bdsmdream.cz

Cesta

Auto zastavilo uprostřed polí.

Daleko od lidí.

Civilizace končila kdesi za ním. Kolem jen louky a les.

Krajina, kam občas zavítala zvěř. Možná někdy nějaký poutník, hledající samotu.

Takový, jako byl on. Znal to tady. Vyrostl v nedalekém městečku, a proto věděl, že zde nikoho nepotká.

Otevřel zadní dveře svého kombíku a podíval se na bednu, která tiše odpočívala v zavazadlovém prostoru.

Věděl, co je v ní.

Jeho subinka.

Podivná dívka s podivnými touhami.

Otevřel bednu a podíval se na ni.

Spoutaná, s maskou na očích. S obojkem na svém krku a pouty na rukou a kolem kotníků.

To bylo jediné oblečení, které měla na sobě.

Skrčená, aby se do té bedny vešla.

Povolil její pouta a karabinu vodítka zaháknul za kruh na obojku.

,,Jsme na místě, tak koukej vylézt, subko.“

Škubl vodítkem, aby svůj příkaz nemusel opakovat. Aby jí to usnadnil, sundal jí z očí masku. Aby viděla a aby věděla.

Světlo ji na chvíli oslepilo a pak pomalu začala vylézat. Nejprve z bedny a potom i z auta.

Postavila se a dívala se na něho.

Neříkal nic. Nebylo třeba něco říkat. Věděla, že on rozhoduje za ni a ona má jen poslouchat.

Zamknul auto a pak prostě udělal první krok. Kráčel před ní a neohlížel se.

Nezajímalo ho, jak si poradí s chůzí bez bot. Ani jestli ji něco píchá či zraňuje její bosé nohy.

Jen šel a rozhlížel se po krajině.

Ona toužila po takovéto procházce. Znal její sen stejně jako ty ostatní.

A tak proto teď jen tak kráčeli krajem. On její vůdce. Ona subinka, která jen poslouchá, co má dělat.

Nemusela řešit, že je nahá a ani to, jestli je někdo uvidí. Jen prostě šla na vodítku za tím mužem před ní. Její oči sledovaly cestu před ní, aby si nezranila nohy. Milovala tuhle roli.

Jen plnila příkazy, nemusela přemýšlet a jen se poddat.

Měla svůj svět, své touhy a představy o bdsm a on je naplňoval.

Svým chováním k ní i tím, jak ji bral. Věděl o ní vše a nechával jí její prostor.

Nepředělával ji k obrazu svému. Jen jí dával sám sebe a bral si z ní to, co bylo pro něho důležité.

A ona se mu oddávala s láskou. Zasloužil si ji.

Teď jí dával její sen.

O procházce v polích, kde bude mít bosé nohy a půjde poslušně za ním, kamkoli ji on povede.

Věděla, že je to jen procházka.

A pak ji opět naloží do její bedny.

Do jejího světa.

Měla ráda ten moment, kdy jí vzal její svobodu a zavřel ji.

Aby si ji pak opět bral, jak chce on.

Byl tím správným mužem pro její sny.

Vodítko se napínalo a ona cupitala a dívala se na jeho záda. Nepočítala minuty. Chtěla jen jít a sledovat jeho. Jak vybírá cestu.

Den se pomalu měnil v podvečer a jeho stíny, když se vrátili k autu.

Otevřel dveře auta.

,,Vlez si dovnitř a fofrem.“

Poslušně to udělala.

Víko se zaklaplo a ona se ocitla v bezpečí svého malého vězení.

Věděla, že na konci cesty se víko znovu otevře a on ji odvede do sklepa.

Do její cely.

Do jejích snů.

Do jejich života.

***

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.