bdsmdream.cz

Pie Jesu : Stav nerozhodný

Stála na místě, které jsme si domluvili. Přijel jsem na parkoviště, zaparkoval a vydal se k ní. Nevím, jak dlouho tam stála pod tím stromem chráněna před sluncem. Důležité bylo, že tam stála. Vystoupil jsem a vydal se k ní. Uviděla mě a na tváři se jí objevil úsměv.

„Ahoj, Děvčátko.“

Oslovil jsem jí a pousmání se roztáhlo do širokého úsměvu. To mé oslovení mělo svůj důvod. Byla to žena s duší holčičky stejně, jako uvnitř mě bydlel kluk. Těžko definovatelná barva vlasů od rusé po hnědou a blond. Výška byla v jejím případě povýšena podpatku jejích botiček na vysokém podpatku. Oblečená jako dámička. Ale když se na vás usmála, bylo to tam. Pihovatý nosík se nakrčil a člověk uviděl to děvčátko v ní. Tedy alespoň já ho tam viděl.

„Dobrý den, můj Pane.“ odpověděla na můj pozdrav a tentokrát jsem se usmál já.

Ten jas v jejich očích, když ten pozdrav pronesla, byl důkaz, že ho myslí vážně a že ani nepřemýšlela, když ho pronesla. Bylo to její rozhodnutí mne tak oslovovat a mé ego se zatetelilo blahem. Kdo to nezažil, nepochopí a je ztrátou času to někomu vysvětlovat. Ale pro mě to bylo vyznamenání.  A dnes jsem měl další odpoledne na to, abych význam jejího oslovení naplnil o další rozměr.

„Sluší ti to, Děvčátko. Je z tebe taková panička, co si vyšla na procházku, tedy spíš na kávičku do Kafé Royale.“

A byl tam. Očima jí prolétl vichr prudkého hněvu. A stejně rychle, jak přišel, tak byl pryč. To jsem miloval. Její vášnivost. Ve všem, co dělala, byla vášeň. Ocenil jsem v duchu její sebekontrolu. Moje ironická poznámka na oblečení musela s jejím nastaveným klidem udělat pravé divy. A přitom to zase byl můj nápad, jak se má obléknout. Pozorovat ty její vnitřní války stálo za to. Ale byla to hráčka. Věděla, že jsem stejný, jako ona, a proto mi nechtěla dát poznat chuť její prohry tak snadno. Nechtěla se vzdát bez boje. Odplata byla jejím pískovištěm a já tušil, že si tuhle chvíli zapsala do svých poznámek do kolonky Vrátit i s úrokem.

„Snažila jsem se splnit, co jste přikázal, a děkuji za pochvalu mého výběru.“

Nešlo neslyšet tu jízlivost, ale nebylo proti ní obrany. Pronesla to s úctou a bez zaváhaní. Měla můj obdiv. Sebekontrolu si musela trénovat stejně, jako já musel vymýšlet další možnosti, jak jí ponížit. To měla totiž ráda. Když jsem ji dostal tam, kam jsem chtěl já a ona se musela poddat. To ve mně hledala a nacházela. Stejného hráče, kterému se pak bez váhání složí k jeho nohám, jako dík za to, že jí dal prožít ten pocit nadvlády nad ní. Člověk, který nemá BDSM v duši i krvi, tohle nikdy nepochopí. Ale já jí chápal do celé hloubky její duše. Její nádherné duše subinky.

„Tak jedem anebo půjdeme na kafe, má královno?“

Jako bych cítil ten imaginární kopanec do holeně, kterým mě určitě v duchu kopla.

„Jak poroučíte, vaše Veličenstvo,“ přidala facku ze svých slov.

Nahlas jsem se zasmál a vzal jí kolem ramen. Pak jsem jí nasměroval směrem ke kavárně a strčil do ní, až zlehka popoběhla.

„Padej, ty trdlo.“ řekl jsem s pobavením v hlase. Otočila se přes rameno.

„No dovolte, Pane.“

Začal jsem se smát nahlas nad jejím výkonem. To, jak zahrála uraženou dámu. S pohozením hlavy se rozešla směrem ke kavárně a já mohl sledovat jen její ladnost kočky, se kterou se ode mě začala vzdalovat. Šla jako někdo, kdo moc dobře ví, jak se prodat. Houpání jejich boků spojené s klapáním podpatků mě hodilo zpátky do reality a já se s úsměvem vydal za ní, abych jí dohonil a otevřel jí dveře. Nechal jsem jí vybrat místo, zavolal jsem obsluhu a objednali jsme si.

,,Jaký máš na sobě kalhotky?“

Kávu, co chtěla právě spolknout, vyprskla do prostoru a její oči na mně vyděšeně zamrkaly.

„Co máš za podprsenku, vidím, ostatně i ten vrchní, co nás obsluhuje, jí viděl. A stejně, jako všichni kolem!!!“

Normálně nežárlím, ale teď, nevím proč, se mi to stalo. Ale mohla za to její ženskost a určitě mě chtěla vyprovokovat k nějaké reakci. Jako bych jí viděl, jak stojí doma před zrcadlem a říká si:

„Tak tohle ho buď totálně naštve, nebo není normální chlap. Tedy pokud je tak majetnický, jak vypadá.“

A ušklíbne se do zrcadla nad svým dílem spokojená sama se sebou. Podívala se na mě a já pochopil, že jsem udělal strašnou chybu a že za ní zaplatím. To jen dokazoval její pohled, který říkal: A mám tě, chlapečku!

Musel jsem udělat něco, co vrátí míč na mou stranu hřiště.

„Ted půjdeš na toaletu a přineseš mi kalhotky, abych viděl i zbytek tvé garderoby, dámičko!“

Míč byl zpátky na mé straně. Důkazem byly její oči.  Vytřeštila je na mě a zrudla. A začala koktat.

„Co- cože?“ vyletělo z jejich rtů.

A mám tě holčičko! Ten kluk ve mně zabodoval.

„Jako, že mám přinést svoje kalhotky, sem, Vám a teď?“ pokračovala ve svém koktání.

„Přesně tak a to tak, že hned!“

„Ale…“ chtěla dodat, ale zmlkla hned, jak se podívala do mých očí. Věděla, že není prostor na diskuze a přečetla si to v mých očích. Pomalu se zvedla a odkráčela. Ne jako dámička, ale jako odsouzenec.

Myslela si, že nejsem až tak jiný, než Páni, co jí prošli jejím životem subínky. Jenže já byl vždycky svůj. A zakládal jsem si na tom, že jsem šel vždycky svou cestou. Cestou, kterou mě hnala má fantazie, stejně jako instinkt žene šelmu za svou kořistí. Vracela se. Ale odsouzenec byl pryč. Vracela se jako hrdost sama. Bože, kolik má ta holka v sobě vůle a odvahy bojovat? V duchu jsem jí složil poklonu. Posadila se a na sůl beze studu položila chomáček svých kalhotek. A pak se na mě podívala výrazem Co tam máš dál?

Kdybychom nebyli na veřejnosti, smál bych se asi fakt dost nahlas. Začal jsem si její výrazy a pohledy zařazovat a pojmenovávat. Měla jich v zásobě celou knihu a já v nich i tak četl. Krásné a smyslné čtení. Alenka v říši za zrcadlem. To byla ona. Vzal jsem její kalhotky a beze studu si je začal před ní prohlížet.

„Koukám, že na sobě fakt nešetříš a určitě pasuji k té podprsence.“

„Ano, je to komplet a hezké prádlo je moje slabost. A tuším, že i vaše, Pane.“

Její ztracená rovnováha se vrátila a míč se pomalu kutálel na její stranu, protože pochopila z toho, jak jsem se dotýkal těch kalhotek, jaký mám k hezkému prádlu vztah. Spočítala si body a jaké je skóre. Byla spokojená, bylo to nerozhodně. To dokazoval její pohled Nedám se lacino a bez boje.

Začal jsem úhybný manévr a začal mluvit o běžných věcech. Jak žije, co dělá, jaké má koníčky. Nechtěl jsem, aby přišla na to, že mám plán, jak tu holčičku připravit o její kyblík. Její kyblík plný hrdosti. Ptala se i ona mě a na chvíli jsme nebyli Pan a subínka, ale postarší muž a mladá žena, co si spolu jen tak povídají. Pomalu jsem ji dostával do zcela bezstarostné nálady a pak jsem Impériu vrátil úder. Milovala totiž Star Wars. Divná holčička. Musela být na pískovišti za hvězdu.

„Abych nezapomněl, Alenko…“

Nechápavě se na mě podívala.

„Nejsem Alenka, vždyť znáte mé jméno.“

„To znám, tak senilní ještě nejsem, ale budu ti říkat Alenko pro to tvé věcné ALE. A je mi fakt jedno, jestli se ti to líbí nebo ne.“

Polkla naprázdno, protože pochopila, co jsem tím myslel. A to další ALE, co měla na jazyku, raději spolkla.

„Takže Alenko, teď ti něco řeknu a žádné ALE fakt nechci slyšet!!!“

Ticho. Mlčení znamená souhlas a ona pochopila, že začíná přituhovat.

„Ted se vrátíš na tu toaletu a přineseš mi i podprsenku. Pánové kolem totiž ještě neviděli tvoje bradavky a nerad bych je o tu podívanou připravil. Když už viděli podprsenku, proč jim nedat i zbytek?“

Vzdor v jejích očích okamžitě smazal obdiv a ten vzápětí vymazal stud. Bitva vášní v přímém přenosu. Zhluboka se nadechla, postavila se, podívala se na mě pohledem Tohle máš u mě, chlapče a věř, že odplata bude. A odešla. Tentokrát hrdost sama. Veliká hráčka. Za chvíli se vrátila a to, co předvedla, bylo velkolepé. Šla hrdě s pohledem upřeným na mě, s výrazem, kterým dala najevo ostatním, že jsou pro ní vzduch a jediný, kdo pro ní v té kavárně existuje, je její Pán. Bylo jí totálně jedno, že na ní muži i některé ženy překvapeně zírají, tedy přesněji na její bradavky a ňadra, co se draly na světlo skrz její halenku. Posadila se jako bohyně, pověsila na mě své oči a podala mi podprsenku, asi jako spropitné číšníkovi a usmála se.

„Splnila jsem váš příkaz, můj Pane, a doufám, že jsem Vás a ostatní pány nenechala dlouho čekat.“

Zas mě zabolela holeň a asi mi tou dobře mířenou ranou svých slov, vyrazila i přední zuby. Tedy tak nějak jsem si připadal. Ale já chtěl hrát, ona to věděla a hrála taky. S každým mým zásahem se posílila její víra, že jsem konečně ten, kdo pochopil její duši subínky. Pro ní to nebyla jen póza, nic odkoukaného z videa nebo vyčteného z knih. Milovala BDSM a svého Pána, pokud jí byl hoden. Budu se muset hodně snažit, abych její důvěru nezklamal. O nic jiného, než o důvěru, totiž v BDSM nejde. Důvěra, ze které se rodí oddanost s pokorou, co jí následuje a po ní po špičkách potichu přijde láska. Pánova k subince a subínky k Pánovi.

„Vyhrálas na body a já si toho cením. Takže se zvedneme a jdeme do kina na Alenku.“

Její překvapený výraz byl směsicí fascinace, radosti a úcty. Myslím, že se v duchu viděla na kolenou a cítila se šťastná, že osud přivedl do její cesty právě mě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.