bdsmdream.cz

Mazlík: Setkání s bolestí

Po jejich setkání a obřadu odevzdání se s Puťkou začali scházet pravidelně.
Vlastně jí už ani jinak, než Puťko neříkal a ona své nové jméno brala tak samozřejmě, jako se ho naučí akceptovat štěně.
Staral se o ní jako o své zvířátko. Měla svůj pelíšek i klec, do které ji zavíral. Kdykoli si k ní přišel ukojit své choutky.
Byl perverzně zvrhlý a Puťka jeho rozmary i potřeby brala jako samozřejmost. Plnění jeho přání pro ni byla povinnost a radost zároveň, její dušičku to naplňovalo.
Chtěla pro něj být radostí, vším, co chtěl. Jen málokdo by hledal v té tiché trochu vystrašené bytosti, oddané a pokorné zvířátko, které toužilo být středem jeho vesmíru.
Všechny jeho rozhodnutí, brala jako jeho právo brát si a neptat se, vlastnit a spravovat svůj majetek.
Ona byla jeho majetkem, to vědomí jí dělalo šťastnou, zároveň klidnou.
Nikdo by nepochopil její způsob myšlení. On jí chápal, proto se choval tak, jak se choval.
Měl rád důkazy svého vlivu a podřízenost, kterou mu prokazovala. Musela nosit ve svém zadečku anální šperk s kamenem na kterém byly jeho iniciály a nápis „Jsem majetkem svého Pána“.
Někomu by to mohlo připadat jako hloupost, ale pro ni to byl důkaz, že mu patří, byla pro něho důležitá a on byl ten, kdo jí chrání a vlastní.
Ještě předtím, než začala nosit jeho šperk, vzal si její análek stejně jako předtím její panenství. Než to udělal, přitáhl si jí na vodítku k sobě, pak ji trpělivě vysvětloval, co jí udělá a proč.
Klečela před ním, tiše poslouchala. Když mluvil, její ruka se ho dotkla stejně jako se packa zvířátka dotýká nohy svého Pána v potřebě dotknout se ho a tím dát najevo svůj zájem.
Nebránil jí v těchto projevech. Věděl, že jsou pro ni životně důležité.
Potřebovala si ověřit, že to není sen, že on je její a ona jeho. Krásné souznění dvou duší.
Ve chvíli, kdy jí vše vysvětlil, začala mu lízat nohy a líbat je.
Nedivil se tomu, byla to její odpověď na jeho výchovu. Důkaz oddanosti, pokory.
Pak jí k sobě otočil zády a začal s přípravou. Na její anál nanesl vrstvu lubrikantu, pak do ní pomalu zastrčil svůj prst.
Tiše zasténala. Její tělo se trochu napnulo, odtáhlo a zase se okamžitě vrátilo na své místo tak, aby mohl pokračovat.
Věděla, že musí, že trocha bolesti k tomu patří. Věřila mu, chtěla aby to byl on kdo si jí zase kousek vezme a přivlastní si ji. Když zjistil, že je klidná pomalu přidal další prst, potom i třetí.
Protože nespěchal a dával jí možnost se přizpůsobit jeho prstům, byla klidná. Její kňučení znamenalo, že je spokojená.
Pak už jen své prsty vyměnil za svůj penis a na konci skončil v jejich ústech.
Ani ji nenapadlo, přemýšlet nad tím, že by to tak nemělo být. Byl její Pán. Jeho radost ji byla vším.
Jako vždy ji potom vzal do náruče a poskytnul jí přístav kde se schoulila. Zlehka se dotýkala jeho hrudi a poddávala se jeho dotekům.
Vychovával jí krůček za krůčkem, odhaloval své choutky, představy a připravoval ji na to, že to bude ona, kdo mu je postupně umožní uskutečnit.
Vždycky jí trpělivě vysvětloval, co jak bude a proč. Její oči ho sledovaly, poslouchala. Nekomentovala nic.
Její Pán jí něco říkal a ji uklidňoval už jen tón jeho hlasu.
Pouštěl jí videa toho, co by si asi představoval a ona jen koukala. Když jí pustil video, ve kterém si dívka hrála se psem, byla mu lidskou fenkou, nereagovala negativně.
Její duše si jeho rozmary vysvětlila po svém. Věděla, že když po tom bude toužit, nebude se jí na nic ptát a ji to udělá šťastnou. Víc už o tom nemusela přemýšlet a on neměl potřebu se k tomu vracet.
Jejich setkání byla plně v jeho režii.
Neexistovalo pro ni žádné tabu a nic z toho, co si od ní bral jí nepřišlo zvrhlé nebo perverzní. Nepřemýšlela tímto způsobem.
Její hlavní touhou a přáním bylo jeho štěstí a z toho čerpala svou sílu i touhu být mu vším.
Jen málo lidí dovede takový vztah pochopit. Její klid a vyrovnanost.
To jak o nic nebojovala, nevynucovala si. Prostě znala své místo a vychutnávala si to, co jí nabízel.
Jejich schůzky se staly skoro pravidelnými.
Jeho touhy rostly s každým setkáním.
Vyrobil pro ni onu klec, do které jí zavíral, kde se cítila šťastná a v bezpečí.
V noci ji nechával otevřená vrátka a bylo na ní, zda přijde za ním, nebo bude spát v kleci.
Znala pravidla, věděla, že když bude chtít spát s ním, bude muset poprosit. Prosila ráda.
Ten den, kdy opět přišla věděl, že jí chce ubližovat a trápit ji.
Jeho touha rostla, chtěl vědět kde jsou její hranice.
Nechal jí svléknout a pak si ji pomalu prohlížel. Pokaždé se červenala a klopila oči. Její stud měl pro něj své klouzlo, svou přitažlivost.
Nasadil jí rozporku s pouty, aby měla roztažené ruce. Provaz protáhl okem na rozporce, pak jí vytáhl ruce nad hlavu.
Nechal jí stát na špičkách, aby neměla možnost se moct pohybovat. Pozorovala ho tiše a čekala.
Bylo to nové, neznámé. Vzal její bradavky mezi prsty, poté na ně nasadil hračku. Kovový kruh se čtyřmi šroubky. Jeden po druhém je začal rovnoměrně utahovat.
Vzduch naplnil její tiché sténání. Když nasadil a utáhl i druhou hračku poodstoupil a díval se na ni.
V očích měla slzy, ale mlčela a dívala se na něj. V tom pohledu bylo pochopení.
Jako by říkaly, „jsem vaše a mate na to, co mi děláte právo.“
Cítil tu oddanost a obětavost.
Stejnou hračku nasadil i na její poštěváček a na její pysky zavěsil malá závaží. Pak s pohledem upřeným do jejich očí začal přidávat jedno závaží za druhým.
Její dech se zrychlil, sténání zesílilo, ale její oči se na něho dívaly s láskou, jen slzy dokazovaly, jak trpí.
Neřekla stop ani nic podobného co by ho zastavilo. Chtěl ji vidět trpět, ale nechtěl utrpení, které by jí ublížilo trvale.
Přistoupil k ní a políbil jí. Kousla ho do rtů.
Chtěla mu dát znamení, že je šťastná, že mu může být vším, co si přeje.
Její kousnutí byla odměnou za radost, kterou jí dával prožít. Pomalu sundal své hračky i závaží.
Vzal do ruky krém a začal ho něžně nanášet na její bradavky, poštěváček a pysky.
Chladívá mast s obsahem léčivé Aloe Vera jí dali zapomenout na to, co jí ještě před chvílí dělal.
Jeho prsty se jí dotýkaly a ona pociťovala rozkoš z jeho doteků.
To souznění mezi nimi bylo pro něj i pro ni krásným obřadem. Bral si ji a ona se mu dávala.
Působil jí bolest a ona ji proměnila ve slast a toužila po ní víc a víc. Byla jeho subinka.
Byla tím, koho hledal a chtěl.
Žádná subka.
Žena, která se submisivní narodila a nechápala, když si na subinku jen někdo hrál.
Byla věkem dívka, ale její Duše byla Duší ženy.
Nechápala muže, kteří o sobě tvrdili, že jsou dominantní a byli jen Pány svých penisů.
On byl Pánem Rozumu a byl její.

Začala svého Pána vídat pravidelně. Říkal jí Puťko a ona to oslovení brala jako své jméno. Okolní svět v ní vyvolával často strach. Staral se o ni, díky čemuž se cítila v bezpečí, v klidu. Nepanikařila, ani ji nezahlcovala nejistota. Když byla u něj ve svém pelíšku, nebo zavřená v kleci, nic ji nemohlo ohrozit. Hlídal ji, jen on měl klíč k zámku na kleci. Ta klec představovala bezpečný prostor zejména ve chvílích, kdy nemohla přímo cítit jeho blízkost. Díky ní ustoupily veškeré pocity nejistoty do pozadí, jeho klec, jeho prostor, jeho moc. Když chtěl, hrál si s ní. Potřebovala intenzivní prožitky, pozornost, znovu potvrzování toho, že je jeho majetkem a vše je v pořádku. V uspokojování jeho potřeb viděla smysl svého bytí. Chtěla ho dělat šťastným. Těšila se, až přijde za ní. Nebyly to jen jeho potřeby, které v těch chvílích byly uspokojovány. Přišel, vzal na zemi ležící vodítko a přitáhl si ji k sobě. Podívala se tázavě na něj a on začal vysvětlovat. Seznamoval ji s tím, co s ní v příštích okamžicích udělá. Cítila obavy z nového, dala ruku na jeho chodidlo a v zápětí byla klidná, zároveň mu tím dala vědět, že poslouchá. Odevzdávání sebe samé do jeho rukou ji naplňovalo, a to co popisoval znamenalo odevzdat se. Přestal mluvit a ona se začala těšit na to, že se jí bude dotýkat, bude si ji brát. Byla mu za to vděčná. Z radosti mu začala lízat nohy. Nebyl to projev, nad kterým by přemýšlela. Nechtěla se mu tím zavděčit, ani se připodobnit k nějakému zvířátku. Byla to její spontánní reakce shrnující vše, co právě prožívala. Otočil ji k sobě zády a ona ucítila něco chladivého na snad nejintimnějším místě svého těla. Nikdy by nevěřila, že tam někoho pustí. Snažila se zachovat klid. Pak ucítila nepříjemný tlak, tiše zasténala a instinktivně se odtáhla. V tu chvíli jí došlo, že to nesmí, nechce, aby přestal, toužila po tom mu patřit celá. Zavřela oči a podala se jeho prstům. V celém těle ucítila vzrušení, vzrušení z intenzivního prožitku. Jako by se to, čemu se chce bránit měnilo v něco, co nechce, aby skončilo. Najednou byl v ní, cítila se s ním spojena, vnímala každý jeho pohyb. Nemohl být blíže. Jako by dvě poloviny jednoho celku do sebe právě zapadly. Když skončil v jejich ústech, bylo to stejně samozřejmé, jako pohlazení. Vzal ji do náruče, tulila se k němu a pomalu odeznívaly veškeré nové pocity. Cítila jeho doteky a bylo jí dobře. Vychovával jí krůček za krůčkem, odhaloval své choutky, představy a připravoval ji na to, že to bude ona, kdo mu je postupně umožní uskutečnit. Vždycky jí trpělivě vysvětloval, co jak bude a proč. Její oči ho sledovaly, poslouchala. Nekomentovala nic. Její Pán jí něco říkal a ji uklidňoval už jen ton jeho hlasu. Pouštěl jí videa toho, co by si asi představoval a ona jen koukala. Když jí pustil video, ve kterém si dívka hrála se psem, byla mu lidskou fenkou, nereagovala negativně. Její duše si jeho rozmary vysvětlila po svém. Věděla, že když po tom bude toužit, nebude se jí na nic ptát a ji to udělá šťastnou. Víc už o tom nemusela přemýšlet a on neměl potřebu se k tomu vracet. Jejich setkání byla plně v jeho režii. Neexistovalo pro ni žádné tabu a nic z toho, co si od ní bral jí nepřišlo zvrhlé nebo perverzní. Nepřemýšlela tímto způsobem. Její hlavní touhou a přáním bylo jeho štěstí a z toho čerpala svou sílu i touhu být mu vším. Jen málo lidí dovede takový vztah pochopit. Její klid a vyrovnanost. To jak o nic nebojovala, nevynucovala si. Prostě znala své místo a vychutnávala si to, co jí nabízel. Scházeli se čím dál častěji. Když pro ni vyrobil klec, cítila se jako nejšťastnější mazlíček pod sluncem. Nemusel na ni ani dávat mašli. Byla to jeho klec, jeho území a ona v ní mohla v klidu, chráněná odpočívat ve chvílích, kdy nemohla být v jeho náruči. Klíč měl jen on, nikdo jiný se nemohl přiblížit. Měla dovoleno v ní i spát, ale vždy raději prosila o jeho blízkost. Chtěla cítit Pánovo sevření i teplo. To se ničemu nevyrovnalo. V den, kdy šla opět prosit o to, zda smí usínat s ním, nařídil jí, aby se svlékla. Nečekala to. Přesto že ji již viděl nahou, styděla se. Styděla se a nedovedla tomu zabránit. Stála naproti němu, jak ji sama příroda stvořila. Neodvážila se na něj pohlédnout, cítila, jak se červená. Přemýšlela nad tím, jaký obraz mu nyní dává vidět. Slyšela jeho kroky kolem sebe. Na bezvládné ruce jí přidělal pouta s rozporkou, následně je přitáhl ke stropu. Donutilo ji to stoupnout si na špičky. Připadala si odkrytá, vystavená, nemohla se bránit, presto neměla strach. Vzal její bradavku mezi prsty, nasadil na ni kruh se šrouby, které pomalu utahoval. Sledovala jeho ruce a rozvahu, se kterou se pohybovaly. Cítila bolest, ale nevydala ani hlásku. Když udělal to samé i na druhé straně, do očí se jí vlily slzy. Potichu vzlykala a on na ni hleděl. Vyrovnávala se s bolestí a díky ní věděla, že žije, stojí tam pro něj. Měla pocit, že už více nevydrží, ale on ji nešetřil. Posunoval nekompromisně hranice dále. Nasadil stejný kruh i do jejího rozkroku společně se závažími. Přidával jedno po druhém. Motala se jí hlava, bála se, že se nezvládne uklidnit, že omdlí. V té bolesti však našla stabilní bod, Pána, který se na ni opět díval, tím se uklidnila a bolest jako by najednou přinášela pocit, že se čas zastavil. Vnímala jen současný okamžik a lásku, s níž se odevzdává do jeho rukou. Vše ostatní zmizelo. Políbil ji. Ta chvíle byla tak silná, že sevřela jeho ret mezi zuby. Byla jeho a cítila to v každém kousku svého těla s intenzitou, jenž jiným způsobem prožijete jen velmi těžko. Byla vlastněná. Pomalu sundával závaží a kroužky. Bolest se chvílemi zintenzivnila, aby mohla ustoupit do ztracena. Vzal ji k sobě a ošetřoval bolavá místa. Každý jeho dotek ji dával pocit, že ji má rád…jeho prsty hladily a dlaně hřály. Ponořila se do pocitu blaha. Pečoval o ni se stejnou pozorností, se stejným zaujetím, s jakým před chvílí daroval bolest. Jeho potřeby odrážely ty její a vše bylo v rovnováze. Nikdy nechtěla být pro nikoho jen otrokem bez citu a on jí dával krásu, kterou si předtím ani nedovedla představit. Byl mužem, kterého si mohla vážit proto, jakým je. Nepotřeboval zbytečné efekty, stačilo, když jí ukazoval sebe.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.