bdsmdream.cz

Pečeť

V době kdy se odehrál jeho příběh byl chat jedním z míst, kde se lidé podobného zaměření jako byl on seznamovali a hledali jeden druhého.

Poznal jí v místnosti pro perverzně založené a kde se cítil jako doma. Psal na sklo, byl vtipný i sarkastický. Prostě svůj.

Pak ho šeptem oslovila. A život začal psát jejich příběh.

Byla vtipná a sarkastická jako on a to je k sobě přitahovalo.

On byl DSPR, jako o sobě s oblibou říkal.

Dominantní, sadistický, perverzní, romantik.

Smála se tomu, ale trochu se tím změnil jejich vztah. Byla totiž submisivní, masochistická a perverzní k tomu. Asi sen každého muže, jako byl on.

Osud si dal práci a svedl je dohromady. Mělo se to stát a oba to chápali stále víc a víc, tím jak si spolu psali a otevírali se jeden druhému. Dva magnety, co je jejich přirozená síla táhne k sobě.

Psali si o svých touhách a představách a zjišťovali jak mnoho společného vlastně mají.

Nebylo mnoho praktik, které by je nezajímali a nepřitahovali. Proto byla jen otázka času kdy dojde k jejich setkání. Čas se naplnil.

Přijel za ní a měl pro ni dárek. Podivný, ale ona to tak chtěla.

Měla ráda piss a v lahvičce pro ni byla jeho moč. Nevěděl proč jí chce, ale nebyl proti když ten dárek chtěla. A protože byl pro každou špatnost, neměl s tím vlastně žádný problém.

Čekala na něho v restauraci a byla okouzlující. Úsměv, který ho přivítal byl z těch, co v mužích probouzí vášně a jejích touhy pouští z řetězu.

Přivítali se, on se posadil naproti ní a usmál se na ni. Potom jí podal její dárek. Šibalský pohled na něj, pohled na lahvičku. A pak.

Beze slova, s očima upřenýma do těch jeho, lahvičku otevřela a pak už jen sledoval, jak se napila.

Nelhala. Nemlžila a ani se nedělala zajímavou. A tohle byl jen důkaz.

Dáma s duší perverzní děvky.

Jeho srdce zahrálo podivnou symfonii pocitů a on věděl, že našel Opravdovost.

Hlavou mu letěly myšlenky jako stádo divokých koní a on jen stál a nechal je pobíhat a nesnažil se je ovládnout.

Viděl před sebou Ženu.

Dámu, kterou poznáte i když bude mít na sobě stejnokroj prodavačky ze supermarketu.

Grácie s jakou si přiložila tu lahvičku ke rtům, byla stejná, jako kdyby si ke rtům přiložila číši z broušeného skla uprostřed plesové sezony.

A pak už jen mluvili a mluvili. Dva lidé, co se otevírají jeden druhému.

Věděli o sobě už dost ze svého psaní na chatu. Ale psané slovo má nevýhodu v tom, že stačí vytáhnout jediné slovo z kontextu a pak už jen musíte vysvětlovat a vysvětlovat co jste tím vlastně myslel.

Proto se chtěli vidět. Proto se chtěli slyšet. Vidět oči a pocítit osobnost toho druhého.

Čas nehrál roli a ani jeden neměl potřebu se dívat na hodinky. Plynul jako řeka poznání a pochopení a bylo jim příjemně v jeho klidně plynoucím toku. Nic nebylo důležité, jen oni dva.

Svět kolem nich byl jinde. Oni byli spolu.

Občas se dotkl její ruky, stejně jako ona měla potřebu dotknou se té jeho.

Měl velké ruce. Její drobné s nimi byli v zvláštním protikladu.

Dívala se na ty jeho a občas je vzala do svých a prohlížela si je. Věděla proč to dělá. Tušila, že je dnes pozná zblízka. Proto tu byli. Aby sepsali smlouvu. Bez papíru, beze slov, beze svědků. Smlouvu mezi Pánem a jeho subinkou.

Nakonec přišel čas. Oba věděli proč tu jsou. Oba to chtěli.

Zaplatil a odešli k autu. A pak už mu jen říkala kam má jet.

Tiché místo ve městě kde zastavili bylo stranou od centra města, ale bylo kouzelné. Světlo města zůstalo v pozadí a jim svítil to tváří měsíc celou svou energii a to stačilo.

Vystoupil z auta a obešel ho, aby ji pomohl vystoupit. On věděl co přijde. Ona jen tušila. Stála a čekala.

,,Víš, že to, co se stane teď, se stát má. Protože to chci a protože ty mi to dáš!“

Jen tiše pokynula hlavou a nepřestávala se dívat do jeho očí. Věřila mu.

Věděla, že udělá jen to co musí a co chce. A co chce i ona. Ve své zvrácené touze. Oba byli stejní.

Odevzdala se mu už před tímto setkáním a to co se tu odehrávalo bylo vlastně jen pečetí jejich smlouvy.

Postavil se před ní. Ona stála zády opřená o auto a ruce měla podél těla.

Pak jí vrazil facku. Po ní další.

Nepřestávala se na něho dívat. V očích se jí zaleskly slzy. A stejně pokynula hlavou a dostala dalších pár.

Chtěla je. Měla je ráda. Stejně jako on.

A on jí je slíbil. Svůj slib splnil.

Nelhal jí když psal, že si na nic nehraje a neslibuje nic, co nemá v sobě.

Jen beze slova pokynul hlavou a ona poklekla na kolena. Rozepnula si halenku a vyndala si ňadra z podprsenky. Pak jen nastavila své tělo jeho zlatému dešti. Stejně jako otevřela svá ústa.

Smlouva byla podepsaná. A tato noc byla první kapitolou jejich příběhu.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.