bdsmdream.cz

Chci jenom být….

Ozval se zvonek u dveří a on se automaticky podíval na hodinky.
Je přesná, blesklo mu hlavou a šel otevřít. Stála tam, na rtech trochu rozpačitý úsměv a pozdravila.
Pustil jí dovnitř, postavil se do chodby a díval se.
Na sobě měla kabát a na nohou kozačky. Přesně tak, jak jí v telefonátu přikázal. Sundala si kabát a pod ním byla nahá. Úkol tedy splnila. A teď tu stála a čekala, co bude.
Přistoupil k ní beze slova a začal ji líbat. Bez varování, stejně jako u všeho, co s ní prováděl.
Jeho rty si braly ty její, drsně a bez slitování a ona jen lapala po dechu. Bylo slyšet její vzrušení z toho, co se právě odehrává. Nemohla zadržet své sténání. Bylo to příliš silné a vzrušující.
Nikdy nevěděla, co s ní má v plánu, a to ji vzrušovalo. Někdy ji už při příchodu v klidu nafackoval, protože přišla o minutu později, jindy si jí od začátku prakticky nevšímal. To, že ji začal líbat, ji trochu zaskočilo. Nebyla na to připravená, ale nemohla proti tomu nic dělat, a ani nechtěla. Byla unešená z toho, jak ji líbá, jako Hračku, která musí jen držet a být povolná. Neptal se jí, jestli chce. To nedělal nikdy a ona to milovala.
Pak ucítila jeho ruce na svých prsou a silné prsty drtily její bradavky. Počáteční bolest se postupně měnila ve slast rozlévající se jí po těle. Ty jeho ruce. Byly tak silné a nelítostné. Nechtěla, aby nikdy přestal.
Jakoby četl její myšlenky, tlak na jejích bradavkách ustal a jeho rty si vzaly poslední polibek.
Poodstoupil, podíval se a beze slova si rozhalil župan. Byl nahý a vzrušený a ona věděla, co bude následovat. Nebo si to alespoň myslela.
,,Chceš Pánovi udělat radost, Hračko?“
Chtěla, a moc. A věděla, co chce on.
,,Pane, prosím dovolíte Hračce, aby vám směla posloužit a nabídnout se?“
Musela prosit o všechno a bylo jen na něm, zda jí nechá znovu a znovu žebrat anebo jí dá svolení. Nikdy nevěděla, co bude. Byl tak nevypočitatelný. Bavilo ho ji ponižovat a ji bavilo, že to dělá. Někdy měla skoro slzy na krajíčku, ale nechtěla to jinak. Sama mu to při jednom z výslechů řekla. A on vždycky dělal jen to, co uznal za vhodné, a hrál si s ní. Se svou Hračkou.
Neříkal jí jménem, někdy jí řekl ty Čubko, někdy jen prosté ty. Jeho odměřenost a odstup od ní bylo to, co ji vzrušovalo.
Teď tu stál, hrál si se svým penisem a díval se na ni jako na kus masa na háku na jatkách. Beze studu. Ona se musela dívat a její touha tím jen rostla.
,,No tak doufám, že budu spokojený, Hračko, jinak si to spolu vyřídíme.“
Víc říkat nemusel. V mžiku byla zemi a po kolenou se plazila k němu. Vzala jeho penis do svých rukou.
V mžiku ji chytil za vlasy, zvrátil hlavu nahoru a donutil dívat se mu do očí plných temnoty.
„Nevím, že bych ti Hračko dovolil na mne sahat!“ a než se stačila vzpamatovat, dostala facku. Trest za to, že podlehla chtíči.
Otočil se k ní zády a ona propadla zoufalství.
,,Pane, omlouvám se, že jsem hloupá a nezeptala jsem se.“ Podlézala jeho egu a plazila se před ním. Neřekl nic, odešel a nechal ji na chodbě. Věděla, co má dělat. Po čtyřech lezla za ním a doufala, že bude smět dokončit, co začala.
Posadil se do křesla a díval se na ni. Nic neříkal a evidentně čekal, co ona udělá.
A ona začala prosit a prosit a její rty líbaly jeho nohy. Automaticky, jako by nikdy nedělala nic jiného. Riskovala, že jí zase odvrhne, ale to byla její role. Role ponížené prosebnice, a tu milovala.
Nechal jí, ať škemrá a prosí a díval se z okna. Nejraději by brečela, že vrabec na okenní římse je důležitější než ona. Ale nepřestávala líbat jeho nohy. To jí nezakázal. Líbilo se mu to. Snažila se, jak nejlépe uměla a přistihla se při myšlence, že je šťastná.
Že tu musí klečet a líbat nohy někomu, kdo jí trápí a mučí ponižováním. Že bez jeho dovolení se nesmí ani pohnout, nesmí vlastně nic. Jen být jeho Hračkou.
A on si s ní opravdu hrál. Mistr, co ovládla její duši tak, že nechtěla nic jiného. Jen žít, pro jeho hraní si. Nebylo nic, co by pro to neudělala.
,,Dostaneš ještě jednu šanci,“ řekl a vstal. Odešel k polici, kde měl své mazlíčky. Vzal kožená pouta a hodil je na podlahu před ni. Věděla, co má dělat. Jeden pár si zapnula kolem zápěstí, sundala si kozačky a druhý pár si připnula kolem kotníků. Klekla si a automaticky dala ruce za záda. Věděla přesně, co má dělat a jak, protože on ji vyškolil, co a jak chce. Někdy trénovala celé hodiny naučené figury, než byl spokojený, ale i tak ji trestal za jakoukoli chybu. A ona je dělala záměrně.
Sepnul pouta za jejími zády karabinami k sobě a sedl si do křesla. A pak už bylo jen na ní, aby se snažila o jeho přízeň. Její rty začaly laskat jeho penis a pomalu ho sunula do úst. Bez pomoci rukou to bylo složitější, ale on se rád díval, jak se snaží. A jeho oči ji bedlivě sledovaly. Jak se snaží, aby mohla být jeho Hračka. Nikdy neměla jistotu, že ji bez vysvětlení nepošle pryč a pak ji nechá celé dny čekat, než se ozve. Trpěla jeho nezájmem a přesto to milovala. Paradoxy.
Její rty odváděly svou práci a jeho penis vnikal do jejích úst. Pomalu si ho nechala vklouznout do úst až po kořen a užívala si to, že smí. Být jeho děvka. Nechtěla, aby si hledal náhradu jinde. I to jí už udělal.
Jednou ji spoutal a nechal s maskou na očích klečící na kolenou čekat v koutě. Mohla jen poslouchat, co se za jejími zády odehrává. Proto slyšela zvonek a pak rozhovor, který se týkal taky jí.
,,Kdo je to tady?“ zeptal se ženský hlas.
,,Té si nevšímej, to je jen Hračka a nemusí Tě zajímat.“, jeho hlas to pronesl jako informaci o tom, že v koutě stojí stůl. Až se zachvěla. Jak lhostejný dokázal mít hlas. A jak ráda ho poslouchala. Vydržela by poslouchat celé hodiny, kdyby mluvil. Jenže… Někdy jí neřekl skoro ani slovo. Jindy jí zas vyprávěl a mluvil na ní a to bylo, jako kdyby jí hladil po duši. Věděl přesně, jak na ni a co na ni platí. Dávkoval jí to jak doktor kapky pacientovi.
,,Jdeme vedle“, uslyšela a pak tu zůstala sama a nemohla neslyšet, co se vedle odehrává. Přivedl si nějakou jinou a bez rozpaků si to tam s ní rozdával a musel vědět, že ona to slyší. Prostě ji chtěl mučit a tak to dělal. Krásně ji ponižoval. V tom byl opravdu jedinečný.
Nevěděla, jak dlouho to jeho ,,rande,, trvalo, ale pro ni to byla muka. Krásná muka. Nenáviděla ho a milovala za to zároveň.
Pak už jen slyšela, jak se loučí a ticho. Dalo jí práci se ovládnout a neotočit se. Musela je dál čekat. Jakoby věděl, co se v ní odehrává. Přišel k ní a beze slova ji otočil a sundal masku.
,,Byla to děvka, kdyby ses na to náhodou chtěla zeptat, a nic Ti do toho není.“
,,Proč?“ musela se prostě zeptat. I když věděla, že ji za to asi čeká trest, ale nemohla si pomoci.
,,Na to je jednoduchá odpověď. Protože ty nejsi.“
Pak pronesla tu větu, co rozhodla.
,,Pane, prosím, smím být vaší děvkou?“ A pak z ní tu děvku udělal. Proto teď klečela a její rty plnily své poslání. Uspokojit svého Pána.
Když se jí vystříkal do pusy, bylo její automatickou povinností jazykem očistit jeho penis až do poslední kapky. Pozoroval ji při tom. A očividně se bavil, jak si plní svou roli.
,,Asi si tě fakt nechám Hračko, jako děvka ujdeš.“
Nikdo jí neřekl nikdy nic tak hezkého. Od něj to byla největší pochvala, co si mohla přát.
Co z ní udělá a vychová příště? Tahle myšlenka jí prolétla hlavou. A odpověděla si sama.
Cokoli, co on bude chtít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.