bdsmdream.cz

Pie Jesu : Dovolená aneb vítej Pampalíny

Vyzvedl jsem Alenku už ve čtvrtek, na základě naší dohody o tom, že zvedneme kotvy z města a užijeme si trochu lesů, vod a strání.

Což ten padouch Alenka, okomentoval jejím tsss a ,, stejně nás sežerou vlci,,

Ale jeli jsme. Nebyla to veliká chata, ale stačila. Měl jsem jí vypůjčenou od kamaráda a byla prostě boží. Žádná elektrika, voda ve studni a k rybníku s rybami to byl kousek.

Zálesákovo srdce muselo pokaždé pookřát a stejně jsem to měl i já.

Ne tak Alenka. Její pindy na to, že není elektrika a voda neteče a záchod je divnej, jsem vytěsnil pohledem na zapadající slunce a opar nad rybníkem.

Před spaním jsme se trochu dohadovali o důležitosti prdíků a jejich vlivu na koloběh světa a pak po pár ranách na její zadek, konečně usnula. Bez nich by snad ani neusnula. A ona měla vlastně ty svoje subínkovský práva a já je holt musel respektovat.

Ráno jsem vstával brzo. Chtěl jsem na ryby a chytit něco dřív než se probudí komáři a jiná vodní pakáž. A abych sebou dostal i Alenku musel jsem se postarat o teplo rodinného krbu a o snídani.

Uvařil jsem snídani a připraven zemřít, jsem se ji chystal probudit. Mé předpoklady o tom, že budu milován se nenaplnili. Pohled, který mě zasáhl by v klidu zneškodnil rotu cínových vojáčků a nadělal z nich pájku.

Na její otázky ohledně času jsem mlžil jak to jen šlo.

Úkol zněl jasně. Dostat jí do kuchyně a proto jsem usrkával kafe stojíc mezi dveřmi.

,,To voní to, co si myslím?“

,,Nejsem vědma, co máš na mysli?“

,,To, jak se do toho dává mléko a cukr.“

,,Myslíš hrnek?“

Začala se zvedat z postele.

,,Nehrajou hloupou, vašnosti, vědí oni.“

,,Já nevím, já si semlel bukvice a uvařil utrejch.“

,,Chci ochutnat.“ A sápala se po hrnku. Byla vzhůru a z postele, tak jsem jí dal napít a odepsal hrnek s tím, že dokud nebude prázdný, bude se ho držet, jak židovské víry.

Nepohrdla chlebem a šunkou i když mi ukazovala, jak se přemáhá a jakou mi dělá milost. A odpouští mi že nemá svoje sypané dobrůtky.

Nakonec jsme seděli na loďce a koukali na splávky a Alenka se evidentně nudila. Podařilo se nám nalovit něco k jídlu, když na Alenku zaútočil vrtulník čili vážka a donutil jí k útěku. Bohužel nějak mimo loďku, přímo do rybníka. Jak prudce vstala a začala svůj souboj, ztratila rovnováhu a byla ve vodě.

Zkuste se nesmát a neurazit královnu, co byla mokrá jako houba a plivala vodu. Rybník v těch místech nebyl hluboký a nebyli jsme daleko od břehu. Chtěl jsem jí pomoci nahoru, ale odmítla a plavala ke břehu. Už jsem byl stejně rozsekaný na nudličky a hozen mravencům, takže jsem v klidu přirazil k molu a šel jí pomoci na břeh.

Vrhla se na mě, abych byl mokrý i já a když sem zakopl a byl po kolena ve vodě, uklidnilo jí to.

Po obědě, kdy hlavním chodem byly ryby upečené v alobalu, jsme se vydali na procházku k říčce a k ní vedla cesta přes les. Bylo teplo a voda čistá, takže nic nebránilo koupání a Alence ke slunění.

Jak tam tak ležela, nedalo se nejít kolem ní a neplácnout jí přes ty její krásný půlky a svést to na hovado. Samozřejmě věděla své a jen se usmála. A pak začala vyzvídat co a jak kolem lesa a hub. Byly tu krásné lesy a já tu znal místa, kde se houby daly najít. Takže následoval návrat do chaty, převlek a s ním přišel Pampallini. Hrdina z večerníčku. Alenka v růžových maskáčích a na hlavě klobouk se síťkou jako Pampallini. Nesmát se bylo nemožné. Být zabit pohledem plným pohrdání, realita.

Vzal jsem košík a podal jí její. A pak jsem už jen šel a kryl se před šiškami, kousky větví a jiných lesních nadělení, kterými mě Pampallini zasypával.

Košík se mi pomalu plnil, ostřelování skoro ustalo a košík v Alenčiných rukou se plnil stejně jako její úsměv samolibostí jaké úlovky má ona a jaké já. Její hřiby byly ty nej, její kozáci to samé a já měl jen chamraď lesní.

A pak tu stála. Z lesa se vynořila stodola. Zřejmě kdysi objekt JZD a nyní něco. Zvědavost mi nedala a podařilo se mi otevřít prastará vrata a najednou jsme byli ve stáji či něčem, co kdysi tuhle úlohu plnilo. Všude rozházené zbytky slámy a sena, prach, ale díky tomu, že střecha byla asi v pořádku, se tu dalo v nouzi přečkat i bouřku. A hlavní, co upoutalo moji pozornost, byla řada sloupu, kde se zřejmě uvazoval dobytek. Najednou jsem zalitoval, že tu nemam své hračky. Ale venku byl přeci ten keř a já měl v kapse nůž. Když jsem se s prutem vrátil, Alenka se jen podívala na mě, na sloupy a pochopila. Beze slova si svlékla maskáče a už stála s rukama v kruzích a koncert začal.

Zadek si své odbyl večer a teď se dostalo na její záda, stehna a i prsa. Bylo to jiné. Vonící po seně, lese a ty vjemy z toho dělali něco jiného než výprask doma.

Líbilo se to nám oboum, tím jako to bylo syrové a přírodní. Oba jsme podlehli kouzlu přírody a posunuli náš vztah a hranice zase o kousek dál. Odešli jsme z místa slasti a bolesti a věděli, že tu nejsme naposled. Jen příště budeme vybaveni.

V chatě jsem i přes Alenčino reptání, jí pomohl se sprchou a ošetřil rány co jsem způsobil. Stejně jako je něžně líbal a dotýkal se jich svými rty.

Usnula a já se díval na noční oblohu a pak sem uviděl sovu. Krásně si kroužila nad stromy a zřejmě byla na lovu. Pokus vzbudit Alenku skončil tím, že mě poslala daleko. Ale já tu sovu viděl a to bylo rozhodující.

Ráno jsem se potichu vykradl nachytat něco k snídani. Když jsem se vracel od rybníka, uviděl jsem jí tam sedět. Sovu. Díky tomu jsem spadnul do kopřiv, co jsem tak trochu přehlédl.

Celé tělo mě svědilo, když jsem dorazil do chaty moje první cesta vedla do sprchy. Tedy nejdřív jsem musel projít kolem Alenky, která si mě prohlížela a zeptala se, co se mi stalo.

Smích, co mě provázel bylo její zadostiučinění a slova o karmě a děkování Bohu, mě v tom jenom utvrdilo. Mrcha mstivá.

Ale moje.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.