bdsmdream.cz

Jarní toulky

Dva lidé v krajině.

Žena a muž.

Dva různí lidé.

Bytosti, které by jen málokdo, dal v běžném životě dohromady.

A přece jsou spojeni neviditelnými pouty.

Pouta. která mají svou cenu a svůj obsah.

Tu cenu znají jen oni dva.

Milenci?

Pán a jeho subinka?

Kdo zná pravdu?

Dnes jsou tu dva lidé, plní jarního slunce a touhy.

Kráčí spolu.

Vedle sebe.

Bez doteků. Beze slova.

Ale stačí pohled jednoho na druhého, a jejích duše hovoří.

Řečí ticha.

Slovníkem touhy a vzrušení.

Ona se pokradmu podívá na něho a on její pohled opětuje.

„Jsem ráda, že jsi.“

„Jsem tu jen pro tebe a tvůj.“

„Dotkni se mne.“

Jako by to řekla nahlas.

Zastaví se a opře se zády o strom.

On k ní přijde.

Nespěchá. Patří mu všechen její čas.

Jeho rty se zastaví na půli cesty od těch jejich.

Cítí jeho dech na své tváři. Cítí jeho vůni. Vnímá jeho pohled.

Oči se setkají.

Čekání na polibek, co nepřijde.

Ucítí jen jeho ruku na své noze.

Pomalu, tak jak to umí jen on, se jí zlehka dotkne konečky svých prstů.

Cítí je na své kůži.

Vnímá jen jeho oči a temnotu v nich.

Tu temnotu, co jí vzrušuje a děsí zároveň.

Vzrušení roste.

Dech se zrychluje.

Ruka zajede mezi její stehna.

Konečně.

Podívá se jí do očí a lišácky mrkne.

A odejde.

Nenávidí ho.

Pak se vydá za ním. Musí. Zvědavost je silnější než nenávist.

Další metry a touha v ní roste.

Miluje jeho hry. To napětí, které umí stupňovat jako nikdo před ním.

Někdy z něho šílí. Ale pak jí dá prožít věci, které nepoznala.

Zastavil se a čeká.

Přijde k němu a …

Chytne jí za vlasy, přitlačí ke kmenu stromu. Její ruce skončí nad její hlavou a jeho si berou její ňadra.

Bez slitování. A přece nevnímá bolest.

Její bradavky není možné nevidět i přes halenku, co má na sobě a pak ucítí jeho zuby.

Chce se jí křičet.

Vášeň jí nasadí roubík a její rty vydají jen zasténaní.

Rozkoš prostupuje její mysl.

Čeká další něžné trápení.

A on.

Jen se jí podívá do očí.

Jeho prsty se dotknou její tváře.

Musí mě teď políbit.

Nepolíbil.

Usmál se a jde dál.

Zabiju ho. Bleskne jí hlavou.

A vyrazí za ním.

Nejraději by křičela nahlas a na celý svět.

Jenže.

Ví, že by to kouzlo zmizelo.

Krásné ticho mezi nimi.

Chvíle kdy se jen mlčí. pro ni začali bít stejně důležité jako ty, když spolu mluvili a ona slyšela jeho příjemný hlas.

Tichý.

Důrazný, když jí ovládal při jejích hrách.

Měla jeho hlas pod kůží. Dokázal jí spoutat i bez provazů.

Došla k němu a vzala ho za ruku.

Zvedl jí ke svým rtům. Políbil.

Její rty ale ne.

Pak jí beze slova vyhrnul sukni a stáhl kalhotky.

Beze slova je nastavil jejím rtům.

Věděla, co chce.

Špička jejího jazyka se dotkla saténu v místě, kde byla vidět vlhká skvrna, její touhy.

Políbila je.

Cítila, jak její šťávičky stékají po jejím stehně.

Bez zábran. Bez překážek.

Bože, ať už si mě vezme.

Musel slyšet její touhu.

Jeho ruka zajela mezi její stehna.

Majetnicky, drze a bez slitování.

Jeho prsty si jí braly.

Nebe se rozzářilo.

Její Duše, zazpívala.

Nešetřil jí.

Aniž by jí cokoli řekl, její ruce automaticky složily za jejími zády.

Spoutaná jeho vůlí.

Jeho smyslností.

Svou touhou.

Držela bez odporu a její sténání se neslo krajinou.

Její tělo začalo třást. A přišlo její finále. Opojné a nezadržitelné.

Jeho prsty. Původce jejího orgasmu.

Koncert jejich hravosti.

Když se jeho prsty dotkly jejích rtů, poslechla příkaz jeho očí.

Olízla je.

Pak ji políbil. Jako ženu. A nepřestál jí líbat.

Jeho polibky.

Její otroctví.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.