bdsmdream.cz

Nový šéf : Odevzdání

Seděl doma ve svém pokoji a přemýšlel.
O Ní.
Přemýšlel o ženě, která vstoupila do jeho života a zaujala tam své místo.
Myslel na to, jaké to místo vlastně je.
To, že se stala jeho subinkou, byla vlastně jen obyčejná náhoda.
Neměl náhody rád.
Chtěl ji.
Tu ženu, na kterou se právě teď díval.
Nechtěl ji ale jen náhodou. Chtěl ji mít.
Chtěl, aby mu patřila.
Ne proto, že to osud tak zařídil, ale proto, že to musí chtít ona.
Věděl, že její závazek být mu po vůli, je jen provizorium.
Mohla kdykoli odejít a on by jí nemohl nic vyčítat a mstít se jí zase nebyl jeho styl.
Věděl, že si musí promluvit o budoucnosti.
A nechat na ní, jak se rozhodne.
Už věděl, co chce, a ona se bude také muset rozhodnout.
Pokaždé, když se sešli v práci, normálně ji pozdravil a pak ji letmo pozoroval.
Líbila se mu.
Její blond vlasy, postava, úsměv a hlavně její duše.
Submisivní, i když ne na sto procent, s vlastním viděním bdsm vztahu a věcí s ním spojených.
Napsal jí mail.
V něm jí poslal odkazy na věci, které by s ní rád prováděl a o kterých si myslel, že by ji mohly zaujmout.
Nebylo to jen o bdsm, ale i o perverzních věcech, které se mu líbily.
Věci, které by chtěl po ní jako po své subince.
Ale tou by se musela skutečně stát.
Proto musel mít její souhlas, že ona chce to samé. A vnímá to stejně.
Vztah postavený na vydírání nebo vděku za jeho pomoc mu už nestačil.
Chtěl víc.
Na konci mailu jí vysvětlil, proč jí posílá odkazy a proč konkrétně tyhle.
Zcela jasně definoval, jak chce, aby vypadal jejich budoucí vztah, postavený na jiných základech.
Napsal jí o místě, kde by se s ní rád sešel, aby definitivně vyřešili jejich nový vztah.
Mail zakončil větou:
,,Pokud budeš souhlasit s mými návrhy a rozhodneš se být ženou, která bude mou partnerkou v bdsm, chci, abys mi to řekla.“
„Chci, abys jasně řekla, že se chceš poddat mé vůli nebo budeš chtít, abych tě ovládl a vzal si tě.“
„ A budeš u toho na kolenou.“
Pak stiskl tlačítko Odeslat.
Nebylo cesty zpátky.
Bylo to buď, a nebo a on to věděl.
Zachytil její pohyb a upřený pohled na monitor.
A přísahal by, že se na její tváři objevilo překvapení spojené s lehkým úsměvem.
Rychle odvrátil pohled a pak už se na ni nepodíval.
Ale cítil, že ona jeho pohled vyhledává.
Musel se hodně přemáhat, aby se nepodíval jejím směrem.
Nechtěl ji ovlivňovat a tak se musel stáhnout.
Na konci směny se s ní chtěl jen letmo rozloučit.
Překazila mu to krásně ženským způsobem.
Když se zvedal, aby odešel, ozval se její hlas.
,,Mohu vás poprosit? Něco se mi tady na počítači zaseklo a nemohu uzavřít formulář.“
A pak sklapla její past.
Přišel k ní a uviděl její oči.
Viděl v nich vzrušení a pak pomalu mrkla.
Její víčka se pohybovala jako víčka mrkací panenky.
Pomalu a na konci jejich pohybu uviděl její dekolt.
Knoflíčky jako by se samy neposlušně rozeply a odhalily její hruď.
Svůdně krásné, ale ne laciné.
Nadechl se, polkl a pak se konečně podíval na monitor.
Klikl na pár kláves a formulář se zavřel.
,,Děkuji vám.“
A opět ten pohled.
Zmohl se jen na odpověď a pozdrav a pak rychle odešel.
Celé ty tři dny bez ní, s žíravou nejistotou, byly jeho osobním peklem.
Pořád viděl ten její pohled a snažil se v něm najít nějakou odpověď.
V hlavě měl jasno.
Pro obě varianty.
Bez společné budoucnosti.
I s tou společnou.
Ale jen ona rozhodne o tom, která varianta bude realitou.
Seděl ve svém křesle a četl si.
K tomu mu hrála jeho oblíbená hudba.
Zvonek u dveří přerušil jeho zdánlivý klid.
Šel ke dveřím a pomalu je otevřel.
Byla to ona.
Ustoupil stranou a pustil ji dovnitř.
Oba mlčeli.
Byla to zvláštní chvíle a oba cítili, že slova jsou zbytečná.
Pomohl jí z kabátu.
Ucítil její omamnou vůni a nemohl se jí nabažit.
Pozval ji dál a sám šel jako první.
Neexistoval žádný scénář sepsaný pro tuto chvíli.
Ostatně jejich setkání na nich nebyla postavená nikdy.
Posadil se do křesla a viděl, že se zastavila kousek za dveřmi.
Zavřela je a postavila se.
Zůstala stát a jen se na něho dívala.
Pak se beze slova začala svlékat.
Byl překvapený, ale snažil se to nedávat najevo.
Beze slov se díval na její představení.
Ten klid a grácie, s jakou si sundala halenku, sukni a kalhotky.
Zůstala jen v podprsence, která byla vlastně jen částí klasické podprsenky.
Tahle jen zespoda ukrývala ňadra, ale bradavky zůstaly obnažené.
Pamatovala si, když jí jednou ukazoval, jaké prádlo se mu líbí.
V duchu oceňoval její paměť a děkoval jí.
Nechala ho podívat se. Neskrývala nic.
Pak se pomalu svezla na kolena a nakonec na všechny čtyři.
S pohledem na něj pomalu kráčela jako nádherná lvice k jeho křeslu.
Před ním se zastavila a zůstala na kolenou. S rukama za svými zády.
S ňadry na dosah jeho rukou.
Potom se usmála a promluvila.
„Drahý, přišla jsem sama a chci, abys mě ovládl nebo se o to pokusil a já mohla být tvoje. Tvoje subinka.“
Podíval se na ni.
Pomalu vstal.
Jeho prsty vzaly její bradavky a pomalu ji za ně přitáhl k sobě.
Musela vstát.
Podíval se do jejích očí.
Měla v nich slzy.
Nepátral po tom, zda z bolesti nad tím, jak jí pořád drží za bradavky nebo štěstím.
Byla tu, stála a byla jeho.
A svět plný představ se stane skutečností.
Pro oba………………..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.