bdsmdream.cz

Probuzení

Byl jsem nedávno na návštěvě místa, kde jsem strávil kus krásného dětství. První láska. První pusa. První milování.

Přišel jsem tehdy na zábavu a tam jí potkal. Tedy je. Danu a Báru.

S tou první jsem prožil romantické milování. Byla starší o tři roky a mou milenkou se stala, až když jsem se sem po dlouhé době vrátil, abych pomohl strýci s jeho podnikáním. Skončili jsme s Danou v posteli. Byla to jedna z milenek mého vanilkového období života.

Bára byla starší jen o dva roky a byl jsem do ní na základce platonicky zamilovaný. Hezká, sebevědomá, ale jako sedmák jsem si o ní, o deváťačce, mohl jen nechat zdát. Teď tu byla a já si na Danino pozvání přisedl k jejich stolu.

Dana odešla po chvíli tancovat s nějakým ze svých obdivovatelů, a tak jsem zůstal s Bárou sám.

„Tak jsem slyšela, že jsi docela dobrý a něžný milenec.“

Málem jsem se zadusil její přímočarostí a vytřeštil na ní oči. Došlo mi, že Dana nedržela jazyk za zuby. Ale zaujal mne důraz na slovo něžný.

„No, to bylo dávno a Dana je kecka.“ pokusil jsem se z toho vybruslit se ctí.

„Mě moc něžní milenci neberou.“

Hračky mi spadly do kanálu. Upřímnost je jedna věc, ale jak jela, to bylo fakt dost.

Ucítil jsem něco, co se ve mně pohnulo. V mé mysli. V mém nitru. Najednou jsem věděl, co mám říct, udělat a překvapeně jsem se zevnitř pozoroval. Co se to děje?

„No tuhle dobu už mám za sebou. A jdeme tancovat!“  Nebyla to otázka, ale příkaz.

Podívala se na mne a změřila od hlavy k patě. Pak se zvedla, já jí uvolnil cestu a šel za ní. Na parketě se v rytmu rockové muziky vlnila těla žen a mužů. Ale mě to bylo jedno. Sledoval jsem jen Báru.

Chvíli jsme křepčili a pak světla potemněla. Ploužáky, blesklo mi hlavou a já přesně věděl, co bude. A co udělám já.

Překvapen ze sebe sama jsem vzal Báru kolem pasu a začal tanec. Po chvíli jsem sundal ruku z jejího pasu a v klidu si rozepnul poklopec, vyndal svůj penis, sundal její ruku ze svého ramene a da jí ho do ruky.

„Teď mi ho vyhoníš!“ řekl jsem jí do ucha. Tedy spíše zařval. Kapela hrála, jak se na vesnickou zábavu sluší. Nahlas.

I v tom potemnělém sále jsem uviděl oči plné překvapení, ale ne odporu. Poslušně začala dělat, co jsem jí přikázal. Přitom na mě visela pohledem a já v tom viděl obdiv smíšený s něčím. Nedokázal jsem to tehdy definovat, protože BDSM pro mě byl prakticky neznámý pojem. Dnes bych věděl, že se na mne dívají oči subinky. Poslušné, oddané, čekající na další příkaz Pána.

Její ruka dělala, co dělat měla a já sem začal přemýšlet, co dál. Nechat jí udělat mne nebo to stopnout a jít si sednout. Už jsem byl skoro hotový, když jsem se rozhodl.

,,Dost! Teď mi ho dej zpátky a jdeme si sednout!“

Neřekla ani slovo, poslušně udělala, co jsem řekl a šli jsme ke stolu. Cestou jsem jí, ani nevím proč prostě plácnul přes zadek. Otočila se, neřekla ani popel a šla dál.

Dana byla zpátky u stolu a mně tam najednou bylo těsno. Díval jsem se chvíli na Danu, chvíli na Báru a vedl konverzaci o ničem.

„Asi půjdu domu.“ pronesla Bára a já jsem si oddechl.

„Mám tu auto, tak tě odvezu. Stejně musím jít, abych se ubytoval u tety.“ padla výmluva jak stehno.

Takže jsme se oba zvedli, rozloučili s Danou a šli. Pomohl jsem jí nastoupit a usadil se k volantu.

„Kam pojedeme?“ položil jsem otázku se samozřejmostí vůdce. Aby bylo jasné, že prostě tenhle večer nehodlám jen tak nechat skončit.

„Ke mně nemůžeme. Ještě budou vzhůru.“ odpověď byla rychlá a stručná. I ona věděla, že takhle noc je jiná. Že se má něco stát. A že se tomu nemá bránit.

Beze slova jsem nastartoval a jel tam, kde jsem si myslel, že najdu azyl pro nás dva. Ke strejdovi. Na samotu u lesa, kde jsem občas přespával, když jsem navštívil tenhle kout jižních Čech. Ale jako na potvoru tam byla asi nějaká akce. Svítilo se tam, tak jsem zase otočil auto a dorazil na náměstí.

„Co budeme dělat?“

„No, asi půjdu domů a spát.“ řekla smutně a já to udělal.

Naklonil se k ní. Políbil jí a přitom jí stisknul ňadro. Ne jemně, ale tak, aby to bolelo. Chtěl jsem to tak. Nevím proč, ale asi to tak mělo být. Zasténala, ale držela a líbala mě dál stejně, jako já jí. Já drtil její prso a neřešil, jestli jí to bolí nebo ne. Poslušně trpěla, ale nebránila se. Ta druhá bytost ve mně se radovala a romantik byl pryč.

Teď tu byl někdo, kdo chtěl ovládat, poroučet a neřešit. Prostě si brát bez ohledu, bez slitování. Druhá strana mého já. Neznámá a přesto blízká. Celou tu dobu ve mně žila, jen jsem potřeboval dnešní noc, aby se probudila a pochopila sebe samu.

Najednou jsem viděl ty dívky, které prošly mým životem a pochopil, co měly společného. Byly jako Bára. Poslušné, hodné, poddajné.

Instinkt ve mně je vybíral, jenže já spal a neuvědomoval si. Teď jsem přesně věděl, co dělám a proč to dělám. Líbal jsem jí, mučil a nechtěl se slitovat. Líbilo se mi jí ovládat, neptat se a dělat si, co chci. Sobecké, ale tak to prostě bylo.

„Jdeme k Tobě!“ to byl fakt, který jsem jí oznámil a ona neřekla nic, jen kývla.

Prošli jsme tiše chodbou do patra a zavřeli za sebou dveře. Já se posadil na gauč a ona šla do kuchyně pro něco k pití. Já celou tu dobu seděl a věděl, co bude následovat, až přijde. Postavila občerstvení na stůl a nejistě se rozhlédla, kam si má sednout.

„Svlíkni se!“

Víc jsem neřekl a podíval se na ní. Nevím jaký výraz jsem měl v očích, ale beze slova se začala svlékat a já v duchu křičel o pomoc. Co se to děje, kdo jsem a proč to dělám? Jenže další příkaz byl venku!

„Postav se ke mně.“

Postavila se vedle gauče. Oblečená do své nahoty a jen se na mne dívala. A čekala. Moje ruka zajela mezi její stehna. Tiše jsem si hrál s jejími pysky a poštěváčkem. Mučil je, tahal za ně, mačkal je. A přišlo mi to naprosto normální, jako kdybych nedělal nic nového.

Ona jen stála. Ruce si dala za záda, dívala se na mě a mlčela. Jako bychom byli svázáni jeden druhým, neviditelným poutem. Ona tu byla pro mě a já pro ní. Jen jsem nechápal, jak je možné, že neprotestuje a proč se nebrání. Každá jiná žena by mě přeci musela poslat k šípku. A ona jen stála a tiše sténala. Čekala, co bude dál. Kam až zajdu a co na ní budu asi zkoušet. Já měl najednou plnou hlavu informací a nevěděl jsem, kde se tam vzaly.

Vstal jsem a jen tak, jako by to bylo naprosto normální,  jsem jí nechal olízat své prsty a pak si začal hrát s jejíma prsy. Měla je menší, bradavky jí stály. Mačkal jsem je a drtil ve svých prstech. Díval se jí do očí a hledal něco, co mě zastaví.

Nic jsem nenašel.

Jen její oči na mě visely a dívaly se. Co viděla ona v mých, to je pro mne dodnes záhadou, ale nespustila je z mého obličeje. A fantazie pracovala naplno.

Z ničeho nic jsem jí začal bít dlaněmi přes prsa. Vůbec ne nesměle, ale jako když to tak má být. Díval jsem se, jak rudnou a ona nic. Bože, kam mě nechá zajít?

Bylo to tak opojné a silné. Nikdo mi neradil, ale ani nebránil, co a jak mám dělat. Byl jsem tu já a ona. Já si jí bral a ona se poddala. Nové, krásné, silné.

„Vystrč na mě zadek!“

Další příkaz, co beze slova poslechla a já se jen díval, jak se spouští na kolena otáčí se zadkem ke mně. Mlčky ho moje dlaň začala opracovávat a jedna rána následovala za druhou. Nepočítal jsem je. Jen si užíval ten zvuk, co se nesl nočním tichem. A její sténání.

Proč neřekne dost? Jak to, že mě to nechá dělat? Proč?

Odpověď žádná.

Pak jsem si jí vzal, jako si pes bere fenu. Na kolenou, zezadu. Do obou dírek a bez zeptání. Držel jsem jí za vlasy a přirážel, nezajímal se, co na to ona. Bezohledný, dominantní, nový tvor v mém těle a duši, co mne ovládl. Nebo se prostě jen probudil k životu?

Nakonec jsem se jí beze slova vystříkal do pusy a obličeje, a nechal si ho olízat. Jen plnila to, co jsem řekl.

A já? Já se usmíval.

Spokojený se sebou samým, zahleděný do sebe. Ona klečící, s mým semenem na tváři a čekající, co řeknu.

„Doufám, že jsem Tě vyléčil z představy, že jsem něžný milenec. Jestli ne, tak si dám kafe a budeme pokračovat. Takže ho běž uvařit.“

Mlčky vzala tác ze stolu, podívala se na mne a odešla. Na půli cesty se zastavila. Její pohled říkal jediné.

Bude to dlouhá noc. Konečně!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.