bdsmdream.cz

Jeho druhé Já

Proč?

Otázka, na kterou si musel odpovídat.

Proč ženy chtějí, poznat jeho temnou stránku.

Část jeho Já, kterou v sobě držel pod zámkem a tak trochu se bál, jí pouštět a nekontrolovat ji.

Žila s ním celý jeho život a celý ten čas bojovala s jeho druhým Já.

Jidáš. Jméno z Bible, které jí dal. Chladný, odměřený muž. Ne zlý. Jen spravedlivý.

Přišel, vzal si, co chtěl. Nasytil svůj hlad a zase zmizel. Nenechal po sobě spoušť. Jen nějak lidé nechápali, co se stalo, když zůstal jen On.

Usměvavý kluk a později muž, s veselými plamínky v očích.

Věděl, že jeho duše se občas rozdělí a Jidáš přichází. Věděl, přesně i kdy se to stane.

Vždycky tomu předcházel vztek. Pocit bezpráví, neúcta, potřeba někoho chránit.

Pokaždé přišel rychle, a když vykonal svou práci, zase odešel.

Jidáš byl vlastně odkazem jeho zesnulého otce. Když kdysi, dostal při rvačce, kde dodržoval pravidla a doplatil na to. Svěřil se tátovi a ten mu trochu změnil úhel pohledu.

Vždycky předtím čekal, než protivník uhodí první. Jeho smysl pro čest a charakter mu bránili utočit.

A jednoduchá rada táty, mu změnila jeho duši a probudila jeho temné Já.

,, Musí si myslet, že se nechceš prát, musíš mu to rozmlouvat, připravovat si první ránu a když vidíš, že se prostě prát chce, pak, když to nejméně čeká, prostě zasadit ránu, co ho složí.“

A tím se pak řídil celý život. A poznal na sobě tu změnu.

Když přišel Jidáš a vzal kontrolu nad situací, vyřešil jí a zase šel. Jeden čas, vlastně Jidáš byl víc jeho součástí než ten usměvavý.

Pak objevil sám sebe a pochopil kým je.

Dominantním, sadistickým, perverzním a přesto trochu romantickým mužem. Ve vztahu k ženám. A Jidáš se občas vracel. Teď už ne proto, aby chránil.

Teď proto, aby ženám dával to, po čem touží. A on zjistil, že pouštět ho ze řetězu, ho tak trochu, baví.

Ne každá žena, ho měla potřebu poznat. I jako úsměv sám dokázal být, kým byl. Prostě to měl v hlavě a Duši. Jenže některé, chtěly víc. Ona chtěla víc.

Odvedl jí do koupelny. Postavil do sprchovacího kouta a začal dělat svou práci.

Na očích měla masku a tak jen stála a čekala. A on nespěchal. Byl Pánem času.

A vlastně ani nechtěl spěchat. Chtěl si ty chvíle vychutnat.

Tu moc nad ní.

To ticho.

Její Očekávání.

A Poznání.

V klidu si na provázek uvázal kolíček a pak ji ho beze slova připnul na ňadro. Jeden za druhým uvazoval a odměřoval délku provázku. A ten přivázal ke konzoli závěsu. Jiné uvázal ke kohoutku a vždycky je nechal o něco delší. Ne o moc.

Nesledoval čas. Nesledoval vlastně nic. Jen dělal, co dělat chtěl. Kolíčky na jejím těle vykonávaly svou práci. Její dech se zrychlil.

Ale on dál pokračoval. Dokud nebylo jeho dílo hotové. Spousta kolíčků, spousta provázků. A její dech.

Nic víc neřešil a ani neměl potřebu. Jidáš se v klidu bavil.

Stála, evidentně vzrušená z neznáma kolem, z bolesti, co jí působila z toho, co bude dál. Teď už dýchala rychle a chvěla se, když se pro kontrolu dotknul jejího těla.

A pak odešel a nechal jí tam stát.

V klidu si uvařil čaj a díval se z okna. Pozoroval podzimní stmívání nad Prahou.

Vítr, co ohýbal větvičky a proháněl spadané listí. Občas kolem projela tramvaj a on pil dal svůj čaj. Co se děje s ní, nebylo teď, zas tak důležité.

Věděl, že ona čeká. A čekat bude. Dokud se k ni nevrátí. Věděla, že je v jiné místnosti, ale že je pořad s ní. Nikdy od ní neodešel. Pouto jejich vzájemnosti bylo silné. A oba chtěli cítit toho druhého. Doteky, ale i vzduch, který společně dýchali v jedné místnosti.

Milovala, když jí trápil. On jí trápil s láskou. Paradoxy, které chápu jen dva lidé, co je spolu vytváří.

Vrátil se do koupelny.

A pak, beze slova, na ni obrátil studený proud sprchy.

Její tělo se pohnulo. Chtěla se skrýt před dopadajícími kapkami. Provázky se napnuly a vykonaly své dílo.

Jeden provázek za druhým se natáhl, společně s kolíčkem a její sténání naplnilo ticho, rušené jen dopadající vodou.

Pak se kolíčky začali trhat z jejího těla, tím, jak ustupovala před dopadem vody.

Nepřestávajíc zalévat její tělo, studenou vodou, sledoval, kolik jich zbývá.

Nakonec je beze slova, všechny jedním pohybem ruky, oddělil od jejího těla.

Vykřikla.

Zastavil vodu a beze slova ji osušil. Po její tváři stékaly slzy.

Sundal jí masku a podíval se do jejích očích. To, co tam viděl, bylo pro něho odměnou.

Vzal ji do náruče. Její hlava se mu svezla na rameno a pak už se nechala jen nést. Odnesl jí do postele. A oba věděli, že tahle noc, bude dlouhá.

Plná bolesti, touhy a odevzdaní se.

Stejně jako něhy doteků a polibků.

Jejich noc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.