bdsmdream.cz

Pie Jesu : Romantika jednoho večera

Přišla za mnou, postavila se a spustila.
,,Mám něco, co je Vaše…a co jsem Vám vzala,,
,,A copak máš, co mi patří? Tvé srdce? Tvá duše??“
,, Ano, Pane, ale ještě něco. Váš svetr a Vaši šálu.“
,, Takže zlodějka?“
,,Bylo mi smutno a zima…Pane.“
,,To Tě sice omlouvá, ale víš, že je budeš muset vykoupit?“
,, Ano, Pane vím. Vykoupím se, jak mi nakážete, Pane.“
,,Já je nechci zpět. Chci, aby byly Tvé.“
,,Děkuji za Vaši laskavost, Pane.“
,,Aha. Takže to chceš mít snadné?“
,,To jsem neřekla, Pane…jen vy víte jak mě za to potrestat.“
,,Nebudu Tě trestat. Ty sama mi nabídni jakou mají pro Tebe cenu.“
,, Velkou Pane. Jsou pro mě důležité.“
,, Takže, co mi za ně nabídneš?“
,, Já-já nevím, Pane. Nemůžu nabídnout sebe, vždyť vám přeci patřím, tělem i duší.“
V hlavě jí běžela myšlenka ,,Kam mě směruje, kam mě to tlačí, co to hraje za hru?“
,,Chci Tvou fantazii. Nechceš abych si myslel že jsi bezduchá loutka. Zapoj fantazii.“
,,Fantazii? Tu Vám samozřejmě taky dám, Pane“
,, Nedělej si to snazší Alenko. Položím Ti otázku. Co bys chtěla prožít se svým Pánem obyčejného. Trochu všedního, trochu romantického, prostě takového, co prožívají obyčejní lidé, jako jsem třeba já.“
,,Chcete ode mě, abych“ zmateně zamrkala.
,,Mám být někdo? Děvka? Uklízečka? Milenka? Hráčka?“
,,Alenko, co být sama sebou?“
,,Dobře, Pane budu dnes Já.“
,,Takže, co tak, dělají obyčejní lidé? Chodí na večeři? Do kina? Hrají polštářovou bitvu? Takže procházka v parku ruku v ruce. Gauč a romantický film?“ sypala na mě své návrhy.
,,Nebo koncert metalu?“ doplnil jsem nabídku.
,,Polštářová bitva. To zní lákavě, co Večeře v podniku kde hraje hudba? Kino kde mi budeš krást popcorn?“
,, Pane? Kdy sem vám kradla popcorn? A vy a metal?“ zasmála se pod nos.
,,Alenko, kdy jsi mi nesnědla popcorn a nevypila kolu? No, mám dva lístky na Dream Theatre a jeden jsem koupil pro Tebe. Koncert je až za měsíc, ale dnešek patří Tobě“
,,Takže koukneme na Alenku. Pak si dáme polštářovou bitvu. Nebo si připravíme společně večeři, koupíme si popcorn a kbelík zmrzliny o kterou se budeme prát.“ Nadšení v jejich očích je nakažlivé. ,,Ach.“ Nadšeně vydechla.
,,Takže zajedeme nakoupit, připravíme večeři a pak bude Alenka. A až budu vařit, tak žádná nahota ani nic co by mě rušilo.“
,,A šermířský kurz se lžícemi, až se budeme šermovat o poslední sousto. A ne, Pane žádná nahota. A zmrzlinu vanilkovou, ať je to tematicky večer?“ fantazie se jí vylila ze břehů.
Nemohl jsem se ubránit tomu jejímu nadšení, chytil jsem ji za ramena a políbil ji na ten její pihovatý nosík.
,,A jestli chceš dostat na prdel, tak ještě chvíli provokuj s vanilkou.“
Co se zákazu nahoty týká věděl jsem, že ho poruší. Měla totiž schovanou novou podprsenku a botičky. A věděla, že obojí je moje slabost.
,,A vanu…se spoustou pěny ..dá se z ní dobře tvarovat plnovous třeba.“ jede si svou a ignoruje co říkám, protože je jinde.
,,Koukám že mě ty věci přijdou dost draho. Usmál jsem se.“
A oblečeme se k filmu jako do kina“ Nechápavě nakloní hlavu ke straně.
,,Nechci k večeři langustu.“
,,Jo oblečeme. Je to Tvá cena a já ji respektuji. Langusta nebude. Uvařím jen bramborovou kaši a uzený. Ale jestli chceš, langusta bude.“
,,Ne, Pane. Mně bude stačit i talíř špaget. Věděl jste, že al dente špagety dobře drží i na omítce?“
,,Neumím vařit langustu, ale mořský potvory mi nevadí. Třeba slávky na másle s čerstvou bazalkou a linguine a červené víno, to je něco,“
Zasmál jsem se nahlas. Bylo to prostě nádherné děvčátko a já si představoval, jak hází ty špagety na zeď.
,,Budou tedy špagety Carbonara,,
,,Recept říká něco o baculatém stroužku česneku…zahučí Alenka pobaveně nad receptem.
Vrátili jsme se z nákupu kde mě to stálo ještě spoustu dalšího. Oříšky (kterých se vždy přejí) Studentskou pečeť tu největší co měli (kterou vždycky rozvrtá aby vybrala želé). A teď tu stojí a kecá mi do vaření. Jen jsem čekal, kdy přijde porušení zákazu nahoty. V těch hlubinách jejích očí jsem viděl tu usilovnou práci s tím, jak to navléknout. Zkusila to po svém. Začala nakukovat pod pokličky a komentovat co dělám a ptát se proč, tak sem ji vyhnal z kuchyně.
,,Padej odsud a přines mi ten tmavý oblek ze skříně!“
..Ano, Pane….“ řekla a vydala se do skříně, a nejen pro oblek. Hrdě jako někdo, kdo dosáhl svého.
Slyšel jsem za zády zrychlené cupitání jejich bosých nohou jak běhala z místnosti do místnosti a usmíval se nad tím cvrkotem. Musela toho přeci tolik stihnout. A jak ji znám stihne se i nalíčit. A pak bude dělat, jako by se tak už narodila. Klapot podpatků se nedal neslyšet. Nesl se tichem, jak rajská hudba pro mé uši. Jen nesmím ztratit tvář. A hlavu!
Pak ta hvězda přišla. Akorát nalíčená, vždycky si zvýrazní oči, vystínuje, ale ne tak lacině, k tomu rtěnka jen lehce dobarvuje její rty a lehká vůně bergamotu a čaje za ní povlává jak neviditelný závoj. Vlasy až na výjimky má vždy rozpuštěné (miluje svoje vlasy, jejich délku a vlnitost) a nesmí chybět top s černou krajkou. A dnes výjimečně, černé upnuté džíny, je to pohodlné, ale nepůsobí to ledabyle. Bílé tričko s černými proužky, u krku lemované černou krajkou a odhalující její ramena..
,,To si tam mám pro tebe a ten oblek dojit?“
Miloval jsem tu její důkladnost, pokud šlo o rošťárny. Otočila se na fleku a mazala do skříně pro oblek.
,,Tebe si tak poslat pro smrt,, Řekl jsem a neotáčel se.
,,Byla bych dobrá smrt. Chodím pozdě a v podpatcích, všichni by stačili utéct.“
Na její slova jsem se otočil a nestačil se divit. Chytrá horákyně bylo první co mě napadlo. Ani nahá ani oblečená. Ta podprsenka a postavené bradavky se pod tím trikem, nedaly prostě přehlédnout. Fakt mě chce asi zabít. A já se vážně musel přemluvit, abych se místo na bradavky koukal do jejich očí. A ještě ten její zadek nacpaný do riflí a ty boty. Bože.
,,Řekl jsem žádnou nahotu a tobě ty bradavky skrz to triko skoro křičí o světlo!“
,,Takže ať už je to triko dole a kalhoty taky a dostaneš 10 ran na holou. Rukou!!,, začala se protahovat jako kočka, ruce nad sebe do vzduchu a tím pádem se bradavky přes tričko ještě víc zvýraznily,,
,,Ale vždyť jsem oblečená, Pane.“ řekne s hranou naivitou. Musím se smát.
„Ty si oblečená a já asi úplně blbej, co?“
„To mi asi bude zima.“ zkouší mou trpělivost
,,Neser mě Blaženo,,!! Nezkoušej na mě zimu když se potím stejně jak ta okna,, Slunce seno a Blažena. Moje oblíbená hláška.
Velice, ale opravdu velice neochotně se začne svlékat, i lenochod by to zvládl rychleji.
Sednul jsem si na židli a roztáhl nohy aby měla místo až přijde pro výprask. No výprask. Myslím si, že moje ruce milovala, když jsem ji dával na zadek.
,,Ohni se“ beze slova se ohnula přes moji nohu. Uvelebovala se na mém stehně a dávala si setsakra dobrý pozor aby se mi zadkem otřela o obličej, hruď i rozkrok. A ještě měla tu drzost říct
,,Promiňte Pane, já nerada“ a k tomu se u toho polekaně nadechla.
Bože kdyby jen tušila, jak jí pro tu ženskost, hravost a svůdnost miluju, asi by mě opustila, že jsem vanilka. ,,
,,Pane?“ zeptala se s ledovou vážností a mezi obočím se jí udělala rýha jak jej svraštila.
,,Co je?“
,, Nebudou ty špagety rozvařený?“
Na špagety jsem fakt zapomněl. Neměl jsem slov. Odstrčil jsem ji a šel ke sporáku. Dostala mě. Jak já to nesnášel.
Viděl jsem, jak jí koutky cukají a zvědavě cupitá za mnou.
,,Obleč se Ty zvědavko a nelítej tu nahá!“
,,Ano pane.“ Řekla a začala se oblékat a kupodivu docela šikovně a rychle,
Roztrhnul bych jí jak papírového čerta, kdybych mohl. Jenže mě dostal můj vlastní chtíč a za to jsem se jí nemohl mstít. Ale to jak se rychle oblékla bylo divné. Na ní skoro podezřelé. Můj instinkt mi říkal, že musí mít plán. Začala zase zvedat poklice,
,,Co koukáš, nic nedostaneš dokud nebude hotovo, pak se v tom dloubeš a nejíš,,
Pořád jsem byl naštvaný. Alenka si sedla na vysokou barovou židličku u pultu který rozděloval kuchyň a jídelní část, hodila si nohu přes nohu a začala jí pohupovat…a furt si obdivovala ty boty. Naštvaný sám na sebe jsem si pořád říkal, co to vlastně dělám. Já chlap co už má něco za sebou a ona o dvacet let mladší.
,,Zbožňuju ty boty. Mám pro vás naplánované….takové malé překvapení, Pane „
Už jen to jak tam sedí provokuje novými botami jako děvčátko novým kyblíkem. Jsem blázen. Takže měla plán. Mohl jsem v ní číst jako v knize.
,,Jo ty boty jsou moc krásný. Co máš za překvapení? Loudil jsem jak malý kluk, ať mi půjčí ten kyblík. „Věděl jste, že podpatky byly původně určeny mužům vysokého postavení?“ plácla tak neurčitým hlasem s očima na těch botách a představila si něco…Jestli jsem něco nenáviděl, tak ty její úhybný manévry. A zároveň je miloval.
,,Tak to jsem nevěděl.“ řekl jsem a usmál se.
Takový malý překvápko, nic extra“ zavrtěla hlavou a řekla to s nakrčeným nosem, jako kdyby to bylo úplně nepodstatné pro život. Herečka.
,,Ty moje chodící encyklopedie.“
Jednou ji asi zabiju. Herečku. Mojí. Milovanou.
,,Tak to vyklop, nebo si tě vyslechnu vedle!“
Začala se šibalsky culit.
,,A netlem se pořád, vařím.“
,,Teď hned? “ podivila se a trochu znejistěla…“Myslela jsem že to připravím až v průběhu večera..“ ,,Dobře ať je po Tvém, dneska je to vlastně tvoje cena co platíš“
,,Jsem prostě zvědavý kluk,, a vypláznul jsem na ni jazyk jako důkaz že jsem kluk.
Hodila na mě škleb. Ten její úšklebek jsem znal. Se pobleju, aby ses neposral. Začal jsem se smát. Slunce seno, znělo mi v hlavě.
,,Tak já vám to překvapeni dám až si o něj řeknete. Odteď, slibuju, Pane“
,,Proč na toho kluka ve mně zkoušíš tyhle holčičí finty, když víš že to na mě funguje?
,,Tak to vyklop“ zase jsem se musel zasmát. Asi jako Pán brzo skončím. Tvrďák měkne.
Upřela na mě zdlouhavý pohled, který pak sklopila ke svým nohám, zrudla a usmívala se.
,,Protože vím, že si rád hrajete…stejně, jako já. A naše hravost nás tmelí k sobě.“ Sjela dolu ze židličky.
,,Dám vám znamení. Až otevřu dveře obýváku, přijďte prosím dovnitř za mnou…budu tam stát a čekat na vás.“
,,A nepřipálí se nám jídlo?“ To máš za to. Řekl jsem si v duchu. Za ty špagety.
„Rozhodně se připálí.“ odvětila pobaveně a zarazila se na prahu kuchyně.
,,Máš kliku. Hotovo.“ A už jsem jen cítil tu krev, co se mi žene do hlavy z toho očekávání, co najdu za těmi dveřmi.
„Dobře. Až otevřu dveře.“ řekla a odklapala nejprve očividně pro něco do skříně a pak se tiše zavřely dveře obýváku.
Asi si budu muset nechat změřit tlak. Srdce mi z ní buší jak o život.
Dveře obýváku se otevřely…v místnosti bylo přítmí.
V obýváku byl odšoupnutý stůl a křeslo a vytvořily tak velký prostor, a v prostoru stála ona, uprostřed, v jednoduchých bílých šatech nad kolena, na ramínka. Takové ty, které hezky vlají, když se v nich žena zatočí a nohy bosé…
Ta její hravost a fantazie bylo to, co jsem opravdu miloval na BDSM. Nebyla to nuda scénářů a okoukaná videa. Byla to ONA. Vlasy měla částečně stažené dozadu sponkami, aby jí nepadaly do očí.. jedna ze spon za uchem byla ozdoba, bílá lilie. Neměla hrdý pohled, ani se nesmála šibalsky…měla výraz studu, radosti a jakéhosi dívčího očekávání..
,,Zatančíte si se mnou prosím, můj Pane?“ Měla připravenou hudbu a jemné světlo z lampy stydlivě osvětlovalo místnost a oči se jí leskly očekáváním..
Měl jsem co dělat, abych před tím zázrakem nepadnul na kolena. Dokonalá v každém detailu. ,,Prosím…“ zašeptala skoro naléhavě, „Jen jeden tanec.
Přistoupil jsem k ní a s lehkou úklonou jsem řekl:
,,To já prosím o tanec dráha, ne ty.“ Ukradla mi můj plán.
Já měl pro ni připravenou hudbu i róbu . Ale tahle její vize byla dokonalá. Jak jsme si podobní jak stejně bijí naše srdce, jak stejné jsou naše sny a touhy.
Usmála se na mě zářivě, opadly z ní všechny obavy. Nechtěl jsem jen jeden tanec. Chtěl jsem tonout v jejím objetí a protančit celou noc. Cítit ji ve svém náručí, vdechovat vůni jejích vlasů, cítit údery jejího srdce na své hrudi.
,,Vadilo by Ti hodně kdybych pustil tu směs co jsem připravil a tančili jsme dál? A ty šaty co mám pro Tebe si vezmeš jindy“
,,Vůbec ne.“ řekla jemně a oči se jí leskly.
Přinesl jsem cd, kde jsem měl své skladby. Staré, ale pro tuto chvíli byly, tím pravým. Hudba začala hrát a já ji znovu požádal o tanec. Ta noc měla byt dlouhá. Kdyby tak věděla, jak rád tančím, nikdy by nesouhlasila. Měl jsem sice sto chutí ji připomenout, že těch deset ran na holou si pamatuju, ale tahle chvíle byla důležitější. A BDSM zůstalo za dveřmi pokoje.
,,Budeme tančit, dokud tě to bude bavit, řekl jsem a dominanci jsem z hlasu vypustil. Oznámil jsem jí to jako muž ženě. Pán a jeho subinka měli dnes volno. Její tyran dnes vyměnil bič a důtky za gentlemana kterým, díky své výchově, byl a který zatím jen spal a čekal na svou Dámu. A ta byla teď v jeho náručí.
Ta noc patřila muži a ženě. A oba to tak chtěli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.