bdsmdream.cz

Cesta

Auto zastavilo uprostřed polí.

Daleko od lidí.

Civilizace končila kdesi za ním. Kolem jen louky a les.

Krajina, kam občas zavítala zvěř. Možná někdy nějaký poutník, hledající samotu.

Takový jako byl on. Znal to tady. Vyrostl v nedalekém městečku, a proto věděl, že zde nikoho nepotká.

Otevřel zadní dveře svého kombíku a podíval se na bednu, která tiše odpočívala v zavazadlovém prostoru.

Věděl, co je v ní.

Jeho subinka.

Podivná dívka s podivnými touhami.

Otevřel bednu a podíval se na ní.

Spoutaná s maskou na očích. S obojkem na svém krku a pouty na rukou a kolem kotníků.

To bylo jediné oblečení, která měla na sobě.

Skrčená, aby se do té bedny vešla.

Povolil její pouta a karabinu vodítka zaháknul za kruh na obojku.

,,Jsme na místě, tak koukej vylézt, subko.“

Škubl vodítkem, aby svůj příkaz nemusel opakovat. Aby jí to usnadnil, sundal jí z očí masku. Aby viděla a aby věděla.

Světlo ji na chvíli oslepilo a pak pomalu začala vylézat. Nejprve z bedny a potom i z auta.

Postavila se a dívala se na něho.

Neříkal nic. Nebylo třeba něco říkat. Věděla, že on rozhoduje za ní a ona má jen poslouchat.

Zamnul auto a pak prostě udělal první krok. Kráčel před ní a neohlížel se.

Nezajímalo ho, jak si poradí s chůzí bez bot. Ani jestli jí něco píchá či zraňuje její bosé nohy.

Jen šel a rozhlížel se po krajině.

Ona toužila po takovéto procházce. Znal její sen stejně jako ty ostatní.

A tak proto teď jen tak kráčeli krajem. On její vůdce. Ona subinka, co jen poslouchá, co má dělat.

Nemusela řešit, že je nahá a ani to jestli je někdo uvidí. Jen prostě šla na vodítku za tím mužem před ní. Její oči sledovali cestu před ní a dívala se hlavě na cestu, aby si nezranila nohy. Milovala tuhle roli.

Jen plnila příkazy, nemusela přemýšlet a jen se poddat.

Měla svůj svět své touhy a představy o bdsm a on je naplňoval.

Svým chováním k ní i tím, jak jí bral. Věděl, o ní vše a nechával jí její prostor.

Nepředělával jí k obrazu svému. Jen jí dával sám sebe a bral si z ní to, co bylo pro něho důležité.

A ona se mu oddávala s láskou. Zasloužil si jí.

Teď jí dával její sen.

O procházce v polích, kde bude mít bosé nohy a půjde poslušně za ním, kamkoli jí on povede.

Věděla, že je to jen procházka.

A pak jí opět naloží do její bedny.

Do jejího světa.

Měla ráda ten moment, kdy ji vzal její svobodu a zavřel jí.

Aby si jí pak opět bral, jak chce on.

Byl tím správným mužem, pro její sny.

Vodítko se napínalo a ona cupitala a dívala se na jeho záda. Nepočítala minuty. Chtěla její jít a sledovat jeho. Jak vybírá cestu.

Den se pomalu měnil, v podvečer a jeho stíny, když se vrátili k autu.

Otevřel dveře auta.

,,Vlez si dovnitř a fofrem.“

Poslušně to udělala.

Víko se zaklaplo a ona se ocitla v bezpečí svého malého vězení.

Věděla, že na konci cesty se víko znovu otevře a on jí odvede do sklepa.

Do její cely.

Do jejích snů.

Do jejích života.

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.