bdsmdream.cz

Nový šéf

I když nemám rád stěhování, život je jiného názoru. Proto mě taky postavil do role nového šéfa.

Kolegyně na jedné z našich provozoven přišla do jiného stavu a já si vytáhl onoho Černého Petra a šel ji nahradit.

Možná někoho baví dělat kariéru, ale já mám celkem rád svůj klid. Ale provoz byl fajn a ta holčina, co jsem s ní poprvé pracoval, byla šikovná, a tak práce šla od ruky a nakonec to nebyla nuda.

Dnes jsem měl poznat tu druhou slečnu a docela se těšil. Podle vyprávění její kolegyně byla normální, a to mi vyhovovalo.

Neměl jsem klíče, a tak jsem dorazil na místo s vědomím, že už tam slečinka bude.

A byla.

Pověst nelhala a proti mně stála hezká blondýnka s úsměvem na rtech a přivítala mě.

,,Jsem Tereza,“ řekla stručně a usmála se na mě. Nedalo mi to a musel jsem na ni mrknout.

Představil jsem se, informoval ji o naší situaci a pak už jsme si šli po své práci. Byla hezká, štíhlá, s ňadry přesně podle mých představ a její nohy v sukni se mi líbily taky.

Takže se uklidni, ty starej vole, je to podřízená a ty bys mohl být její otec a rozhodně není sama a na oblbování má určitě svého přítele.

Tak nějak jsem si určil svou roli a už se věnoval jen své práci.  Tyhle procedury počestnosti jsem si cvičně opakoval s každou novou mladší kolegyní. Díky tomu jsem byl v klidu a mozek se mohl soustředit na jiné.

Když přišel čas klidu, což znamenalo dobu kolem šesté, kdy se obchoďák vylidnil, zeptal jsem se Terezy, zda něco nepotřebuje a když mi s trochou červeně ve tváři odvětila, že nic nepotřebuje, odešel jsem. Zajímalo by mě, proč se červenala. Ale to už jsem mířil k Sexshopu, který jsem potkal, když jsem šel ráno sem. Občas do podobného zařízení zajdu. Zvědavost. A potřeba doplňovat zásoby.

Potom jsem si skočil pro něco k jídlu a vrátil se, aby si mohla odskočit i Tereza.

Odcházela s tím, že si bere telefon a kdybych cokoli potřeboval, že mám zavolat.

A vlak osudu se nevědomky vydal na cestu do světa, kde jsem byl víc než doma.

Samozřejmě, že zákon schválnosti zafungoval a já potřeboval od Terezy doklady. A tak zapadlo kolečko do kolečka a stroj se spustil.

Navigovala mě, co mám dělat s jejím počítačem a kde najdu potřebné doklady.

Jenže já našel poklad.

Po stisknutí Enteru na mě vyskočila netová stránka a na ní povídka. Ne doklady, co jsem hledal, ale povídky s bdsm tematikou. Nedalo mi to a musel jsem si ji přečíst.

Tereza byla bdsm pozitivní! Nikdo jiný nečte takové povídky a ani se nějak nezajímá o podobné weby.

Ten parchant ve mně se probudil. A uviděl před sebou možnosti.

A taky začal morální souboj ve mně.

Můžu ji nahlásit, že v pracovní době zneužívá počítač pro soukromé účely. Čemuž jsem se na jednu stranu zasmál, ale parchant řekl:

,,Co kdyby kvůli tomu udělala, co chceš?“ Měl pravdu?

Druhá varianta byla nechat to být a dělat mrtvého brouka. Ale.

Pozná, že jsem viděl, co měla otevřené na ploše a bude to trapné.

A pak jsem se přistihl při myšlence, že ji chci. Líbila se mi. Jako žena.  A jestli je subinka, co mohu ztratit, spíš jen získat. Budu hrát vabank.

Pohodlně jsem se usadil a čekal na její návrat.

Opravdu jsem se těšil, jak už dlouho ne. A hlavně na to, jak si ji vychutnám.

Přišla, podívala se na mě a usmála se. Nechal jsem ji vydýchat a uklidnit a pak si ji zavolal k sobě.

Trochu znejistěla. Asi jí došlo, co se stalo, když otevřela počítač a vyskočilo na ni to samé, co na mě.

A pak jsem na ni prostě vysypal, o co mi jde, a na ní bylo, aby si s tím neslušným návrhem poradila.

Bylo to jednoduché. Buď udělá, co chci já a já nebudu její ,,četbu,, v pracovní době dál řešit a nebudu nic a nikomu hlásit. A jestli ne, klidně mě může nahlásit pro harašení. A bude to tvrzení proti tvrzení.

Zkoušela smlouvat, ale moje klidná tvář jí odpověděla, a tak nakonec přestala a jen čekala na rozsudek.

Bylo to prosté. Chtěl jsem po ní vlastně jen to, o čem si četla a snila na těch stránkách. A já jí chtěl dát prožít to reálně.

,,Teď si dojdu zkontrolovat poštu a až se vrátím, budeš tu stát připravená mi posloužit. Máš na to pět, možná deset minut a v té tašce je něco, co budeš potřebovat. Jo a budeš nahá.“

Tón mého hlasu jí dal jasně najevo, že pro další smlouvání není místo.

Odešel jsem a nechal ji svému osudu. V klidu jsem seděl a koukal na hodinky a odpočítával čas. Byla to šílená situace, ale život je někdy šílený. A dal mi něco, co by jen blázen odmítnul. Moc nad jednou mladou hezkou subinkou. Tedy, to budu ještě muset pořádně zjistit, kdo doopravdy je. Když to dobře dopadne, nebude to jen o jednom setkání.

Po osmi minutách jsem se vrátil.

Stála, ruce opřené o umyvadlo. Nahá. Nechala si jen lodičky. Jako by mi četla myšlenky a tušila, že úplně nahé tělo mě zas tak nebere.

Nedalo se nekochat její postavou. Hezké nohy, pěkná stehna i lýtka, zadeček a v něm ten šperk, co jsem koupil. Slušel jí.

Na stole vedle ní leželo její spodní prádlo. Nedalo mi to, abych si ho neprohlédl. Krásné prádlo, kombinace černé a červené barvy, krajky. A věděl jsem, že ji potom nechám obléct, jen abych viděl, jak jí sluší.

Pak jsem svou pozornost obrátil na ni. Moje ruce si začaly bez dovolení hrát s její nahou kůží a nijak nebraly ohled na její stud.

Možná mi chtěla něco říct, ale z jejích rtů nevyšla ani slabika. Naše oči se občas setkaly, ale neřekla nic. Jen se dívala. A občas je zasněně přivřela a olízla si rty.

Hrál sem si s ní. S jejím tělem. S její bezmocí. A jí se to asi i líbilo. Nebránila se. Ne očividně.

,,Aby sis nemyslela, že to bude jen tak, dostaneš na zadek. Buď pásek nebo ruka. Za to, že jsi porušila pravidla. A taky abys věděla, kdo jsem a co mám rád. Myslím, že pro začátek bude stačit deset ran. Časem se uvidí, kolik jich vydržíš.“

Trochu překvapeně se na mě podívala. Ale asi jí i bez vysvětlení došlo, že nebudu chtít jen tohle jediné setkání, které vlastně způsobila náhoda.

Vybrala si ruku.

Jedna každá rána zanechala na její kůži krásnou rudou stopu a Tereza ani nemukla.

Nevím, co se muselo odehrávat v jejím nitru, ale musel to být boj. Stud, ponížení, bolest, možná ale i vzrušení z toho, že nesměla odporovat a musela držet a nebyla to ona, kdo rozhodoval a měl situaci pod kontrolou. Ale tušil jsem, že se jí líbilo být ovládaná a v pozici, kdy nemůže skoro nic ovlivnit.

Dopadla poslední rána. Objal sem ji a pohladil její zadek.

Bylo by hloupé si s ní ještě nepohrát a nevyužít situace. Ale já chtěl i ,,příště“.

Jen to bude muset být o tom, že to chceme oba, a ne, že ji k tomu budu muset nutit anebo ji vydírat jako dnes. Věděl jsem, že ji chci. A ne jen poznat.

Ale na to bude čas, než spolu budeme mít další směny. Do té doby se toho může hodně stát.

Ostatně je jen na nás, kam tohle setkání a náhodu posuneme.

Může mě taky vyfuckovat, ale i to je riziko, které prostě k věci patří.

Nechal jsem ji obléct a díval se. Stálo to za to.

Odcházel jsem s hlavou plnou dojmů a už teď přemýšlel, jak to navléct, aby bylo i ,,příště“.

Moc jsem toho nevěděl.

Ale to, že Terezu chci, jsem věděl už ten večer, kdy jsem se s ní rozloučil.

Jediné, co jsem udělal, bylo, že jsem jí ještě napsal sms.

Aby věděla, že tenhle příběh bude mít pokračování. Pokud budeme oba chtít.

Bylo to na ní. A mojí víře, že i ona chce víc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.