bdsmdream.cz

Hravost

Je krásné hrát si. Alespoň tak to viděl on.
Žena před ním byla jeho Věcička. Říkal jí tak. Byla jeho.
Jeho hračka, milenka, subinka. Byla vše, co chtěl on. A vlastně i ona. Měla to tak v sobě nastavené. Líbilo se jí, že byla jeho. Dával jí vše, o čem snila, a ona jemu. Dva lidé, kteří se hledali a nakonec našli.
Teď tu stála spoutaná provazy a on si ji prohlížel. Její nahé tělo. Spoutané ruce, nohy. Ňadra spoutaná do pramenů provazu.
Pozoroval provazy protažené jejím rozkrokem a díval se na to, jak trpěla.
Vzrušoval ho pocit moci, který nad ní měl. To, jak se mu odevzdávala, aby si mohl hrát se svou Věcičkou. Chtěla to a on si ji bral.
Její tvář schovaná v kožené masce a jen slabé sténání, deroucí se zpod ní, bylo důkazem jejího trápení a vzrušení. Věděl, že to má tak ráda. Když je k ní bezohledný. A bere si to, co chce. Ale on nebyl lhostejný. Nikdy nechtěl, aby trpěla víc, než jsou její hranice. Jen se ty hranice časem posouvaly. Pro něho i pro ni. To byla její touha. Posouvat je pro něj. I pro sebe.
Její dech byl slyšet díky malému otvoru v masce. Nedovoloval jí dýchat naplno. I to byla jedna její zvláštnost. Měla ráda, když jí omezoval přístup k tomu, aby se mohla naplno nadechnout.
Stejně jako touha po bolesti a ponížení byla tohle její část. I když zpočátku jejich vztahu byla touha po bolesti daleko menší. Ale společně její hranice posouvali. Teď ji jeho výprasky, trápení a mučení a stopy po nich přitahovaly víc a víc.
Stejně jako to, jak si s ní hrál. Bez ptaní, bez vysvětlování či omluv. Prostě jí beze slova dělal vše, co on chtěl a ona musela.
Musela.
To bylo to, co ji vzrušovalo.
Že prostě ,,musí“.
Protože on se tak rozhodl. A ona nemohla odporovat. Jen ho nechat, aby si hrál.
A ji vzrušovalo ,,muset“.
Stav duše, který jen málokdo pochopí.
Muset.
A přitom někde uvnitř vlastně chtít ,,muset“.
Toužit po bezbrannosti a nemožnosti odporovat. Být vydaný na milost a nemilost člověku, kterému důvěřujete. Který je tím, kdo rozhoduje. Nemuset myslet a jen se oddat jeho nadvládě. Nechat se spoutat a vzdát se své svobody v jeho prospěch. Být spoutaný slovy, příkazy, pohledy, gesty.
Stejně jako provazy, pouty nebo obyčejnou folií. Neschopen pohybu. Neschopen odporu. Ale vědět, že ten druhý vám nevezme víc, než bylo předem domluveno. Ovšem i s možností, že někdy překročí rubikon a tím vlastně posune vaše hranice o kousek dál. A nenávratně vás změní. V dobrém.
Teď tu stála nahá, neschopná se bránit. Provazy na jejích ňadrech i v rozkroku ji mučily. Ale ona si jen představovala, jak se na ni dívá a kochá se její nahotou a bezmocností. Měla ráda, když si ji prohlížel nahou. Tím svým podivným pohledem, který se jí líbil. Pohledem plným zájmu o ní. Pohled sadisty, který si užívá své moci nad ní.
Sexy pohled.
Stála a ani netušila, co bude následovat v následujících minutách.
Jestli se v jeho rukou objeví bič, důtky nebo ji bude prostě jen dlaní mlátit přes její ňadra. Nebo jestli jí na bradavky a ňadra nasází spoustu kolíčků stejně tak jako na její stydké pysky a poštěváček.
Na její tělo mohlo dopadnout cokoli. Od jeho plivanců, polibků, jazyka, který jí prostě olíže její šíji, ňadra, stehna a zanechá za sebou mokrou stopu jeho slin. Vzrušovalo ji nevědět. Být jeho hračkou a hračkou jeho touhy. Stejně tak se mohl rozhodnout sundat jí masku a zbavit ji tím její ,,ochrany,, a pak ji nechat dívat se mu do očí, aby viděla, co bude následovat.
Někdy ho očima dokázala ,,uprosit“, ale nemohla se na to spoléhat. Někdy ji naopak nechal trpět a jeho oči zůstaly chladné a neúprosné. A dál si dělal, co chtěl. I přes slzy v jejích očích. A sténání, které omezoval roubík, který jí dával automaticky, když sundal její kuklu.
Někdy jí ho nedal. A pak jí plival do její tváře i úst a na její tváře dopadaly facky. Trápil ji tím, ale nezraňoval. Vždycky začal zlehka a postupně zvyšoval sílu úderu. Nikdy jí ale nedával větší, než byla její touha. Díval se a když uviděl, že už víc není schopná snést, prostě přestal. Byl sadista, ale byl jím pro ni a chtěl, aby prožitek z toho, co jí dělal, byl společný pro oba.
Jeho hravost a perverzní touhy, stejně jako touha jí ubližovat, byly vyvážené, a i když trpěla, věděla, že na konci jejich her ji vezme do své náruče a jeho rty budou líbat ty její. Jeho ruce se budou něžně dotýkat její kůže a ona nechá ty své, aby se dotýkaly jeho.
A potom ji nechá, aby se věnovala jemu. Věděla, že jeho pohled jí dá povel. Možná jeho hlas.
Pak se stane otrokyní jeho chtíčů a ona se bude s láskou věnovat jeho análu, penisu a její rty a jazyk se budou laskat s jeho nohami.
A nakonec jí prostě zase bez sebemenšího vzrušení řekne to svoje oblíbené.
,,Postav se, Věcičko.“
A ten večer plný her, bolesti, ponížení a radosti bude prostě pokračovat podle jeho představ.

***

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.