bdsmdream.cz

Nový šéf : Cukr a bič

Když dorazil domů a otevřel dveře, bylo jasné, že je tam.
Jeho Terezka v akci.
Důkaz byl jasný.
Zpívala si.
Nahlas.
Bez slitování se sousedy.
Bez slitování s ptáky v parku.
S o to větším zapálením a s angličtinou, která byla jejím výtvorem a které by rodilý Angličan jen těžko rozuměl.
V klidu přešel do kuchyně, opřel se o kuchyňskou linku a jal se kochat pohledem na ten „zázrak“.
Terezka měla na sobě jeho triko.
Jeho teplé ponožky.
Na uších jeho sluchátka.
Musím ji asi zabít, blesklo mu hlavou.
Pak se usmál nad její drzostí.
Dělala všechno, aby ji měl zač trestat.
A proto, že měla ráda jeho věci na svém těle.
Brala si je a pak složitě vysvětlovala, proč to udělala.
Bylo prima ji vyslýchat a být svědkem toho koncertu výmluv, lží a ležiček (její výraz pro to, že lže málo a je třeba jí dát milost).
To bylo asi vše, co na sobě měla, jak odhadoval.
Tričko, ponožky, sluchátka.
Koukala se z okna a přitom tančila.
A zpívala.
Ani se nesnažil zdravit už z předsíně. Bylo by to jako křičet na někoho na vrcholku mrakodrapu.
Byla ve svém světě a dolů sleze, až bude chtít.
Nebo až zjistí, že jí stojí za zadkem.
Nechal ji tancovat a zpívat a v klidu si začal vařit kafe.
Otevřel lednici a věděl, že zabití bude asi to nejmenší, co mu přišijou, až se půjde udat.
V držáku na mléko stála láhev.
Mělo v ní být mléko, jenže nebylo.
Tedy byl tam asi centimetr od úplné prázdnoty.
Jeho pohled se zastavil nad Nutelou a jen pro kontrolu ji otevřel.
Zastavilo se mu srdce.
Byla pomíchaná.
Jeho dvoubarevná Nutela.
Znásilněná její potřebou mlsat.
Jenže měla ráda hnědou a on si kupoval jen dvoubarevnou a ona neměla trpělivost oddělovat jednu barvu od druhé, jako to dělal on.
A pak přišla na to, že když je smíchá, je to asi nejlepší chuť.
Kombinace dobra a zla.
Bezděčně se podíval do umyvadla a tam byl její další hřích.
Upatlaný příborový nůž.
A stoprocentně olízaný.
Jako by ji viděl, jak stojí opřená zadkem o linku, v jedné ruce Nutelu a v druhé nůž, a vraždí jeho milenku svou chutí na sladké.
Těch hříchů bylo moc.
Otočil se, vzal utěrku, udělal na ní uzel, pak druhý a hodil ji po Terezce.
Byl natolik ohleduplný, že ji netrefil, ale utěrka dopadla na okno a ona se lekla i tak.
Otočila se a ….
Uviděla příborový nůž v jeho ruce a láhev od mléka v druhé.
A nad tím oči, jejichž pohled zabíjí.
Pokus o úsměv.
„Ahoj, Drahý.“
„Ahoj, Miláčku.“
Odpověděl.
Ale tón, jakým to vyslovil, mohl řezat sklo.
Polkla naprázdno.
Bitva o záchranu kůže začíná, blesklo jí hlavou.
„Mám takovou trapnou otázku, slečno.“
„Tedy asi jich bude víc, jak se tak dívám, ale začneme tím nejbolavějším.“
To jsem tedy zvědavá, co to je. Myšlenka na jeho priority ji zaujala. Připravila se.
„Už ani nevím, kolikrát jsem ti říkal o tom, jak jím Nutelu a co najdu v lednici?“
„Tuhle prasárnu?“
Otevřel sklenici a pokynul jí, aby se podívala.
Přišla pomalu a beze spěchu, se snahou být sexy a uhnat body k dobru.
„No, nevypadá to hezky, ale já to nebyla.“
Takže slečna bude bojovat po svém.
Usmál se v duchu nad tím, co si v následujících chvílích bude muset vyslechnout.
Že to bude bitva pochopil při pohledu, jak si nenápadně nechala vykouknout rameno z výstřihu jeho trička.
Její sexuálnost a ženská rafinovanost, spojená s holčičí koketérií, ho opravdu bavila.
„Mám tomu rozumět tak, že ty jsi tu sklenici neotevřela?“
Její vzdorovité „Jo, neotevřela“ byla lahůdka její výřečnosti.
Představil si tu holčičku, co ji přistihnou s plnou pusou borůvek a ona prostě řekne, že žádné nejedla.
„Takže, kdo to byl?“
„Šotek Mlsánek.“
„A to mlíko je taky jeho práce?“
„Jistěže on, já jsem nevinná.“
„Pořád se tu motá a něco žere a já nešťastná za to pak trpím.“
Kousek Nutely v koutku jejích úst zahlédl jen na okamžik, protože se na poslední chvíli urychleně zbavovala důkazů. Její jazyk zametl poslední stopu.
Výraz „já nešťastná“ doplnila o sepnuté ruce, takže herecký výstup byl dokonalý.
„No dobře, nemůžu tě vinit z něčeho, co jsi neudělala, a o šotcích se nediskutuje.“
Oddechla si.
„A to moje tričko na tobě a moje ponožky je čí práce?“
Trochu ji zaskočil, ale jen trochu.
„Nemůžu za to, že je to materiál, který mi doporučil doktor Bolístko, abych měla jemnější a hebčí kůži a …“
Neposlouchal, co říká, jen se soustředil na její gestikulaci. Italka.
Temperament, žár, nedat se bez boje. To byla ona.
„Ale jestli Ti to tedy tak vadí, že mám Tvoje triko a nevadí ti, že budu mít kůži jak lodní plachtu, tak já si ho tedy klidně sundám a vrátím ti ho.“
A začala se z něj dostávat.
Nechal ji.
Vyhrnula si triko, aby viděl její ňadra, a pak se zasekla, jako že ho nemůže přetáhnout přes hlavu.
Jen její pojetí ovlivňování.
Bavil se.
A díval.
Věděl, že čeká, a věděl na co.
Sevřel její bradavku mezi prsty a zmáčknul.
Zasténala. Ale držela ruce nad hlavou dál a triko jí zůstalo na nich.
Trápil jí střídavě jednu i druhou a nakonec obě.
Celou dobu jen lehce sténala a nezměnila postoj.
Nakonec jí stáhnul triko a uviděl její oči a vzrušení v nich.
„Takže léčebné účinky mého trika jsi mi vysvětlila a byl bych blázen, kdybych z tebe chtěl mít tu námořní plachtu.“
„Takže nám zbývají moje ponožky!“
A pak se nestačil divit.
Beze slova si stáhnula kalhotky a položila je na stůl.
„Vyměním kalhotky za ponožky, protože nastydnutí od nohou je pravděpodobnější než nastydnutí od kundičky.“
A roztáhla svůdně stehna, abych viděl, že je opravdu vzrušená.
Tak ladně, že to bylo jako smyslné pozvání.
Její pysky byly jasný důkaz, že ji tohle vzrušuje a je ochotná smlouvat.
Vlastně mu sebrala všechny důvody k tomu potrestat ji.
Sakra.
Jenže pak si něco uvědomil.
A zajel jí rukou mezi stehna.
Holila se.
A věděl, že ji má.
Klidně ji vzal za vlasy a přitáhnul si ji k sobě co nejblíže.
Jeho rty na jejím uchu.
Jeho dech na její kůži.
A pak se jeho hlas klidně, skoro potichu, začal ptát.
„Ty ses holila?“
Slyšel, jak polkla naprázdno.
„Ano, Drahý.“ Ale to Drahý už neznělo tak sebejistě.
Určitě jí hlavou letělo, co bude následovat.
Držíce ji za vlasy ji táhl směr koupelna.
Nebránila se.
Postavil se k zrcadlu a vzal do ruky strojek.
Byly tam. Její světlé chloupky. Několik se jich vždycky zachytí, a proto používal špendlík na to, aby je dostal ven všechny.
Terezka to neřešila, stejně jako nikdy neopláchla vodou pěnu z jeho spreje na holení.
Dal jí strojek před oči.
„Ještě nějaký Šotek?“
„No tak dobře, přiznávám se a odvolávám se na chartu lidských práv.“
„Ohneš se sama, nebo tě mám ohnout já?“
„Taky se odvolávám na zákaz fyzických trestů pro děti.“
„Evidentně se neohneš sama, takže to zas musím být já.“
Dva lidé, dva monology.
Výměna slov, která vlastně nikdo neslyší.
Vzal ji za vlasy a jako na vodítku ji vedl do pokoje, kde ji nechal kleknout na křeslo, ohnout se a vystrčit na něho svůj zadek.
Bez toho, že by cokoli řekl, si sama vytáhla triko a zavrtěla pozadím.
Koketa.
Tak ji prostě plácnul rukou.
Vyjekla.
„No toto, Drahý?“
„Jak barbarské.“
Když dostala druhou, už bez komentáře.
Třetí jí nedal.
V klidu odešel ke skříni, vyndal z ní balíček a postavil se tak, aby viděla všechno.
To, jak ho rozbaluje, jak z něho vyndává nové hračky.
A pak jí před oči strčil něco zajímavého.
Kulatá kožená věc s jednou hladkou stranou a s druhou, kde byla kožešina.
Její jemný dotek ucítila na své tváři.
Potom na svých rukou, a nakonec na stehnech.
Čekala výprask, ale tohle byla jemnost sama.
Pak jí bez varování na zadku přistála ta hladká část.
Trochu ji překvapil tou silou úderu. Ale někdy ji prostě nechtěl šetřit a ona to respektovala. Ale nikdy to pro ni nebylo utrpení. Muselo se to líbit jim oběma a vzrušovat stejně.
Další rána už byla slabší a po ní?
Po ní hořící kůži jejího pozadí polaskala ta něžná strana plácačky.
Cukr a bič.
Cítila jemnost té kožešinky všude, kde se jí dotýkal. Nebránila se, ani když jí s ní zajel mezi její stehna.
A nakonec jeho rty, co jí „léčily“ její krásně červený zadeček.
„Takže příště, když mi bereš věci, tak nezapomínej, že spravedlnost si Tě najde.“
Pohladil ji po zadku a nechal být.
Chvíli se nic nedělo.
Pak se z kuchyně ozvalo:
„Dáš si zmrzku nebo ji mám nechat pro šotka?“
V okamžiku byla na nohou a pak už jen společně řešili velikost její lžíce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.