bdsmdream.cz

Procitnutí

Cestu výtahem, oba mlčeli.

On, protože chtěl.

Ona, protože měla v očích slzy.

Nechtěl se dívat. Ale, viděl je.

Nemohl jí utěšit a políbit. Musel prostě odejít.

Když se spolu viděli poprvé, na rozloučenou ji políbil. Tehdy to udělal. Pro krásu, toho okamžiku a protože, to bylo přirozené. Pro něho.

Obrátilo se to proti němu. Byl v jejích očích, tím hodným. A teď, hodný být nechtěl.

Probudil se v něm, ten chladný muž, co ho v sobě držel na řetězu a pouštěl ho, jen, když mu to život vnutil. Neměl ho rád. Jenže teď, tu byl.

Odměřený, strohý.

Jeho druhé Já, se kterým, sváděl letité boje a jen nerad, nad ním prohrával. Teď, ovládal jeho mysl.

Otevřel dveře výtahu a nechal ji, aby mu odemkla.

Odešel do noci. Sám. Jen s Ním, ve své duši.

Došel k autu, odemkl, nastoupil a posadil se. A pak se vrátil, do těch momentů, co právě prožil.

Stála na špičkách, kolem krku oprátku a bojovala o vzduch. Oprátka kolem krku, ji o něj připravovala. Pokaždé, když se snažila postavit na chodidla, smyčka se automaticky utáhla.

Díval se na ni. Nechtěl ukončit její zápas. Měla, co chtěla. Svůj boj.

Věděl, že jí přitahují, podobné praktiky.

Líbilo se mu to. Stejně jako jí. Jen chvíli trvalo, než si to dokázali vysvětlit.

A pak se probudil.

On.

Jeho Temný protiklad.

Muž v pozadí jeho Duše. Věděl, že už nebude, jen Hodný.

Nechtěl být, i když nemohl, být, jen On.

Souboj dvou pohledů na život. Jeho Duše ovládaná jeho touhami.

Žil. A proto se na ni, teď díval.

Chápal je oba.

Dobro i Temnotu v sobě. Patřili k němu. Jen se bránil, si to přiznat.

Že prostě nemůže, být jen jednou částí, sebe sama a ta Temná, k němu prostě, také patří.

Proto tu teď seděl, pozoroval jí a byl ve střehu. Kdyby se cokoli stalo. Jen se díval na ní, občas letmo pohlédl na hodinky, jak dlouho vydrží, než jí zradí její nohy. Zažil to sám na sobě a věděl, že je to jen Čas, kdo rozhodne.

Její byt byl malý a on už při prvním setkání, vyhodnocoval, co a jak bude.

Věděl, že musí, nechat vyrobit závěs, co mu umožní jí omotat třeba smyčku kolem krku a nechat jí stát a bojovat. A nejen to.

Ale další věci, co chtěl, aby si od ní, mohl vzít.

On si brát chtěl. Potřeboval to. On to potřeboval.

Byla to spousta drobností, co bude muset časem vyřešit a nechtěl jí, tím zatěžovat. To byl jeho boj. Ona měla bojovat jinak a jinde. Jen to zatím nevěděla a on neměl potřebu, jí to sdělovat.

Věděl, že se s ní, nebude nudit.

Také to, že, čas, který jim Život vyměřil, bude patřit z části jemu. I to, že si ho nenechá, nikým vzít.

Čas pro něho a ji.

Když si pořídil elektro soupravu, zkoušel jí na sobě. Proto, aby věděl, kam až, jí muže dostat.

Stejně jako ostatní hračky, co si opět pořídil. Některé nové, které předtím, moc nepotřeboval.

Ale s ní, chtěl.

Prožit si vše, co mu On, našeptával.

Kdysi pracoval na výcviku mužů i žen, co se do podobných situací, mohou dostat. Do světa, kde to nebudou oni, kdo o něčem rozhodují.

On nechtěl. Aby ona, rozhodovat mohla. Měla být jeho hračkou. To byl její svět a tak to, prostě mělo být. Chtěl jí dávat svůj čas. A sebe.

Věděl, že je to, jen na něm, s čím se ona, bude muset vyrovnat. Za cenu bolesti i slz. Ona to tak chtěla a on zjistil, že se mu to, jak ona myslí a uvažuje, prostě líbí.

Proto tu teď stala a on jí pozoroval.

Ta soustředěnost, když jí pozoroval, mohla na ni působit, dojmem chladu.

Nechtěl ji ublížit.

Chtěl si jen užít a dát jí, co měla ve svých touhách i ona. Tak to mělo být.

Neřešit, nesoudit, jen dávat i brát. Oběma. Sobě i ji.

Když ukončil její zápas, v klidu a bez emocí, jí sdělil, že odchází.

Protože uvnitř sebe, měl svá rozhodnutí.

Pan Hodný odejde a vrátí se, až ona bude chtít, aby se vrátil.

Stejně jako, že když ho nepoprosí, v klidu odejde těmi dveřmi a nechá Čas, aby osušil její slzy.

Bylo to jen na ní.

Proto vykročil, do noci k autu.

Už nic neřešil.

Jen kráčel do noci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.