bdsmdream.cz

Nový šéf: Obchod

Tereza seděla v kanceláři a rozdýchávala novou informaci. Nebyla sice oficiální, ale její kámoška ji přesto informovala.
Hrozilo jí povýšení a s tím i odchod na jinou pobočku.
Ale ona je tady v klidu a v pohodě a povýšení znamená starosti navíc a práci navíc a taky ta pobočka je dál než tahle.
Hlavou jí letěly výmluvy, proč ne a plusy a mínusy.
Ale skutečnost byla jinde.
Nechtěla pryč kvůli němu.
Kvůli tomu grázlovi, co ji načapal na švestkách, pak využil nebo zneužil a pak.
A pak ji nechal.
Užil si s ní a už to nezopakoval.
Měla na něj strašný vztek.
Protože se jí líbilo, co a jak s ní dělal a jak se k ní choval.
Čekala, že na další směně se o něco pokusí, jak naznačoval ve své sms, jenže pak přišel do práce a krom pracovních věcí s ní skoro nemluvil.
Jak si to sakra vůbec mohl dovolit.
Nechtít ji zase vydírat.
Její uražená ješitnost ji sžírala, ale naděje, že je to jen hra, kterou s ní hraje, jí pomáhala za ním neběžet a nezeptat se, o co mu sakra jde.
Ještě ráno po tom všem jí její zadeček říkal, že by si dal další dávku.
Cítila jeho ruku na své kůži a znovu cítila, jak hoří. A on si jí klidně nevšímá.
A teď tohle. Povýšení, stěhování a taky to, že už ho neuvidí.
Pak se jí v hlavě začal rodit plán. Půjde za ním. Poprosí ho o pomoc. Věděla, že by jí mohl zařídit, aby nemusela pryč.
A třeba jí nabídne něco za něco.
Jestli ne, tak je to trouba.
A samozřejmě jí taky bude muset vysvětlit, jak to, že ji na minulé směně nechal bez povšimnutí.
Namalovala si to. A on to pak prostě smazal jak nápis křídou na černé tabuli.
Zaklepala na jeho dveře. Pozval ji dal.
„Copak byste potřebovala, Terezko?“
Jednoduchá otázka a už měla chuť ho zabít.
To, jak se na ni díval, to, jak se podivně usmíval, ten tón hlasu, ležérnost, to všechno ji najednou vytočilo.
Ale ona ho potřebovala. Zaťala zuby a kousla se do rtů.
,,Mám na vás prosbu, pane vedoucí.“
Zase se usmál a ona viděla, jak vytahuje z pochvy na svém stehně nůž jako Xena bojovnice a uřezává mu uši.
Hrál si s ní.
Věděl moc dobře, proč je tady.
A pak mluvil už jen on.
,,Jestli tu jste kvůli vašemu povýšení, tak blahopřeji. Pokud o něj nestojíte a chtěla byste zůstat tady, nebude to zadarmo.“
,,Ale to už víš, že, holčičko?“ Ležérně a v klidu jí zase začal tykat.
Podíval se na ni jako lev, co ví, že jeho oběť nemá kam utéct.
Ta jeho lehká arogance a povýšenost ji vzrušila a vytočila zároveň. Cítila, jak rudne ve tváři.
Dostal ji.
,,Ano, jsem schopen Ti pomoct, ale místo tebe bude muset jít někdo jiný. A za to, že to zařídím, mi budeš muset něco dát.“
Díval se na ni a neuhýbal očima.
,,Možná tě taky zajímá, proč jsem si tě posledně na směně nevšímal. Je to jednoduché. Přitlačit tě ke zdi jednou kvůli pornu je jedna věc, ale jak to navléct podruhé? Nechtěl jsem se ztrapňovat.“
,,Teď jsme v úplně jiné situaci a pravidla budu nastavovat já a ty to buď budeš respektovat a nebo si prostě půjdeš za kariérou. Není to o žádném vydírání jako posledně. Je to jen o mé pomoci a já si ji nechám zaplatit. Budeš moje subinka, a to po celou dobu, co tu budeš. Kdykoli a kdekoli.“
,,Ale já mám přítele.“
To byla jediná věta, která ji napadla potom, co jí začal lajnovat budoucnost.
Usmál se a zas následovala jednoduchá odpověď.
,,Terezko, já vím, že krásná holka jako ty nebude sama. Ani já nejsem volný. Ale vždycky se najde možnost, jak si prožít své příběhy, když dva lidi chtějí. A aby bylo jasno, nechci Tě na sex.“
Podívala se na něho a zjistila, že ji ten muž překvapuje a přitahuje.
Tím, jak uvažoval, tím, jak jí diktoval, co a jak. Byla vzrušená. Byl dominantní, a to bylo to, co měla ráda. Možná s ním bude moct i smlouvat. Myšlenky jí běžely hlavou jako koně prérií.
Najednou se přistihla, že nad tím prostě uvažuje.
Že mu patří. A on ji má a vede tam, kam chce. A ona jde.
Netušila sice, co to bude znamenat do detailu, patřit takovému muži, ale chtěla to poznat. Její vlastní Já ji zrazovalo. Měla chuť ho zabít a přitom vlastně jen čeká, až to konečně řekne a ona bude vědět, kdo je a komu patří.
,,Teď si musím něco zařídit a za hodinu se tu sejdeme.“
Podíval se na ni a ona beze slova sklopila hlavu a odešla.
Když odcházela, ještě se ohlédla a viděla jeho oči.
To temno v nich. Byl rozhodnutý. Ten pohled to říkal.
Ona to pochopila.
Za hodinu stala před jeho kanceláří a nesměle zaklepala.
Vstoupila po jeho vyzvání do kanceláře a zavřela za sebou.
Postavila se před něj a čekala. Na svůj ortel.
Věděla, že něco chce. Věděla, proč to chce a věděla, že chce zaplatit jeho cenu.
Dokázala si představit, že je na jiné pobočce s jinými lidmi, ale v té hodině, kdy byla sama, se přistihla přitom, že nechce být bez jeho pohledu.
Že chce slyšet jeho hlas, vidět oči, co se umí smát, aby vzápětí odrážely přísnost jeho duše.
Ať jí nadiktuje cokoli, přijme to.
,,Terezo, abychom to neprotahovali. Pomůžu Ti, abys tu mohla zůstat a je na Tobě, jestli přijmeš moji cenu nebo ne. Když ji přijmeš, budeš moje a podrobnosti se dozvíš časem. Když řekneš ano, je Ti jasné, že budu tvrdě vyžadovat, co chci?“
Jen tiše kývla.
,,Vím, co v Tobě je a chci to. A Ty mi to buď dáš nebo ne. Když řekneš ne a vysvětlíš mi, proč tu chceš zůstat, pomůžu Ti a nebudu mít žádné podmínky a ani se ti nebudu mstít.“
Tiše na něho koukala a začala mít strach. Přestal na ni tlačit a dával jí na vybranou.
Nakonec ji nebude chtít.
,,Takže abych to zkrátil, tady je něco, co si oblečeš, pokud budeš chtít respektovat naši dohodu.“
,,Teď Tě tu nechám a až se vrátím, což bude tak za půl hodiny, buď budeš moje , ebo ne. Nic víc se nestane.“
Otočil se a najednou byl pryč a Tereza tiše zírala na balíček na jeho stole. Slyšela tikot hodin ve svém srdci. Čas, který jí dal.
Čas na rozmyšlenou. Čas, který jí zbývá.
Rozbalila balíček a polkla naprázdno.
Obojek. Vodítko. Pouta na zápěstí a na kotníky.
A lístek.
Vzala ho do ruky a srdce se začalo ozývat v její hrudi.
,,Když to bude ano, budeš mít na sobě jen to, co je v tom balíčku a počkáš na mě na kolenou.“
Nikdy si už asi nevzpomene, co se vlastně stalo.
Když vstoupil do kanceláře, klečela oblečená do obojku a pout.
Nahá.
Bosá.
Šťastná.
Nešťastná.
Ponížená.
Jeho.
Usmál se.
Vzal konec vodítka do svých rukou.
A šel.
Musela za ním.
Po čtyřech.
Nenáviděla ho.
Jenže pak se posadil do křesla a podíval se na ni.
Vzal ji pod bradou a díval se jí do očí.
Pak ji políbil.

Pokračování příště…….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.