bdsmdream.cz

První doteky duší.

Dveře se skoro neslyšně zavřely.
Poslední šance na útěk zmizela jak mlha z louky, kterou zalilo slunce.
Jenže, ani on a ani ona nechtěli utíkat.
Věděli, proč jsou zde.
Jejich první setkání.
Příběh, který začal pomalu a po krůčcích, a tohle setkání mělo být pečetí jejich vztahu.
Muž a žena.
A přeci jejich vztah nebyl tím pravým vztahem milenců.
On byl její Pán a ona jeho subinka.
Vztah dvou lidí, pro které je BDSM víc, než pouze nějaká zkratka nebo módní vlna a potřeba být In.
Takže tohle setkání bylo výsledkem jejich vztahu na dálku.
Vztahu protkaného psaním si o svých touhách a představách.
Hovorech, kdy se chtěli slyšet a poznat hlas a smích toho druhého a dotknout se tak jeden druhého, alespoň tímto způsobem.
On vešel do pokoje a ona ho tiše a beze slov následovala.
Apartmá hotelu ve městě, kde se setkali. Světlý pokoj s nábytkem, který působil příjemným dojmem a skoro domácí atmosférou.
Oni ale nebyli typičtí hoteloví hosté.
Nenechal ji dlouho stát.
Pomalu se k ní přiblížil a díval se do jejích očí.
Dívala se s trochou zvědavosti a trochou obav z toho, co bude.
A pak najednou stál za ní.
Jeho rty se dotýkaly jejího ucha a jeho ruce sevřely její paže.
Rozbušilo se jí srdce.
Jeho tlouklo klidně.
A pak…
Pak začal mluvit.
Do toho opojného ticha začal svou řeč.
Tiše, beze spěchu, s důrazem na každé slovo.
S každým slovem jako by se mazlil, než překročilo jeho rty.
„Nenechám si od tebe do ničeho mluvit.“
„Víš, kdo jsem a co mě zajímá a láká a víš, že hrátky se mnou nebudou jen jako.“
„Budu tě trápit, působit ti i bolest, ale ne zraňovat.“
„Nehledám jen „jako subinku“ a ty to víš a měla jsi možnost to skončit.“
„To, že jsi tady, je pro mě známka toho, že víš, co chceš a taky víš, co mi budeš muset dát.“
A pak najednou stála před ním nahá.
Ne proto, že by se jí chtělo.
Ale proto, že to přikázal.
Tím svým opojným hlasem, proti kterému jen marně hledala obranu.
Řekl je obyčejné „svlékni se“ a ona se zmohla jen na to, aby se mu podívala do očí a věděla, že je tam.
Muž, kterého chtěla.
Muž, který se díval a jeho pohled byl jako jeho duše.
Dominantní, přísný, ale ne zlý.
A když vyřkl rozsudek pro ni, jen tiše řekla:
„Ano.“
Celou tu dobu, co se svlékala, stál za ní.
Nebral její nahotu jako divadlo a nechtěl ji ponižovat tím, že by se usadil a díval se jako v kině.
Záleželo mu na tom, aby jejich poprvé nebylo laciným představením dvou ochotníků.
Tenhle den měl být tím, který se jim v paměti zapíše jako chvíle odevzdání jeden druhému.
Položil své ruce na její ramena a ona ucítila jeho rty na své šíji.
Políbil její krk s něhou romantického milence.
Ona ale věděla, že to je jen jedna část jeho osobnosti.
Hravost a něha, kterou znala i z jeho psaní a telefonátů, byla jeho součástí.
Líbila se jí.
Vzrušovala ji.
Stejně jako jeho temnota.
A věděla, že tu pozná tady a teď.
Byla připravená oddat se jeho vůli.
A své touze.
Chtěla být s ním a chtěla být jeho.
Pak se v jeho rukou objevily provazy.
Věděla, co přijde.
Zachvěla se a ucítila dotek lana na své kůži.
Pak už se jen oddala.
Všemu, co s ní bude dělat.
Její oči sledovaly jeho ruce, jeho pohyby a pohledy, které na ni vrhal.
Bral si její tělo a ona byla bezmocná.
Ne protože by byla spoutaná provazy.
Ty byl ten nejmenší problém.
Nebyly utažené a kdyby opravdu chtěla, uvolnila by své ruce.
To, co ji poutalo, byla jeho hravost.
To, jak se jí dotýkal.
Trochu bezohledně, ale bez potřeby jí působit bolest.
Věděla o jeho sadistických sklonech. Ale k ní se choval jinak.
Bolest, kterou jí působil, se dotýkala jejích hranic, ale nepřekračovala je.
Pozoroval každý její pohled, její zasténání, zachvění těla.
Mučil ji.
Ale jí se to líbilo.
Proto se nebránila.
Nechtěla přijít o ten koncert smyslnosti, hravosti a fantazie.
Byla tou poslušnou a oddanou subinkou.
A on?
Byl její Pán.
Ne protože by mu tak musela říkat.
Ale protože se tak choval.
Majetnicky, a přesto s citem a ohledy k jejím potřebám a hranicím.
Skoro si přála, aby je překročil.
Na svých bradavkách, které předtím trápil svými zuby a rty, měla obyčejné kolíčky.
Cítila jejich tlak a líbil se jí.
Stejně jako předtím přísavky, díky kterým jí naběhly, a on je pak tiskl svými zuby tak, že musela sténat vzrušením, bolestí a slastí, která tu bolest nechala zmizet do pozadí.
Nechala ho, aby jí ubližoval.
Bylo to krásné. Až překvapivě opojné a nechtěla, aby přestal.
I když měla strach z jeho důtek i biče, on jí ukázal, jak mohou v jeho rukou být něčím, co nepřináší jen utrpení.
Cítila jejich doteky na celém těle a on si užíval každou ránu, kterou jí dal.
Nemusela je počítat. Přistihla se při tom, že ani nechce.
Nevěděla, jak dlouho to trvalo, ale nějak na tom prostě nezáleželo.
Dívala se na jeho soustředění, rozvahu a klid.
To ji poutalo víc, než provazy na jejím těle.
Ten výraz jeho očí stálo za to vidět a věděla, že mu může věřit.
V té směsici ran byla občas jedna, která nebyla jako jiné.
Byla v ní síla.
A když se nadechla, aby vykřikla, přišla další.
Skoro něžná, mazlivá a ta jí ukázala, že ta předtím byla jen zkouškou jejích hranic.
Líbilo se jí, jak si s ní hraje a hledá je.
Její Pán.
Nikdy by ji nenapadlo, že jí ta myšlenka přijde tak přirozená.
Předtím neměla potřebu nikoho takhle vnímat.
BDSM pro ni byla hra.
Krásná, opojná, vzrušující.
Ale on jí ukázal jiný rozměr.
Už věděla, že jí nebude stačit jen jedno setkání.
Bude chtít poznat sebe sama, stejně jako jeho.
Teď se na ni díval, viděla jeho prsty a pak vykřikla.
Sundal jí kolíčky.
Něco podivně, krásně bolestivého projelo jejím tělem a v jeho očích uviděla pochopení.
Věděl, co se právě stalo.
Beze slova pohladil její tvář.
Hřbet jeho ruky pomalu a beze spěchu sjel po jejím krku a pohladil její ňadro.
Stejně tak i druhé.
Pak odměnil její bradavky svými polibky.
V duchu jí proběhla jediná myšlenka.
„Nepřestávej.“
Jako by slyšel její volání.
Volání její Duše.
Nepřestal………………

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.