bdsmdream.cz

Nový šéf : Hravé společenství

„Drahý.“
Tohle oslovení bylo její a používala ho často. A když byla v koupelně, věděl, že to je jen první výzva.
Neztrácel čas ptaním se, proč na něj volá.
Neodpoví mu.
„Drahý.“
„Co je zas?“
Samozřejmě bez odpovědi.
Vzpomněl si na svého tátu, kterého podobným způsobem terorizovala jeho mladší sestra. Jenže ta používala svoje oblíbené „Tatínku“.
Vždycky musel za ní a až potom se dozvěděl, co si zas princezna přeje.
Tady je to vlastně to samé.
Věděl, že bude méně bolestivé se prostě zvednout a jít se zeptat.
„Drahý.“
Bože, je jak malá holka.
Jeho.
A přistihl se, že se usmívá.
Bavila ho ta její hravost.
Nezahrnovala ho tichou poslušností ani ničím veskrze submisivním.
Byla submisivní, ale po svém, a on to tak bral. Nechtěl na ní zas tak moc měnit.
Takže vstal a šel se zeptat, o co jde tentokrát.
Dveře do koupelny byly samozřejmě otevřené a ve vaně plné pěny seděla její Výsost.
Úsměv od ucha k uchu, protože dosáhla svého, který okamžitě zmizel jen co vstoupil, a nahradila ho maskou pokory.
Herečka.
„Tak co je?“
Postavila se zády k němu a otočila hlavu jeho smerem.
„Drahý, můžu tě poprosit, jestli bys mi neumyl záda?“
A začala vysvětlovat, proč si je nemůže umýt sama a jak má krátké ruce a jak ta houba je těžká, když se namočí a…
„Stop.“
A plácnul ji přes zadek.
On používal stopku.
Ona nikdy.
Kdyby ji nezastavil, byla by schopná mu vymluvit díru do hlavy.
Za chvíli by mu vysvětlila i to, jak je bez jeho pomoci nesmírně těžké se zvednout z vody a neuklouznout a jiné těžkosti.
Bavilo ji ho trápit a on zas trápil ji. Každý svým způsobem.
A bavilo je to oba.
„Už jsem ti kolikrát říkal, že je tu ten kartáč s rukojetí.“
„Mám moc jemnou pleť, ten je tak na tvou mužskou kůži.“
Určitě chtěla říct „hroší“, ale pud sebezáchovy u ní fungoval skvěle.
Nikdy nepřekročila hranici hrubosti.
Že byla drzá, byla jedna věc. A že se jí to vrátí, byla věc druhá.
Plácnul ji podruhé.
„Ale pane, co to děláte, to bolí.“
„Jsi drzá holka a řežu tě málo.“
Předklonila se, aby ji mohl plácnout pořádně.
„Tak si posluž, ty sadisto.“
Vzal houbu z její ruky a dal se do díla.
„Jemněji Drahý, nejsem kůň.“
„A cítíš tu vůni?“
„Koupila jsem si novou. Pomeranč a čokoláda.“
„Dá se to jíst?“
„Jistěže nedá, Drahý.“
„Tak to mě nezajímá.“
„Barbare.“
A začala přednáška o nové kosmetické řadě její oblíbené značky a proč by bylo dobré ji mít.
Už to, že jí dovolil jednu holčičí věc ve své koupelně, byl velký omyl.
Postupně začala okupovat koupelnu vším ženským.
A samozřejmě všechno bylo nutné.
Věnoval se jejím zádům, zadku a pak se beze slova otočila a předvedla se v celé kráse.
„Doufám, že mi umyješ i bříško.“
Ale ňadra si jako správná stydlivá holčička nezakryla.
Nedalo se na ně nedívat.
„A Drahý… asi ti došla koupelová pěna, olej i sůl. Moc mě to mrzí, ale Víla Křehulka mi doporučila, že když toho použiji na koupání víc, budu mít krásně hebkou kůži, a to máš přece rád, když se mě můžeš dotýkat a ruka ti sjede jak po saténu.“
Jeho ruka zcela automaticky zajela mezi její nohy.
Pomalu, majetnicky, bez sebemenšího zaváhání postupovala od jejích kolen a zastavila se s palcem jeho ruky v její kundičce.
„Skutečně jako samet.“
Jeho palec uvnitř jejího lůna si s ní hrál a nehodlal evidentně přestat.
Díval se jí beze studu do očí a pozoroval nastupující vzrušení.
Její dech se zrychlil a Víla ustoupila do pozadí jejích zájmů.
Rukama sevřela jeho ramena.
„To není fér, Pane.“
„No a?“
Slastně zavzdychala.
Byla tu jeho Dominance a ona se jí nechala ovládnout.
„Ale to vážně není fér,“ zašeptala.
Odpovědí byly jeho rty na jejím ňadru.
A pak ji kousl do bradavky.
Něžný barbar, blesklo jí hlavou.
Jeho kousnutí takové bylo.
Zabolelo, ale nepřekročilo hranici.
Vzrušení z něj bylo víc než bolest.
Své prsty zaryla do jeho ramene.
„To není fér.“
Odpovědí byl jeho pohled.
Temný, plný vášně.
Věděla, že ji bude něžně mučit, dokud se nenasytí.
Přála si, aby byl hladový a nenasytný.
Nakonec to nevydržela a její výkřik se spojil s orgasmem, který prostoupil její duši.
„Jsi hroznej tyran, Drahý.“
Musel se usmát a pak raději odešel.
Zamířil do ložnice, položil se na postel a poslouchal její zpěv a smích doléhající k němu z koupelny.
Ruka zajela pod polštář s tím, že si ho nacpe pod hlavu.
A o něco zavadila.
Zvedl ho a uviděl tři injekční stříkačky.
Tedy spíš to, co z nich zbylo. Jejich vršky byly uříznuté a jen hlupák by nepochopil proč.
Díval se na ně a přemýšlel, kdy je tam stačila dát a hlavně proč.
Ježíšek je určitě nepřinesl a ona byla jediná, kdo tu byl.
„Miláčku!“
Zpěv ustal a ozvala se otázka.
„Ano Drahý, co potřebuješ?“
Takže znova.
„Miláčku!“
Věděl, že se zase zeptá a bude komentovat to, že jí nechce říct, proč ji volá.
Samozřejmě, už zapomněla, že před necelou půlhodinou ho terorizovala voláním z koupelny ona.
„Miláčku!“
„Ježiš, vždyť už jdu.“
A pak se objevila v celé své kráse v jeho tričku s ještěrkou, které jí bylo asi jako noční košile.
Na hlavě osušku a na nohou samozřejmě jeho ponožky.
Úsměv od ucha k uchu.
Ztratil se v ten moment, kdy v jeho ruce uviděla její hračky.
„Miláčku, jednoduchá otázka a prosím o jednoduchou odpověď.“
„Kde se to tu vzalo?“
A pak už se jen kochal jejím proslovem.
Žádná jednoduchá věta, nýbrž monolog o tom jak proč a co.
Na konci se dozvěděl, že si je upravila sama proto, aby si vyzkoušela, jaké to asi je, když si je nasadí na bradavky a na poštěváček.
Stála od něho v bezpečné vzdálenosti, takže na ni zakýval prstem a nic se nestalo.
„Pojď sem.“
„Nejdu.“
„Povídám ti, pojď sem.“
„Budeš mě trápit?“
„Ne.“
„Tak proč bych tam chodila?“
„Terezko!“
To, jak vyslovil její jméno, ji přinutilo se pomalu, krůček za krůčkem, přiblížit.
Pak najednou stála u něho a nevěděla, co dělat.
„Sundej si to moje tričko.“
„To budu nahá a bude mi ziminka.“
„Je tu tak 30 stupňů, tak to nezdržuj.“
Pomalu, s elegancí profesionální striptérky, si sundala triko.
Nakonec tu stála, s rukama za svými zády, a on se díval do jejích očí.
Na svých rukou neměla sice pouta, ale oba věděli, že jsou vlastně zbytečná, protože ona by nikdy ve chvílích, kdy si s ní hrál, neporušila kouzlo těch společných chvil tím, že by se bránila.
Prsty jeho rukou si prohrávaly s plastovými injekčními stříkačkami.
Jejich uříznuté konce mu dovolovaly nasadit je na její bradavky nebo poštěváček a natáhnutím jejich pístu dosáhnout podtlaku, který ji trápil.
Nebyla to bolest, ale spíš vzrušující proces, kdy se díky odsátému vzduchu její bradavky nebo poštěváček prokrvily, zvětšily svůj objem a její nitro se naplnilo rozkoší.
Mohl si s ní takhle hrát a pozorovat nejen její oči, ale i změnu výrazu její tváře.
Vzrušení.
Rostoucí touhu po jeho dotecích.
Rád se dotýkal jejího těla, stejně jako ona měla ráda jeho doteky.
I kdyby se snažila ukrýt před ním své rostoucí vzrušení, byl to její dech, který ji zrazoval.
Usmál se na ni.
Palcem své ruky přejel po jejích rtech.
Pohladil její tvář.
A pak prostě ještě víc povytáhl píst stříkačky.
Zasténala.
„Ty sadistickej ……..,, řekla tichým hlasem, ale nedokončila.
Jeho pohled ji zastavil na půli cesty.
Pohled jejích oči říkal.
„Miluju, když mě takhle trápíš.“
Jeho pohled odpověděl.
„Miluju, když tě můžu trápit.“
Nevěděl, jak dlouho si s ní hrál. Nebylo proč to sledovat a řešit čas.
Byly to ty kouzelné chvíle, kdy se dával jeden druhému.
Jejich chvíle.
A další budou následovat.
Věděli to oba

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.