bdsmdream.cz

Mlýn

Stála na špičkách, její kotníky ozdobené okovy a řetězy připoutané ke trámu, na kterém stala s nohami od sebe. Tak jí tam přikoval. Okovy na zápěstích a řetěz vytažený přes trám a její ruce vytažené na maximum. Byla bezmocná. Na krku široký obojek a kolem něj utažená smyčka. A na hlavě její nová maska. Koupil jí její vlastní. Chtěla sice jinou, ale on se jí jen vysmál, že Věcičky nemají poradní hlas a pak už jen otevírala balíček s nápisem ,,Pro moji Věcičku.
Skrz průzory v masce se na něho dívala a jeho pohled, který říkal vše. Dnes si jí vychutná.
Byly spolu ve starém mlýně, který patřil jeho rodině a on si ho mohl stejně jako ostatní po dohodě užívat, kdy potřeboval. Byla to samota v krásné krajině Jižních Čech a kolorit, dokresloval les a rybník.
V jeho rukou uviděla důtky a v duchu sebe sama začala litovat. Nikdy ji nic neodpustil. A nikdy se neptal. Jen jí suše oznámil, co jí čeká. Milovala tu jeho strohost i to, jak s ní mluvil.
,,Věcičko, dneska si spolu pohrajme a ty víš, že nemůžu jinak.“
Mohl, jenže nechtěl. To už ona, věděla dávno. Byl paličatý jako malý kluk. I to jí na něm lákalo. Ta hravost a zarputilost. A to jeho ,,Věcičko“ bylo důvodem, proč se ji v podbřišku, rozlilo příjemné teplo. To, jak to říkal, znamenalo hodně. Bylo v tom všechno.
S důtkami v ruce se vydal na cestu, kolem jejího bezmocně visícího těla. Její zrychlený dech se nesl tichem té staré zaprášené části stodoly. Pot se jí pod maskou pomalu spouštěl, ale nemohla s tím nic dělat.
Viděla, jak si jí se zájmem prohlíží a přistihla se, že ten jeho zájem o Věcičku, se jí líbí. Dominanti před ním si jí brali bez jejího souhlasu a nikdy si jí moc nevšímali. Ani jejich potřeb či tužeb. I v tomhle byl jiný. Zajímal se o ní. Cítila to v každém jeho pohledu i doteku. Díval se rád a často. Stejně jako se jí dotýkal.
Ale i tak si ji bral a bral si jí, jak chtěl on. A ona to začala mít ráda.
Jen tušila, co se odehrává za jejími zády a už jen čekala, kdy se prameny důtek, spoji s její kůži. Bylo to zvláštní. Nebyla spankerka. Nikdy nepotřebovala ke svému uspokojení, bití a bičování. Až s ním.
Začal s tím pomalu. Nespěchal a vždycky to bylo podle jeho svaté trojice, jak on říkal.
Vidím, slyším, cítím.
Pomalu začala zjišťovat, že se jí libí, když si s ní hraje. Byl skoro něžný a evidentně s ní měl velké plány. Proto výprasky netrvaly dlouho a ani nebyly o tom, ukojit jeho radost z nich. Nechal jí čas, aby každý dotek, vstřebala a tichým pokývnutím si řekla o další. To jí pomohlo, získat si k němu důvěru a pak si časem uvědomila, že se vlastně těší, až si ji zas vezme. Nebylo to pravidlem. Dával jí prostor, aby ona sama, začala toužit, dávat se mu. A čas jí pomohl, přijít na to, že mu prostě tuhle jeho radost, chce dávat. Stejně jako i ostatní, o nichž si myslela, že je nechce.
Stala a čekala a nic. Pak jí beze slova rukověť důtek, zastrčil do jejího análu. Překvapením vyjekla, ale ne bolestí. Pochopila, že rukověť byla připravená a proto do ní zajela prakticky bez odporu. Zase jedna z jeho her. Odlákat pozornost a udeřit jinde a jinak. Byl to hajzl. Ale její hajzl.
Najednou stál před ní a spiklenecky se usmíval.
,,Věcičko, copak? Překvapená? Ale no tak, nebuď.“
Nejraději by mu něco řekla, jenže s roubíkem v puse, se špatně mluví. Jen její sliny, pomalu stékaly na její hruď. Miloval ten pohled. Věděla to.
Jeho ruka setřela sliny a než si stačila uvědomit, co se děje, otřel si ruku o její tělo. Jako kdyby se nic nestalo. A s úsměvem, ji naplival na prsa.
Celá se zachvěla, protože to, jak se k ní, choval, bylo prostě jeho. Klid, úsměv a v očích rarášci. Rád a s chutí jí takhle ,,ponižoval,, ale pro ni, se to stalo jedním z jejích fetišů. Skoro litovala dnů, kdy jí to neprovedl. Pak se otočil a jeho ruka se dotkla prken ležících na trámech. Pohladila je a pak se ta ruka ocitla na jejím těle. A špinavá stopa prachu se usadila na její kůži. Tušila, že to není samo sebou, ale stejně nemohla nic namítat. Jako by věděl, že chce něco říct.
,,Věcičko pštt.“ víc neřekl a zase jí měl, kde chtěl. Poslušně čekající, co přinesou další minuty. Nanesl na její nahé tělo snad všechen prach z té stodoly. A jen se usmíval. Díval se na ní pohledem sochaře zkoumajícího své dílo. A ona byla šťastná, že se na ní dívá. Že se jí dotýká a špiní její tělo. Podivné pocity se jí honily hlavou, ale bylo v nich víc štěstí, než odporu z toho, co s ní provádí.
Přistoupil pomalu k ní a klapky na masce, jí zavřeli cestu ke světlu. Jen cítila, že odešel a zavřel za sebou dveře. V masce toho moc neslyšela a to byl také jeden z důvodů, proč je milovala. Ticho a tma jejího světa. Skryta a chráněna před okolním děním.
Ještě nedávno by jí bylo jedno, že ,,někdo,, odejde a nechá jí samotnou. Bylo jí to jedno. Ale teď?
Pokaždé, když se vzdálil byla to muka. Nechtěla být sama a nechtěla být bez něj. Tak si na jeho ,,hrátky,, zvykla, že nemohla pochopit, jak mohla dříve hodiny čekat, až se někdo objeví. On jí nebyl jedno. Chtěla, aby byl s ní. Ať si jí bere, týrá jí a trápí, ale ať je s ní. Nebo, ať si klidně sedí a čte si nebo píše, jak to s oblibou dělával. Ale ona cítila, že je poblíž a dělalo jí to dobře.
Chtěla mu ze sebe dávat všechno. Už to věděla. A nebránila se tomu. Naopak zjistila, že to bylo to, co ji pár posledních let chybělo. To někomu patřit. Bezmezně, oddaně a s pokorou.
Nevěděla, jak dlouho je pryč, ale jí to připadalo jako věcnost. Ucítila jen pohyb vzduchu z otevřených dveří. Pak jí do očí vstoupilo světlo jak jí otevřel klapky na masce.
Pak ho uviděla. Stál před ní. S hadicí v ruce. Soustředěný výraz, ve tváři bez úsměvu.
Bez varovaní jí začal kropit jako záhon růží. Voda se jí drala všude a nebylo před ní úniku. Tak proto ten prach. Chtěl jí dát vodní lázeň.
Byla studená, ale jí to nevadilo.
Vyndal jí roubík a otevřel pusu a nechal vodu prýštit do jejích úst. Nesnažila se nic říkat a ani to dost dobře nešlo. Proud vody ji vyplachoval pusu a pak se přesunul na její ňadra břicho a nejednou cítila, jak hadice vniká do její kundičky a proud vody jí naplňuje. Chvíli jí takhle trápil a pak se přesunul za její záda. Voda dál odváděla svou očistnou práci a pak už jen ucítila, jak rukověť důtek opustila její zadek a místo ní do ní začala vnikat voda. A ona se přistihla, že jí to není nepříjemné. Hajzl krásnej.
Pak stál před ní a s úsměvem, který říkal vše.
,,Věcičko, nějaká mokroučká co?“
A pak se v jeho rukou objevila osuška a on otřel vodu z každého centimetru jejího těla. Byla vzrušená z jeho doteků i toho, jak se prostě neptal a dělal si, co chce.
Odvázal provazy i řetězy a nechal si v ruce jen ten, na jejím obojku. Zatáhl za něj a ona prostě jen šla. Tam, kam jí vedl. A kdyby to bylo do pekla, i tam by s ním šla. Nevěděla, kam jí vede a ani to vědět nechtěla. On rozhodl a ona šla. Poslušná Věcička.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.