bdsmdream.cz

Pie Jesu : Nina

Alenka odjela na stáž do Anglie a já se rozhodl jít dál. Není dobře se upínat k minulosti.
Ostatně, ten její Jednorožečkov tam zůstal. Pro strýčka Příhodu.
A strýček Příhoda mi poslal do mých spárů Ninu.
Ninu Ricci.
Ta mladá žena bydlela ve stejném domě. Jen já ji nikdy nepotkal a pokud ano, nevěnoval jsem jí pozornost. Byla tam Alenka.
Jenže ta teď někde spíkovala a já?
Já nechtěl smutnit.
A taky do mě vrazila.
Doslova.
Vybíral jsem, jako vždy, někdy, občas, schránku. Ne, že by mi někdo za posledních x let psal, ale když se něco naučíte v mladí, děláte to furt.
První, co jsem ucítil, byla její vůně.
Protože mi část letáků ze schránky spadla na zem a já se pro ni ohnul, tak jsem taky uviděl její lodičky. A hezké nohy.
Pak do mě vrazila.
Sednul jsem si na tu část těla, které se říká normálně na férovku prdel.
Zvednul jsem hlavu a uviděl ji. Četla něco a neviděla mě.
,,Hej, jsem tu taky a chci žít, slečno. Takže laskavě koukejte na cestu, osobo.“
A začal jsem se smát.
Byla hezká. Blond a vytřeštěné oči. Na to sedící nadělení pod ní.
,,Jmenuji se Sedící Býk a jak vy, slečno?“
Začala se smát na celou chodbu.
,,Ježiš, já se omlouvám, začetla jsem se a přehlédla Býka.“
,,Jsem Slepá Nina“
Líbila se mi její reakce. Nezkazí legraci. První plus.
,,Mila Nino, pomůžeš starému náčelníkovi opět do sedla nebo tu budu dál sedět jako bezdomovec?“
,,No, starej náčelník, co má mladší subinku než jsem já.“
Teď jsem pro změnu vytřeštil oči já a byl na nohou rychleji, než rozepneš podprsenku.
,,Koho že to mám?
Musela nás vidět, takže tu bydlí a všímá si. Mozek pracoval na plné obrátky. Kde k tomu poznání přišla?
Usmála se a sundala mě z hrušky.
,,Viděla jsem vás jednou, když jste spolu byli v garáži. Ale nesledovala jsem vás. Byla to náhoda.“
,,Pomalu, pomalu Slepá Nino. Trochu moc informací a mám pomalej harddisk.“
Snažil jsem si vybavit, kdy jsem v garáži akčnil s Alenkou, a pak sem si vzpomněl.
Jenže tehdy jsem si naivně myslel, že jsme sami.
Nebyli.
Víc mě ale zaujalo, odkud ví, co znamená subinka. Hlavou mi prolétla modlitba.
,,Ať to není Domina, ať to není Domina.“
,,Mám otázku, Nino.“
,,Odkud víš o subinkách?“
Dívala se na mě a bylo skoro slyšet, jak jí tluče srdce.
Ona se mě asi bála.
V jejích očích jsem objevil podivný výraz. Asi stud, spojený se strachem.
Její ruce se samovolně schovaly za její záda.
A bylo jasno.
,,Třeba mi to někdy povíš.“
Usmál jsem se na ni a pak jsem se otočil a šel.
Neviděl jsem ji asi čtrnáct dnů. Tedy, dělal jsem všechno pro to, aby ona neviděla mě.
Přes sousedku jsem si o ní nenápadně zjistil, co jsem potřeboval.
Díky světu za drbny.
Nina chodila do práce a z práce zhruba ve stejnou dobu a bydlela v bytě o patro výš.
Místní CIA mi sdělila, že krom kamarádek za ní nikdo nechodí.
Stálo mě to krabici třešní v čokoládě a čas, během kterého mi vyprávěla o svém mladí a jaká byla čemeřice, co po ní muži šíleli. No, kdysi asi ano. Po mně kdysi, ani teď, ženy nešílely.
Neměl jsem co ztratit. Ale mohl jsem hodně získat.
Slepou Ninu.
Chlípný stařec ve mně zatoužil opět po mládí. Po jejím mládí.
Jen jak to navléct, aby mě chtěla i ona.
Musel jsem se v duchu nad sebou pousmát.
Lovec nikdy nezestárne.
Začal jsem Ninu prostě chtít.
Občas jsme se potkali a já netlačil na pilu.
Nechtěl jsem ji vyplašit. Ale hlavně jsem si uvědomoval, že to, že já bych ji chtěl, je jedna věc, ale věc druhá je, že jsem pro ni nebyl žádné terno.
Byla moc mladá. To jsem si ujasnil v těch dnech, kdy jsem ji občas potkal a prostě jsme si jen tak povídali.
Bdsm jsem nechal být a díval se na ni jako na sousedku.
Proto mě zvonek u mých dveří toho večera trochu zaskočil.
Otevřel jsem a stála tam indiánka Slepá Nina.
Stála tam trochu nervózní, trochu plachá žena, která voněla Ninou Ricci.
Kterou ale asi stálo hodně přemáhaní zazvonit.
,,Ahoj Nino, copak se stalo?“
Evidentně se jí ulevilo, když mi řekla své Ahoj.
,,Chtěla bych vám odpovědět na to, odkud znám subinky.“
Někde v dálce zahřmělo a já ji pozval dál.
Nikde neviděla žádné mučící nástroje ani mučírnu, a tak se i usmála.
Drak taky asi někde spal, takže se z předsíně odvážila přijít do kuchyně.
Pomohl jsem jí posadit se a zeptal se, co si dá k pití. Vyhrál čaj.
Dal jsem vařit vodu a prostě jsem se jen posadil naproti ní.
Čekala. Připravená nasadit tretry a zdrhnout.
Bylo to úsměvné, pozorovat její nervozitu.
Sama v bytě skoro neznámého muže a ona sem přišla jen proto, že jí to vlastně přikázal.
Ale asi chápala, že se jí tu nemůže nic stát.
Tedy nic, co by sama nedovolila.
Pochopila, že bych nestál o nějaké pozdvižení v domě.
Úsměv zdobil její tvář a já se díval na její zdvíhající se hruď.
Hezký pohled.
Viděla, že se dívám a viděla i kam. Zčervenala.
Voda se dovařila a já se zvedl, abych ji pohostil.
Poděkovala a zpozorněla.
Věděla, že teď už přijdou otázky a odpovědi.
Nechal jsem jí čas, aby se napila.
,,Tak povídej.“
Nechtěl jsem ji vystrašit, ale důraz jsem do hlasu dát musel.
Nadechla se a pak se otevřela.
Chodila na chat a pohybovala se v bdsm místnostech. Lákalo ji být ovládaná a určitě v sobě měla trochu masochistických sklonů.
Mě a Alenky si všimla, když ji jednou potkala a uviděla obojek na jejím krku.
To nastartovalo její zvědavost.
A když zjistila, že je Alenka pryč, zatoužila po tom poznat mě blíže.
Pak mě srazila u schránky.
Tím, že jsem na ni netlačil a vlastně nechal celou věc být, jsem probudil její zvědavost a touhu poznat víc toho muže se subinkou.
Díval sem se na ni a opravdu bylo příjemné ji mít u sebe.
Prostě jsme si jen povídali o chatu, jejích snech, touhách a já se na ni díval jako na hezkou ženu a vrátil se zpátky na zem.
Luk a šípy a sukýnku lovce z buše jsem v hlavě pověsil na hák a jen poslouchal a kochal se.
Když se na něco zeptala, odpověděl jsem.
Jenže pak se zeptala na Alenku.
Popravdě jsem jí vysvětlil situaci, kde je a co tam dělá.
A pak jsem jí ukázal Jednorožečkov.
Jenže.
Její pohled si vybral v pokoji jiné.
Protože jsem nečekal žádnou návštěvu, věnoval jsem se mazlení s hračkami.
Všude se válely biče, důtky, pouta a jiné. Natřené přípravky na ošetření kůže si tam ležely a voněly.
A jak jsem tak viděl, nebyl jsem jediný v místnosti, komu to tam vonělo.
,,To je krása,,
Víc nebylo potřeba říkat. Byla to krása.
Po očku jsem ji pozoroval, jak obchází kolem a dívá se.
,,Smím?“
,,Jestli se náčelnice Slepá Nina ptá, jestli si smí sáhnout, tak smí.“
,,Děkuji, náčelníku Sedící býku.“
Opravdu mě rozesmála. Musel jsem jít pryč.
Nevím, jak dlouho tam byla. Já si pil svou kávu a nechal ji se kochat.
Nakonec přišla a posadila se.
Bylo to zvláštní. Ta chvíle a vzduch byl najednou tak nasycen tajemnem.
Já přemýšlel o ní a ona asi o mně.
Nedalo se nic dělat. Pustil jsem hudbu. Pie Jesu vneslo do toho ticha katedrální rozměr.
Oba jsme mlčeli a jen poslouchali.
Já vzpomínal.
A ona?
Možná snila.
Čas plynul a hudba ho odnášela. Vycházející měsíc vnesl do pokoje večer a já jen vdechoval její Ninu.
Byla to prostě Nina.
Princezna Nina.
Káva i čaj opustily své šálky a nezbylo než se rozloučit.
Poděkoval jsem jí za hezký večer a povídaní a ona odvětila něco podobného.
Dveře se za ní zavřely a já se o ně opřel.
Chtěl jsem ji. Přes všechny řeči, které jsem se sebou vedl, jsem ji prostě chtěl. A neznám muže jako já, který by ji nechtěl.
Pak se ozvalo zaklepání na dveře.
Byla to ona.
Její dech postrádal klid, stejně jako ho postrádal ten můj.
Podívala se na mě.
A pak se zachvěla země.
,,Zapomněla jsem se zeptat, jestli bych mohla zase přijít?“
Než jsem stačil odpovědět, dodala.
,,Jako subinka.“
,,Bude mi ctí, Nino“ a v duchu jsem omdlel.
Život je někdy podivná krása…………………………….

Pokračování příště…….

***

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.