bdsmdream.cz

Kino

Stáli v předsálí kina. Jednoho z těch, co si zachovaly svou atmosféru a kouzlo.

Nic s popcornem a divákem, srkajícím colu. Prostě klasika. Kino, kam chodí lidé za filmem a nezajímá je mediální masáž, že ten a ten film, je prostě trhák.

Beze slova jí podal dárek, který pro ni měl u sebe. Pro tuto chvíli, pro tento okamžik.

Podívala se na něho a uviděla v jeho očích ten uličnický výraz, co měla na něm ráda.

Nenudil jí. Byl starší něž ona, ale měl v sobě tu uličnickou jiskru a lákal jí svou hravostí. Vzala si krabičku a beze slova ho políbila. Věděla, že děkovat není třeba. Na to bude čas až po kině.

,,Zkus jít na toaletu a myslím, že budeš vědět co a jak, i bez nápovědy.“

Úsměv, co jí vykouzlil na tváři, byl víc něž poděkování. Pomalu odešla a ještě se otočila, aby se ujistila, že to co jí řekl, byla pravda a že neodejde. Usmál se na ní a pohledem jí popohnal, aby se nezdržovala. Sukně za ní vlála a klapot podpatků, v něm probouzel ten obraz ženskosti, co měl tak rád.

Ona stál a díval se kolem sebe. Na lidi, co byli zřejmě jako on. Diváci, co vidí svět zábavy, stejně. Obyčejní lidé, kteří si přišli do kina odpočinout a pobavit se. Nebylo jich mnoho, ale to vyhovovalo, jeho záměru. Nehledal kino natřísknuté k prasknutí. Věděl proč. A ona to určitě pochopí, až otevře dárek.

Koutkem oka zachytil, jak se vrací. Pohled na ní ho potěšil. Byla červená. Přivedl jí do rozpaků. A to jí dělal rád.

Dívala se na něho a v očích měla pochopení. Věděla, co bude následovat. Zas ta jeho fantazie, co jí bavila. Vzala ho za ruku a šli do sálu.

Kino byl obsazené, tak akorát a oni stáli a čekali. Na tmu. On očima vybíral, to správné místo, kde bude relativní klid, pro to, co měl v plánu.

Sál potemněl a pak jí vzal pro změnu za ruku on a vydali se k těm správným sedadlům.

Posadili se a ona se automaticky naklonila k němu. Podala mu to, co měla ukryté, někde na svém těle po návratu z toalety. Dálkový ovladač. A to co bylo na kablíku na jeho konci měla ve své vagině. Věděl, že pochopila.

Tu hračku objevil na netu a hned věděl, že jí chce a proč. Vibrátor s elektrickými výboji. Hračka co vibrovala a elektrické výboje znásobovali jeho použití a možnosti.

,,Vyhrň si sukni a roztáhni nohy!“ ten příkaz zašeptal do tmy a byl splněn bez zaváhání.

To se mu líbilo. Její poslušnost. K tomu její touha, nechat se ovládat a hrát si. Stačilo jí říct, co od ní požaduje a věděl, že se bude snažit nezklamat jeho důvěru v ní a on tu svou, kterou k němu měla. Byl na ní občas sadistický, ale nikdy nebyl lhostejný. Nechtěl si jen brát, co chtěl. Vždycky to muselo být oboustranné. Dávat i brát. Jinak to neuměl a vlastně ani nechtěl. Bdsm pro něho byla víc, než jen hra. Byla to pro něho symbióza pocitů, prožitků, podnětů a citu.

Věděl, co chce, věděl jak si to vzít. A věděl, že to, musí být i o tom, co chce i ona. I to co musela. Nejen to, co chtěla. Cítili to oba stejně a to byla ta vzácnost, která je pojila k sobě. Společné prožitky na jejichž konci mu občas plakala na rameni, ale přesto nebylo nic, co by odmítla. A vždycky se těšila, co na ní vymyslí a kam posune její hranice. Byla to cesta poznáváni. Sebe sama. Jeho cesta. On jí vedl a ona ho následovala. V bolesti i slasti, z ní. Dokázal byt bezcitný a pak jí držet v náručí a líbat jí a být pozorný a něžný. Právě ty jeho kontrasty se jí líbili.

Podal jí svou další hračku. Wartenbergovo kolečko. Tohle bylo trojité.

K rukověti z nerezové oceli byla přidělaná tři kolečka se špičatými hroty. Hroty bodaly do místa, kam byla přitlačená a mohly být příjemné, stejně jako při větším tlaku, bolestivou zkušeností.

Věděla, co s ním. Nastavila jeho hroty proti své kundičce a on uchopil rukověť do své levé ruky. A pak si začal hrát. Otočil svou hlavu k ní a film běžící na platně, ho přestal zajímat. Ona byla tím, na koho se soustředil. Musel vidět. Jí. Její pohled, její výraz, její reakce. A viděl. To, jak lehce přivírala oči. To, jak se jemně kouše do rtů. A cítil její ruku na své. Její prsty jí svíraly a podle jejích sevření věděl a cítil. Souhra dvou lidí, co chtějí žít. A sen měnit v realitu.

Už věděla, co musí. Vždycky musela. Být potichu. Mohla si trpět, ale ne, rušit, jeho soustředění. To jí vzrušovalo. Ta nutnost, ovládat se. To, jak jí kdysi řekl tím svým tichým, ale důrazným způsobem.

,,Jestli jen pípneš, bude to o to horší a jestli to nezvládneš, končíme!“

Nikdy nepoužila stopku. Raději by si ukousla jazyk. A že jí občas hnal, až na okraj propasti její samé, to dělal. A pak se na ní usmál a ona zapomněla na vše a jen se hřála v pohledu jeho očí. Ani jí nemusel opakovat to, co jí po jednom hraní řekl.

,,Jsi statečná holka.“

Vetší poklonu jí nikdo nikdy nesložil.

Teď si s ní hrál a ona trpěla. Hroty v jejím klíně působily peklo a když zabloudily k jejímu poštěváku, nejraději by křičela nahlas. Ale to nesměla. Jen opřela hlavu o jeho paži, oči v šeru kina upřené na něho. Viděla v těch jeho, ten chlad, spojený se soustředěním a nechtěla se do nich přestat dívat.

Pak jí její nitro rozbouřila vlna vibrací. Začal si hrát i s ovladačem dilda, které měla v sobě. Musela se kousnout do rtů. A pak jejím tělem projel elektrický výboj. Další z možností jeho hračky. Kombinace všeho co jí dělal, byla něčím novým. Ale krásně, novým. Nemohla se ubránit slzám, co jí vstoupily do očí.

Jen se ho držela a nechala se mučit. Pro něho. Pro jeho potěšení. I pro to své. A věděla, že je jen na něm, kdy to skončí. Čas byl jen jeho a on mu vládl stejně jako ovládal, teď jí.

Nevěděla, jak dlouho jí trápil. Nechtěla to vědět. Chtěla jen být. Trpět a tiše se mu oddávat. A bolesti, co jí dával.

Ovládaní jí stálo hodně sil. A on to viděl. Jeho pohled patřil jen jí a nebylo na světě nic, co by narušilo jeho soustředění.

Pak to všechno skončilo. Hroty se stáhly a vibrace skončily. Bolest a slast, co prožívala, pomalu začaly ustupovat.

Jen jeho oči jí stále sledovali. Jeho ruka, pohladila její tvář. Jeho rty našli ty její a políbil jí. Jen zlehka. Jako poděkování, že byla krásno, co mu dala tím, jaká byla. Nikdy jí nelíbal bez nějakého významu.

Znala jeho polibky. Jemné a něžné, když jí odměňoval. Chtivé a násilné, když si jí bral protože chtěl a neměl potřebu se jí ptát. I ty které následovaly, potom co ho políbila ona.

Ten, co právě dostala, byla odměna. Usmála se na něho. Byla šťastná. Stejně jako on.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.