bdsmdream.cz

Pie Jesu: Návrat

Jsou dny, kdy člověk nesnáší sám sebe.
Tenhle den, patřil k nim.
Začal tím, že se pořezal při holení.
Tak prostě holicí strojek hodil do koše.
Proč se každý den holit.
Uvařil si kávu a se šálkem v ruce bloumal po bytě.
Aniž by si toho všimnul, stal najednou u jejího království.
I když už dávno nebylo proč se k němu přibližovat, udržoval ho v čistotě.
Děti jeho známých ho milovaly. Nebránil jim být v něm a řadit.
Jen ho pak prostě vrátil do podoby, kterou mu zanechala před svým odjezdem.
Celé ty dlouhé měsíce neměl sílu a vlastně ani chuť ho prostě a jednoduše zbourat.
A pak se to stalo.
Napil se kávy a jen sledoval jak kapka ze spodku šálku dopadla na její kožešinku.
Hlavou mi proběhla představa, jak ho s dranžírákem pomalu páře od hlavy až k patě.
Musel se té představě usmát.
Chyběla mu víc než kdo jiný v jeho životě.
Ale byla to její volba, odjet a jít dál za svými sny.
Nechal tu kapku být a šel prostě něco dělat.
Večer si jako obvykle četl, když se ozvalo zaklepání na dveře.
A tak šel a otevřel.
Stálá tam.
Alenka.
Nešlo přehlédnout její rozpaky a strach.
Začal rychle ve skladu své hlavy hledat, co nejlhostejnější výraz.
Potřebovala jeho pomoc.
Okamžitě se vžil do staré role cynika.
,,A podívejme, kdo se nám tu motá po baráku.“
Její pohled byl jedna velká prosba o smilování.
,,Kde jsi sakra byla?“
Pohledem přejel po jejím oblečení a botách.
,,Co to máš na sobě za hrůzu?“
Snažil se ji pomoci a dát jí příležitost, aby mohla zaútočit.
Útočil, aby se mohla bránit.
Založila si ruce v bok.
Výzva přijata.
Znal ji jako své boty.
,,Moment.“
Nechal ji stát na chodbě a vrátil se se židlí.
Posadil se a pozoroval její palebnou přípravu.
,,A teď tu story“
Úplně slyšel zvuk brokovnice, když jí nabila ve své hlavě.
Pak jen seděl a poslouchal a sledoval její oči.
Bavil se tou situací.
Vyprávěla a vyprávěla a bylo jí úplně jedno, že občas kolem prošel někdo ze sousedů.
,,Halt!“
Přerušil ji, vstal a vzal židli a otočil se k ní zády.
,,Budu čekat dlouho než se milostivá uráčí jít domů?“
Dveře za ním zabouchly a on se posadil ke stolu.
,, Pokračuj!“
Vražedný pohled zkazil její lehký úsměv. Skoro okamžitě zmizel.
Ale věděl, že už to napětí zmizelo.
,,Kafe by nebylo?“
,,A pár facek nechceš?“
,, Když budou z lásky, proč ne.“
,,Tudle nudle a na kafe zapomeň!“
,,Ale já můžu.“
,,V jiný galaxii možná“
,,Pěkně prosím Pane.“
,,Řekl sem, že tudle nudle.“
,, Říká chodící kávovar.“
Její jedovatost byla zpět.
S každým slovem jejich přestřelky, ji oči zářili čím dál víc.
Na tomhle území se cítila jako doma.
Nenápadně pošilhávala po dveřích pokoje, kde se nacházelo její království.
,,Na to zapomeň!“
,,V království proběhla revoluce a teď je tam republika a demokracie,,
,, Královnu popravili“
Dostal ji, kam chtěl.
Ta její zvědavost.
V duchu se musel smát.
Vystřelila od stolu a bez ptaní otevřela dveře.
To ticho, co následovalo neměl odvahu přerušit.
Vstal a šel za ní.
Klečela u své kožešinky. Pomalu jako by se dotýkala spadlé hvězdy, jí hladila.
Otočila se k němu a v očích zahlédl slzy.
Pak pokračovala v prohlídce svého ráje.
,,Co je to tady?“
Zpozorněl.
,,Ptám se ještě jednou!“
Teatrálně začal couvat.
Velké představení právě začalo.
,,Je to tady to co si myslím?“
Okamžitě se mu vybavila kapka jeho kávy letící vzduchem.
,,A a co jako jako myslíš?“
Když předstíral poseroutku, vždycky se z ní stala běsnící saň.
Začal předstírat koktání a statečně vyklízet prostor.
Pak už beze slova zmizel ve své pracovně za zamčenými dveřmi.
Bitva začala. Náramně se bavil.
Přes dveře slyšel, jak dělá inventuru jeho bytu a sama pro sebe, tak aby to nebylo možné neslyšet, pronášela své poznámky.
,,To si snad dělá srandu?“
,,Z okna není vidět na ulici, jak je špinavý!“
,,U toho sporáku snad vařili indiáni!“
,,Ty pavučiny má pan asi místo šňůry na prádlo!“
,,A u záchodu se nestojí v botách!“
,,Má štěstí, že ty obklady v koupelně mám ráda!“
Smál se a bylo mu fajn.
Určitě tam litá jak elektrická myš a sepisuje, co všechno spolu nakoupí, aby mohla gruntovat.
Pak za dveřmi uslyšel její tichý hlas.
,,Můžete otevřít můj Pane?,,
,,Jedině když mě bude soudit nezaujatý soud!“
,,Jistě že můj Pane, nebudu v porotě.“
Vábila ho, jak vola na porážku.
Musel se smát.
Chybělo mu její herectví.
Odemkl dveře.
,,Uvaříte něco k jídlu?“
,,Nějak mi vyhládlo.“
Usmívala se.
Celou dobu, co vařil mu stala za zády a cítil její pohledy stejně jako občasné doteky.
Večeře a společné mytí nádobí.
Pak už to nevydržel.
Vzal ji do náruče a políbil.
Setkání rtů a první doteky po moři času
Oba si je vychutnávali.
Stáli, líbali se a pak si toho všimnul.
Pomalu ho tlačila do koupelny.
Pochopil to i bez její obvyklé jedovaté poznámky.
Nebyla zvyklá, že by před ní byl někdy v minulosti neoholený nebo v triku.
Měla ráda jeho eleganci a to, že o sebe dbal.
A to právě teď, nebylo to pravé.
Zpustnul.
Bez ní trochu rezignoval a ona to očividně chtěla vrátit do původního stavu.
A pak byli v koupelně, ona svlékala jeho a on jí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.