bdsmdream.cz

Dlouhý den

Neměl rád scénáře. Dnešní den bude dlouhý. A on měl byt režisér. Sára měla mít hlavní roli. A on ji dá kus sebe. Jí si vezme celou. Pozná jeho tváře. Každá byla jiná. Všechny patřily jemu. Dívala se na něho a věděla, že dnešní den bude jiný. Cítila jeho duši. On tu její. Dvě propojené nádoby hříchu, smyslnosti, touhy a snů. Držel její vlasy ve své ruce. Její ucho přiražené ke svým rtům.

,,Dneska nepočítej s tím, že by ses mohla zachránit. Dneska jsi moje.

A až s Tebou skončím, budeš mě buď milovat, nebo nenávidět.“

Byl to její Rozsudek.

Okamžitě věděla, že nemá cenu hájit se nebo smlouvat. Jeho oči byly odpovědí. Viděla v nich všechno. Podal ji masku a ona si jí nasadila. Jejím světem byla teď tma.

Přistoupil k ní. Neviděla. Jen cítila, že je u ní. Pak už jen ležela na zádech.

Rukojetí svého biče a důtek, ji bez slitování vrazil do jejího zadku a kundy. Pak ji prostě začal lízat. Poštěváček mezi jeho zuby. Jejich stisk. Její výkřik. Polibek na něj a další výkřik. Její oči, schované za maskou neviděly, co s ní bude dělat. Každý dotek jeho rtů, prstů i zubů, byl pro ni utrpení a slastí. Nevěděla, kdy přijde jeho něha či bolest. Zmatená, opilá slastí i bolestí.

Potom ji prostě jen začal šukat její dírky. Rukojetí zakončené koulí odváděly svou práci a rytmus udával on.

Nezná slitování. Bože, kdy to skončí? Otázky a odpovědi na ně. Odpověď jí dalo její Já.

,,Až se jemu bude chtít. Víš, že je to hračička.“

V tom nejlepším přestal. Jako by přesně věděl co se v ní odehrává.

,,Teď se mi ohneš přes koleno. Jako malá, neposlušná holčička.

Připadala si tak. Jako malá holčička. V jeho rukou.

Pak jeho ruka začala zpracovávat její zadek. Nechtěl, aby počítala. Počítal sám. V duchu. Stejně jako ona.

Cítila jeho něžný dotek na své kůži. Jeho prsty se dotýkaly a jeho dlaň pohladila její stehna a pak její nastavený zadek. Jen si s ní hrál. Oddaloval to, co stejně přijde. Oba věděli.

První rána a první povzdech. S každou další to bylo stejné. Jeho ruka vládla. Ona v duchu počítala a její touha rostla.

Dvacet ran a její zadek byl jako v ohni.

,,Postav se!“

Neřekla nic a pak už jen cítila jak jeho ruka bije její ňadra. Dalších dvacet.

Dopadla poslední rána rukou na její ňadra. Nelhal. Měl silné ruce. Cítila, jak ji hoří zadek stejně, jako její prsa. A užívala si to. Asi se i usmála.

,,Hele, ty čubko, co si dát kafe, než budeme pokračovat?“

,,Padej ho uvařit.“

Ten jeho samolibý úsměv ji dráždil. Nejraději by mu něco řekla, ale už věděla, jak ten její Prcek dokáže byt mstivý. Krásně mstivý. Prcku mu říkala. Ale nebylo to nic, co by ho mělo v jejich očích snižovat. Vydala se směrem ke kuchyni.

,,Vrať se, na něco jsem zapomněl!“

Radar na jeho nálady, výstražně zabzučel uvnitř její hlavy. Mysli to vážně. Vrátila se. Beze slova ji k sobě otočil zády. A pak ucítila ve svém zadku velké dildo. Tři koule různých průměru. Zatlačil a měla ho tam. Pak jí otočil a beze slova ji na poštěváček dal obyčejný kolíček. Vlna rozkoše projela jejím tělem.

,,A radil bych ti, aby tam byl, až se vrátíš s tím kafem.“

Věděla okamžitě, že se musí snažit. Tón jeho hlasu byl jasný. Hrozba zůstala viset ve vzduchu. Odešla uvařit kafe a tiše si u toho trpěla a proklínala ho. Přinesla kávu a podala mu jí. Sama se posadila na židli a hned pocítila tlak dilda v sobě. Trochu se ji třásly ruce. Ale dopila kafe, jako by se nic nedělo a kolíček byla jen zábava. Nebyla.

,,Pojď sem ty mrcho a vykouříš mi ho.“

Věděla, že je to odměna za kafe i kolíček. Než si k němu klekla, sundal ho. Bez toho, že by ji mučil tím, že ho bude mačkat. Začala se věnovat jeho penisu. Vykouřila ho a jeho zasténání ji dalo odpověď na to, zda se mu to líbilo.

Zvedla k němu oči. Na jeho klíně ležely důtky.

Tiše se zvedl z křesla a jeho oči vyslovily příkaz. Věděla přesně co chce. Postavila se, ruce si dala za krk a rozkročila se. Její srdce bušilo jako kladivo do kovadliny jejich představ. Tušila, že tohle bude jiné, než když jí bičoval předtím. Už jen proto, že jí nasadil zase masku. Nechtěl, aby ho rušil její pohled a chtěl jí dat její prostor. Pro její představy a sny.

Cítila vůni kůže z jeho důtek. Nedala se necítit. Stejně, jako cítila vůni jeho těla. Důtky se dotýkaly jejího těla. Seznámení. Jeden z jeho rituálů. Něha předcházela sadismu.

Jako by se tím kontaktem všech hraček co používal, omlouval jejímu tělu. Doteky svých prstů a rukou i polibky.

Prameny důtek si braly její tělo. Jedna každá rána. Nesmlouvavě. Nelítostně. On s jistotou přidával další a další. Ona každou z nich přijala.

Deset.

Dvacet.

Třicet.

Čtyřicet.

Padesát.

Rozložené po celém těle.

Zadek, záda, prsa, stehna, rozkrok.

A ticho po poslední ráně. Tak to vnímala ve své říši tmy. Dech ji zrazoval. Byla opravdu vzrušená.

Stal a díval se na ní a naslouchal.

Potom odešel a nechal jí jen tak stát.

Vrátil se s vínem. Pro oba.

Pomalu přiložil k jejím rtům číší s vínem. Věděl, že potřebuje odpočinek. Napila se. Pila lačně a pár kapek se vydalo na cestu po jejím těle. Mlčky je sledoval. A pak je beze slova olíznul. Dotek jeho jazyka byl balzám pro její duši. Kapička vína na její bradavce. Jeho rty ji sebraly, jako nektar z květu. Sára šílela touhou. Šílela z jeho nevypočitatelnosti. Sadista. Romantik. Muž. Nikdy nevěděla kdo z nich je vedle ní. Měla je ráda všechny.

Každý ji dával svůj střípek pocitů. A jeho obraz v ní, se z nich pomalu skládal. Byla s nim prostě šťastná. Pak její tělo zasáhla rána biče. Okamžitě věděla kdo je tu. Další kapitolu dnešního dne začal psát jeho bič.

Dalších padesát ran.

Další doteky. Polibky. Pohlazení. Bolest a slast.

Jeho hlas jí něco povídal. Hlas co ráda poslouchala. Soustředila se.

,,Rozhodl jsem se, že si z tebe výchovám a udělám svou kurvičku.

Možná si řekneš, proč ne, rovnou kurvu, jenže tu může mít každý.

A to nechci. Chci kurvičku, co mě bude mít ráda. Takže to budeš ty.

Podrobnosti se dozvíš, teď ti jen řeknu to hlavní. Když budu chtít svoji kurvičku, jen řeknu, že jí chci a ty pěkné po čtyřech přilezeš.“

Poslouchala ho a přemýšlela, proč ji to říká a co ji tahle situace připomíná.

Pak jí zaplavila vlna pochopení. Chce ji vytočit a ponížit.

Ta ruka pod její bradou. Mluvil k ní, jako mluvíval ke svému psu,

když mu chtěl ukázat kdo je jeho pán. Věděl, že nesnáší, když ho tak drží, mluví a dívá se mu do očí. Vztek zaplavil její nitro.

Facka, kterou dostala, ho odvála pryč.

Viděla jen jeho oči plné vášně a slyšela slova, co cedil skrz zaťaté zuby.

,,Ať tě ani nenapadne, ty čubko se mi teď stavět na odpor, když ti něco vysvětluji!“

Cítila jen slzy bezmoci a ponížení. Ten hajzl jí zase dostal. Četl v ní, jako v knize.

,,A teď mi přines rákosku, ty kurvo vzpurná.“

Tiše se spustila na kolena. Plná vzteku. Rozhodnutá mu tu kurvu vrátit.

Bez zbytečných slov se ohnula přes stůl. Neměla sílu se rvát a vlastně ani chuť. Dal jí jasně najevo, kdo je kdo a proč.

Jeho doteky cítila všude, kam se jeho ruce dostaly. Věděla, že si mapuje kam všude rákoska v příštích minutách dopadne. V dlouhých, následujících minutách.

Každá z té stovky ran měla své místo.

Její ňadra, stehna, zadek i záda jí budou svědky v dalších dnech, že tenhle den, nebyl jen sen.

Necítila bolest. Podivný klid a slast, si v její hlavě našli svůj domov a její myšlenky si teď zpětně vychutnaly každou ránu.

Dopad rákosky na její zadek. Jeden úder za druhým. Každý o kousek jinde, než ten před ním.

Tady jí počítat nechal. Jen počítat.

Jedna.

Dvě.

Tři.

Po deseti ranách polibek a pohlazení.

Po sto ranách jeho náruč a jejich srdce spojená obětím.

Doteky.

Potom jen cítila jeho rty na svém těle. Jeho ruce a prsty.

Dvě těla. Dvě duše. Srdce, co k sobě patří.

Usmál se na ní. Ona na něj.

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.