bdsmdream.cz

Nový šéf : Je těžké jí zabít.

Původně měl v plánu dát si sprchu a pak otevřít okna a dát volnost jarnímu vzduchu, aby vyhnal z bytu poslední známky zimy.
Otevřel komodu a polkl na prázdno.
Byly pryč.
Jeho osušky.
Památeční.
S logem sportovního klubu, za který kdysi zápasil.
Froté, velké a hebké na dotek.
Kvalita, která už dávno zmizela v propadlišti dějin.
Cítil, jak ho zaplavuje vlna vzteku.
A poznání prostého faktu.
Když potřebujete zlikvidovat kurník, pusťte si do něj škodnou.
On si pustil do revíru Terezku.
Systematickou znárodňovatelku jeho věcí.
Vše, co bylo velké, příjemné a pohodlné prostě zabírala.
Samozřejmě s nádherně vymyšlenou výmluvou, proč zrovna tohle či ono potřebuje.
Teď evidentně potřebovala jeho osušky.
Nemusel chodit daleko. Byla v ložnici.
Na hlavě turban z jedné a oblečená do druhé.
Vždycky ho fascinovalo, kolik času dokáží ženy věnovat svým nehtům.
Postavil se do dveří a pozoroval její zaujetí lakem a jeho nanášením na nehty u nohou.
Díky tomu a hudbě, která se nesla místností, neslyšela jeho příchod.
Musel se i přes nahromaděnou zlost, usmát.
Bylo příjemné jí pozorovat.
Její soustředěny pohled, nahá ramena a stehna i to mezi nimi.
Čím déle byla v jeho kurníku, tím méně studu měla.
Pak zvedla oči.
A uviděla jeho výraz.
Okamžitě se zakopala a připravila k boji.
„Kolikrát jsem ti říkal, že na to tvoje cachtání si máš brát svoje osušky!“
„No říkal.“
„Tak proč máš jednu na hlavě a druhou místo županu?“
Okamžitě si uvědomil svou chybu. A že bude trpět.
„No suším si vlasy a není tu takové vedro, abych byla nahá a ani taková zima, abych snesla na svém těle župan.“
Přednáška začíná.
„Víš, jak fén ničí vlasy a ty bys určitě nechtěl, abych byla plešatá a určitě bys mi dovolil si tu osušku vzít, kdybys byl vzhůru, jenže ty jsi spal a já měla strach tě budit.“
Nejlepší obrana je útok a ona byla generál Ofenzíva.
„No a tu druhou potřebuju, aby mi zadržela vláčnost toho oleje, co jsem si s ním natřela tělo, abych se ti líbila a nebyla jak stará indiánka.“
Takže se ještě zase něčím patlala a osuška je i mastná.
V tichu své duše řval jak raněný lev.
„Ale pokud je to tak strašný prohřešek, musím ti je tedy okamžitě vrátit a smířit se se ztrátou vlasů a předčasným stárnutím kůže a možná i nějakou kožní nemocí.“
„No nějak se s tím budu muset vyrovnat Drahý.“
Celou dobu, co mluvila ji pozoroval.
To, jak se tvářila naprosto vážně. Jak volila slova na svou obhajobu.
Jenže v očích jí hořel oheň.
Vždycky jí zrazovali.
Její vášeň, její hravost, potřeba špičkovat se s ním, aby jí pak on pro změnu týral a trápil, jak to měla ráda.
To se mu na ní líbilo.
Hravost a ženskost. I trocha umíněného dítěte.
Neřekl ani slovo.
Díval se na ten výkon samo obhájkyně.
Pak vstala a beze slov si z hlavy strhla osušku a druhou ze svého těla.
Nahá prošla kolem něho a kráčela, jak Hrdost sama.
Potom na něj zezadu dopadly obě osušky.
Výzva.
A odplata za jeho troufalost.
Pomalu se otočil a uviděl jí.
Schovaná za zárubněmi dveří kuchyně.
„Lakomče lakomá.“
A zmizela v kuchyni.
Věděl, proč právě kuchyně.
Stůl.
Dost velký na to, aby se za nim kryla.
A aby na něm, pak přijímala svůj případný trest.
Usmál se a vykročil ke kuchyni.
Přesně jak předpokládal, stala na druhé straně stolu.
Opřená rukama a připravená na to vyrazit na opačnou stranu, kam se vydá on.
Nechtěl se s ní honit.
Chtěl jí.
Teď.
Hned.
Voňavou a jemnou kůži jejího těla.
Brát si jí a trápit svou touhou a hravostí.
„Nebudu se s tebou honit!“
Řekl to tak, aby nebylo pochyb.
Znal sílu svého hlasu a její touhu mu podléhat.
„Takže budu trpět?“
„Budeš.“
„Tak jo.“
Ulévá z toho, že nebude muset lítat kolem stolu, byla více než jasná.
Pomalu k němu přišla.
„Budete mě trápit hodně můj pane?“
Provokovala.
Natáhl svou ruku k jejím vlasům a pak jí k sobě za ně přitáhl.
„Tím si buď jistá, ty zlodějko!“
Posadil jí na stůl.
S pohledem zaklíněným do jejich očí, jeho ruce roztáhly její stehna.
Jeho prsty si braly, co chtěly.
Opřená rukama za zády snášela jeho doteky.
Nebyl dvakrát něžný.
Nechtěl být.
Sténala a nastavovala svá ňadra jeho pohledu.
Chtěla, aby trápil i je.
Nikdy to neříkala, ale on věděl, že má ráda jeho sadistickou stranu povahy.
Bolest, kterou jí působil byla tou, která se dotýkala jejích hranic, ale překračovala je jen výjimečně a o to víc jí vzrušovala.
Dostával jí svou kombinací drsného s něžným.
Sténala vzrušením z toho, jak dokázal používat své zuby, rty, prsty i lehce zarostlou tvář k tomu, aby jí trápil, a přitom vzrušoval na maximum.
Tím, jak jí dokázal přivést k orgasmu a pak jí ho nedopřát. Aby jí jich potom dopřál tolik, kolik jich byla schopná.
Její tělo napnuté a toužící po jeho dotycích.
Její mysl lačná po jeho slovech.
Její duše vznášející se v prostoru jeho moci.
To byla ona. To z ní dělal On.
Nechal ji na stole, aby se mohla vrátit do reality.
Jen ležela a dýchala.
Zavřené oči, tlukoucí srdce.
Odešel a nechal jí. Cestou sebral osušky a vybral si tu měně mokrou a šel se vysprchovat.
Je těžké jí zabít. I když krade.
Musel se usmát nad tou myšlenkou.
Pak už si jen zpíval ve sprše a jeho zpěv byl důkazem, že je odpuštěno.
Pro tentokrát.

One comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.