bdsmdream.cz

Pie Jesu : Sváteční radovánky

 

Jaro se začalo hlásit o slovo a Velikonoce byly tady.

Jel sem pro tu vobludu Alenku a usmíval se, že jí zas uvidím. A uviděl.

Magora.

Tedy jí.

Alenku.

Co si ženy na sebe neoblečou, posedlé vírou, že když zasvítí slunce, přinášející jaro, je okamžitě i teplo. Vidí jen záři slunce, ale zapomenou na to, že ještě není 25 a více stupňů. Já teď  koukal na magora, co s ním třásla zima, ale statečně se oblékla za frajerku.

,,Ahoj Děvčátko, není Ti moc teplo? „

Prskla mna mě nějakou hlášku o Cuba Libre a ledu, ale to už jsem jí rval do své bundy. Vypadala skoro vděčně. Což byl opravdu výkon. Přiznat, že je s odhadem jarních teplot někde mimo realitu.

,,Jestli to odmarodíš ty vobludo, tak si mě nepřej!“

Její odfrknutí, mohla stejně udělat lama a plivnout na mě. Dal sem jí pohlavek a byla evidentně potěšena.

Pak jsem se sehnul a vzal jsem její malou hokejistickou tašku na úschovu, nejméně čtyř malých bezdomovců, a zhrozil se.

,,Proboha, co to tam táhneš? Budeš o víkendu dělat zedničinu?“

Její zamumlání zpoza límce bundy, mohlo znamenat cokoli.

Můj rozsudek smrti nebo prosbu o azyl taky urážky a plivance, které uměla poddat s grácií a úsměvem. Jen bych na konci toho nesměl zaslechnout zmínku a kombinaci slov, obchod a nakupování. V hlavě jsem natáhl pistoli a připravil se na obranu.

,,Proč do obchodu?“

,,Protože jsem hloupá subinka a zapomněla na hygienické věci.“

,,Vobludo a to Ti mam jako věřit jo?“

,,Pane jsem snad nedůvěryhodná ?“

,,Alenko, oba víme, že kecáš a děláš ze mě bagr a kombajn zároveň. A to je moc i na mě.“

,,To bych si nedovolila přeci, to je jako, jako, tedy je velká křivda a Alenka asi bude plakat.“

A začala popotahovat. Zlatá kaplička, v ní přišla o velkou stár.

„Dám ti půl hodiny. Jestli to nestihneš, pojedu domů i s tvou taškou na zedničinu a dojdeš si pěšky!“

Chvíli mlčela a těkala očima všude možně.

„Ale, co když tam bude fronta?“ pípla.

„Tak půjdeš k jiný kase.“

„A co když i tam bude fronta?“

„Ty čubko…“ řekl jsem varovně.

„Půl hodiny. Ano, Pane.“ odrecitovala a sedla si konečně do auta a já hodil taštičku na zadní sedadlo. Kdo jí vytáhne ven, to netuším, ale bude ho to stát kýlu.

Zastavil jsem před obchoďákem a významně sem si poklepal na hodinky.

,,Běží Ti čas.“

Kratochvílová vyrazila. A já se musel usmát. Stejně to nestihne a bude mít připravenou nůši, srdceryvných příběhu kde a co ji kde zdrželo a proč to nešlo stihnout.

Ale, stalo se něco podivného. Stihla to. Takže nás čekala cesta domu a já jen pozoroval Alenčin pohled jak si prohlíží tašku. Bud tam je kokain nebo milenec. Takovou péči věnovala své ,,kabelce,,

Dal sem její bágl do pokoje a šel připravit čaj a pro sebe kafe.

Kyselina se dostavila za malou chvíli a zkoušela fígle, jak ze mě vyloudit kafe.

Něco bylo ve vzduchu. Chovala se podivně a tajemně a to s její povahou bylo fakt divné. Normálně to byla pavlačová vyvolávačka. Co vykecala i to, co nevěděla. Uhodil jsem na ní.

Marně. A ani seřezání jejího zadku mi nepomohlo dopátrat se, o co jí jde.

Jediného, čeho jsem dosáhl, že jsem se smiloval a uvařil jí kafe jako pro sebe.

Ale zase to mělo tu výhodu, že jsme skončili společně ve vaně, protože prý její kůže na zadku potřebuje společné ph, našich těl pro lepší regeneraci a tak jsme měli hezký večer. Kam na ty moudra chodí, se asi nikdy nedozvím. Společné ph. Směju se ještě teď.

Nikdy nepřizná, že se se mnou miluje ráda. Protože je to blbeček. Můj.

V neděli jsem měl musel zajet ke kamarádovi pro nějaké věci a jak to bývá, maine subinka Alenka, udělala místo snídaně, přednášku o tom, co jsem za sadistu, co jí zas nechá doma trpět a půjde se někam kurvínkovat.

To byl její výraz a já se vždycky smál, jak muže nevěra, znít vesele. Po morálním odsouzení, mě laskavě propustila. Nechápal jsem, jak může, ona na mne žárlit, ale ješitností to dělalo dobře.

Vyřídil jsem, co jsem potřeboval a vracel se domu.

V kuchyni na mě čekala vůně a něco schované pod ubrusem. Nechal jsem to tak, protože jsem tušil, že si musím vyžádat souhlas a hlavně zjistit, kde je a proč je doma takové ticho.

Byla ve skříni.

To znamená, že si budu muset zas zvykat na její představu o mém pořádku v ní. Jen sem se nadechl otevřel dveře a pak se dozvěděl o Nítoslavě Díroprsté, což byla ponožka a ona mi s ní hrála divadlo.

Dostal jsem svolení podívat se pod ubrus a nestačil se divit. Její kreativita neznala hranic. Velikonoce v Bdsm stylu.

Beranek s obojkem a jiné věci včetně vajíček s ostny. Byla prostě dokonalá. Bylo opravdu těžké, ji nemilovat. Nítoslavu Díroprstou.

,, Asi si Tě vážně nechám, ty čubko.“

Obličej , vyplazený jazyk a polštářek, co přiletěl vzduchem započal válku.

A zase bude téct imaginární krev a bude spousta zajatců a mučení neviňátek.

Hezké Velikonoce.

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.