tím si byl jistý. A také věděl, že se sem bude vracet.

Uběhla nějaká doba a knihy, které si vypůjčil, bylo načase vrátit. Knihovnice tam byla zas. Dnes už ale nebyla tou šedou myškou z prvního setkání. Měla na sobě oblečení, které dokreslovalo její hezkou postavu. Žádná modelka, žena s pěkným poprsím, hezky tvarovanýma lýtkama a kotníky. Pozdravil a ona se na něho usmála. Tentokrát už ne plaše, ale ani vyzývavě.

Vracel jí knihy, když mu ochotně nabídla jiné. Podle výběru věděl, že je hledala pro něho. Chtěla komunikovat. Pochopila asi, kdo je a zřejmě byl jediným mužem v jejím okolí, kdo byl tím, koho hledala ve svých představách. Dali se do povídání o knihách a pomalu se mu nenápadně odhalovala. A protože je pořád někdo rušil s dotazy ohledně autorů, pozval jí na kávu do místní kavárny. Kupodivu neodmítla a ve tváři měla najednou výraz spokojenosti.

O dva dny později seděl na domluveném místě. V ruce měl knihu a v klidu čekal, až dorazí. Přišla na minutu přesně. Na sobě halenku, která měla dokázat, že chce, aby v ní viděl především ženu. A tou byla. Boty na podpatku, sukně nad kolena. Nic laciného a vše s ohledem na maloměsto. Věděl, že takhle se oblékla pro něho.

Pomohl jí se posadit, objednal pití a pak začala konverzace. O ní. O tom, co cítí, kým je a co postrádá v tomto malém, městem ohraničeném prostoru. Neměla to jednoduché. Každý si tu viděl do talíře, takže její život byl jedna veliká přetvářka. Měla omezené zkušenosti s BDSM a to jen díky tomu, že se jí přes internet podařilo seznámit se se svým BDMS partnerem. Tedy spíše s někým, kdo jí pouze dával lekce. Jak on to slovo lekce nesnášel! Ale chápal, že to bylo buď toto, nebo nic. S důvěrou se mu otevírala, čas plynul ve vzájemném pochopení a porozumění. Pokládala otázky i ona jemu a bylo vidět, že jí zajímá čím dál víc. Nechyběl mu přehled, nebyl hloupý a stejně jako ona věděl, co chce a co ne. Oběma bylo jasné, že se chtějí poznat více. Proto padla nabídka na další setkání, samozřejmě takové, aby se nestal trnem v oku místních klepen. Chodil za ní do knihovny, občas si zašli na kávu, a nikoho ani nenapadlo, k čemu se schyluje.

Pozval jí k sobě na krátkou návštěvu, aby si sousedé zvykli na to, že za ním občas prostě někdo zajde. První návštěva proběhla tak, aby věděla, kde bydlí a pak šli do kina. Čas těch dalších se nenuceně prodlužoval, a nakonec přišlo to, co zákonitě muselo přijít.

Přišla o víkendu. Pozval jí dál a zavedl do pokoje. Uvařil kávu a začali se sobě věnovat. Byl příjemným společníkem a dnes se měl lámat jejich osud. Ten, ke kterému si společně celý ten čas pomalu prošlapávali cestu. Ona přestala navštěvovat své lekce a on tím byl potěšen. Bylo to pro něho gesto, kterého si cenil.

„Myslím, že jsme kolem té kaše chodili už dost dlouho a je čas poznat jeden druhého. A nebude to žádná lekce. Bude to o mně a o tobě.“ pravil a vstal.

Podívala se mu do očí a byl v nich souhlas. Chtěla udělat ten krok, který je dělil od naplnění jejích potřeb a snů.

„Chci tě vidět na kolenou a nechci slyšet otázky. Na ty byl prostor předtím. Takže víš, kdo a co jsem, a já vím, kdo jsi ty! Oba chceme to samé a ty mi prostě dáš, co chci já a já tobě to, co chceš ty.“

Beze slova vstala a přišla k němu. Dívala se do očí někoho, kdo tam ještě před okamžikem nebyl. Muž, který jí zaujal svým chováním a pohledem na BDSM, byl pryč. Před ní byl jiný muž. Tvrdý, nesmlouvavý, s pohledem dravce.

Stál tam její Pán.

Tiše a bez odporu poklekla před svým naplněným snem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.