bdsmdream.cz

Laura : Jeho den

Laura seděla na stole a dívala se na jeho ruku uvnitř sebe.
Záda opřená o zeď, nohy přivázané tak, že je nemohla dát k sobě a musela je mít roztažené na maximum možného.
Dívala se na to, jak si s ní dělá co chce a druhou rukou jí skoro trhá bradavku.
Měl svůj brutální den a chtěl se vybít na ní.
Držela a ani nemukla.
Věděla proč.
Byl v té brutální podobě krásně zlý a krásně jí ubližoval.
Vytáhl z ní ruku a otřel ji o její prsa, obličej, prsty jí nacpal do pusy, až se začala dávit, a pak dostala pár facek.
Jen tak.
Bez důvodu.
Stejně jako jí naplival na obličej i prsa.
„Seď a ani se nehni.“
Krátký příkaz a ona seděla.
V klidu si došel do kuchyně nalít víno, posadil se a podíval na ni.
,,Chceš napít?“
Už ho trochu znala.
Věděla, že se neptá jen tak.
V jeho očích létaly jiskřičky.
Chtěl se bavit, chtěl konflikt, aby ji mohl mučit.
,,Chci.“
A hned věděla, že má svoji záminku.
,,Chci? Snad prosím, mohl byste mi dát napít, můj Pane?“
Věděl moc dobře, že tohle by řekla jen s největším sebezapřením.
Oheň v jeho duši se rozhořel.
Chytil ji za vlasy a ona věděla, že hra právě začíná.
Se zakloněnou hlavou se mu musela dívat do očí.
,,Takže, ty děvko, ty se nenaučíš slušně poprosit!“
Bylo mu jedno, co odpoví. Měl svůj ,,rozvrh“ už dávno připravený.
Jeho velká, silná ruka jí zmáčkla prso, aby ji přes něj vzápětí tou nataženou dlaní uhodil.
A znovu a znovu.
Hořela jí kůže. Hořela jí duše.
Spalovala ji touha.
Chtěla jeho podpisy na svém těle.
I bolest, kterou jí právě teď rozdával.
,,Takže ty nebudeš mluvit?“
Věděla, že nestojí o žádnou odpověď.
Soustředil se na druhé prso a systematicky pracoval na jeho trýznění.
Byl v tomhle spravedlivý.
Jak sám říkal, nešidil ani kousek jejího těla.
Pořád ji držel druhou rukou za vlasy a plivance na svém obličeji ani nepočítala, stejně jako ty ve svých ústech.
Jeho oči nepustily ze svého zajetí ty její.
Nechtěla se do nich nedívat.
Seděla s roztaženýma nohama jako děvka v Hamburku.
Líbilo se mu ji takhle mít.
Jako svou soukromou děvku.
Vzal její ruku a ona věděla, co bude chtít.
Bude ji mučit a ona mu bude muset honit penis.
Čím víc ji bude mučit, tím víc bude chtít, aby ho nešetřila.
Nebude smět byt něžná.
Protože s o to větší brutalitou se k ní bude chovat.
Ale ona by pro něho udělala i tak cokoliv by po ní chtěl.
Už jen pro ten pohled dravce.
Pro zuby, které teď kousaly její bradavku tak, že by nejraději plakala.
Jednu i druhou spravedlivě cejchoval.
Obtisky zubů na svých prsou bude mít ještě dlouho.
A bude si je fotit a dívat se na fotky ještě dlouho potom, co stopy zmizí.
Z očí jí začaly padat na tváře kapky slz.
Nešlo je zadržet.
I když se snažila.
Bolestná slast zvítězila.
Zastavil se.
Pohladil ji po tváři.
Políbil.
A vrazil facku.
Jiná žena na jejím místě by se bouřila.
Jenže ona měla ráda jeho ,,podivné“ protiklady.
Polibek i facka ji byly důkazem, že mu na ní záleží.
Znal její touhy a své, které spojoval v jejich.
Neuměla si ani představit, že by na ni byl jen něžný.
Skoro jí naskočila husí kůže z té představy.
Něžné muže už měla.
A nechtěla se k nim vracet.
K němu ano.
Postavil se před ni a pak ji bez varování chytil za bradavky a tvrdě jí je zmáčknul.
Díval se do jejích očí a čekal.
Moc dobře věděla, na co tak beze slov čeká.
Chtěl vidět její slzy.
A ty na sebe nenechaly dlouho čekat.
Věděla o jeho ,,lásce“ k slzám a chtěla mu je dávat co nejčastěji. On se o to staral velice pečlivě.
První slza se objevila po pár minutách.
Ta krásná bolest, co působil její prsům, se nedala obejít bez slz.
On miloval její slzy, ona bolest, co jí dával.
Souznění duší.
Když se jeho pohled nasytil, nechal ji být. Věděla, že útěcha přijde později.
Z jeho rtů, jemných doteků a polibků.
Pomalu ji rozvázal a pak ji vzal za její vlasy a přitáhl si ji k sobě. Její ucho k jeho rtům.
Věděla, co přijde. Těšila se na ty chvíle. Jeho tichý hlas jí bude znít v hlavě, husí kůže jí bude zdobit její tělo.
Bude vzrušená z toho, jak klidně a tichým hlasem bude oznamovat, co bude dál.
Milovala jeho ortely.
A pak začal mluvit.
,,Takže, teď si Miláčku klekneš na všechny čtyři a já Tě seřežu, jak jsem to ještě neudělal. Nebude to ani bič, ani důtky, ani ruka. Koupil jsem si totiž nový opasek a vzpomněl si na Tebe. Doufám, že budeš souhlasit a nebude Ti to moc proti mysli.“
Vyžíval se v tom ironickém tónu, který jí měl říct, že je mu úplně jedno, co si o tom ona myslí.
Pustil její vlasy a ona bez zaváhání udělala, co řekl.
Jen slyšela, jak si hraje s opaskem, a pak už dopadla první rána.
Síla úderu byla jasnou zprávou, že nelhal.
Ten výprask bude stát za to.
A nemýlila se……….

***

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.