Chodil na jeden web pro stejně orientované lidi.
Byl, jak se tam nosilo říkat, bdsm pozitivní.
Měl svůj vlastní pohled na sebe a bdsm. Vlastně si tam chodil číst příspěvky a bavit se tím, co všechno je možné řešit. Něco jako ranní káva s novinami. Tu kávu k tomu skutečně pil.
Pak narazil na její komentáře. Téma Polyamory, a to byl vlastně důvod, proč jí napsal vzkaz. Nevědomky tím spustil něco, co v plánu neměl.
Popisovala tam její vztah, manželův přístup a přístup dalšího muže v jejich rodince. Musel jí poblahopřát k tomu, že má takového manžela.
Znal její nick a profil už dříve, po pár fotografiích a komentářích usoudil, že je přesně to, co nehledá. Novovlnná subinka, které se objevily, po vydání prvního dílu 50 odstínů šedi. Říkal jim 50ti odstínovky. Hledaly tam své Christiany Greye. Dobře situované muže, co si je odvedou na svůj zámek a nasadí jim zlatý obojek plný diamantů.
Její profil byl vlastně reklamou na její Dokonalost. Náznak ,,mohu ti patřit,, v jejím nicku byl, podle něj, jen výzvou a vábničkou pro ty správné muže. Fotky opěvující její Dokonalost vlastně byly jen další cukrátka pro případné zájemce. Ať už na nich visela spoutaná, na rameni bagru, či klečící jako subinka uvázaná na vodítku. Iluze. Byly to fotky, jež měly svůj účel a poslání. Podpořit její image „Dokonalé subinky“. Smyslem jejich příspěvků pak bylo dokreslit její výjimečnost.
Z toho důvodu se trochu pozastavil nad jejím příspěvkem o Polyamory. Byl trochu jiný než ty ostatní, co psala dříve.
To byl ten důvod, proč jí napsal. Odpověděla mu a začali spolu komunikovat. Jejich psaní vlastně bylo zpočátku jen něčím nezávazným, ale postupně se měnil jejich přístup. Ona zaujala jeho a on ji.
Pomalu se mu odhalovala a on začal chápat, kdo vlastně je ta žena v na obrázcích.
Dokázala být roztomile svůdná, když byla tím Koťátkem (jak o sobě s oblibou psala), tím dítětem, které je třeba vzít do náruče a chránit před celým světem.
Jenže.
Měla i druhou tvář, do sebe zahleděné princezny Krasomily. Dost často se prezentovala jako Dokonalá subinka, a to rozbíjelo obraz toho Koťátka. Její potřeba posílat mu kopie vzkazů dokonce i s nicky těch, kteří jí psali a opěvovali její dokonalost, jen dokreslovala jeho původní představu o ní. Když se k tomu přidala její potřeba malovat mu svou vizi jejich případného vztahu, zpozorněl.
Podle její představy by se musel vzdát sám sebe a být jej její. Zraněná ze svého posledního vztahu byla skoro hysterická při jakékoli zmínce o tom, že i on komunikuje i s někým jiným. Z toho důvodu přistoupil na její pravidla. Začal jí psát a říkat jen to, co chtěla slyšet. Začal být ostražitý, soustředil se na to, získat o ní co nejvíce informací a složit si tak její obraz. A začal chápat.
Měla vlastně jen tři Pány. A všichni jí opustili. Každý kvůli jiné ženě.
Nejvíc ji asi poznamenal vztah s jejím posledním Pánem. Typickým lovcem, kterému prostě jen spolkla jeho návnadu, nechala se využít a když si na něho začala dělat nároky, chtěla se rozvést, prostě jí odhodil a šel dál.
Ostatně jeho profil i jeho příspěvky mluvily jasnou řečí a bylo zřejmé, že na něj láká ženy jako byla ona. Zlomil jí srdce tak snadno, jako se láme sklo. Ona už nechtěla zažít něco podobného.
Pochopil, proč si kladla podmínky jejich případného vztahu, které měl respektovat a společně s tím i mnoho jiných věcí. Byl to důsledek toho, jak dopadla ve svém posledním vztahu. Měl se vlastně vzdát všeho, aby získal ji.
Věděl, že její uražená ješitnost a bolest jsou tím, proč se chovala tak, jak se chovala. Pochopil, že je vlastně jen povrchní žena, která krom sebe nemá ráda asi nikoho opravdově. Dokázala jen rychle zahořet, ale ne milovat. Opravdově a prostě milovat.
Pravidelně se svými, „přítelkyněmi,, vyrážela do Ateliéru. Ne proto, aby se tam bavila, ale proto, aby prezentovala svou image. Říkali tomu mezi sebou Obludárium a zdrojem jejích zábavy byli lidé, co nevypadali jako dokonalost sama.
Tohle všechno se dozvěděl, a tak už zbývalo jen vidět ji, aby obraz dostal i podobu.
Varoval, ji že nemá rád efekty a aby nečekala hvězdu. Chtěl, aby se poznali, stejně jako to chtěla ona.
Dorazil na místo setkání, usadil se v restauraci a objednal si kávu, pak přišla.
Jeho představa se roztříštila během pár sekund na tisíc střepů jako zrcadlo.
Přišly jen krásné šaty. Ale byl to jen efekt. Udělala přesně to, před čím jí varoval. Osobnost nepřišla.
Nepřišlo Koťátko, které chtěl poznat. Přišla princezna Krasomila a on měl zavázat její střevíc. Tehdy to vzdal.
Jejích konverzace byla jen poslední kapkou. Začala mu předvádět svou nezkrotnost a drzost, tím ho chtěla vyprovokovat, aby projevil svou dominanci i nadvládu. Jenže on tu potřebu už neměl. Jen se na ní občas podíval, stejně jako ona mluvil o věcech, které nebyly vlastně důležité. Ona si hrála se svými dlouhými vlasy a dívala se stranou. Dva znudění lidé.
To kouzlo z jejich dopisování a telefonátů se ztratilo. Díval se na hodinky a v duchu se bavil tím, že počítal, kolikrát za jejich setkání se ona bude mít potřebu podívat na mobil a zkontrolovat vzkazy svých ctitelů. U desáté kontroly mobilu pochopil, že chce být pryč.
Jeho původní představu o ní mu pomohla naplnit dokonale. Druhé slovo v jejím nicku mělo být varováním, ale jeho zvědavost byla silnější. Byla taková. Jejím středem vesmíru, byla jen ona sama.
Věděl, že takových žen, je na tom webu dost. Psal si s nimi. Všechny měly vlastně něco společného, považovaly se za ty Dokonalé.
Jenže on věděl, že Dokonalost vypadá jinak. Celý svůj život ji hledal a občas i potkával. Její kouzlo bylo v tom, že byla spoutaná a chodila společně se Skromností a Pokorou.
Ona z toho v sobě nic neměla. Chtěla jen, aby lidé viděli to, co chce ona. Obraz hodné, obětující se manželky a kamarádky. A to byl vlastně její svět. Svět přetvářky a efektů. Lhala, a proto nesnášela lháře. Viděla pak svůj vlastní obraz. A Koťátko? To byl jen kousek jejího já. Tak malý, že nemohl zastínit její skutečnou tvář.
On z jejího světa odešel stejně jako do něho vstoupil. Moudřejší o poznání, že Dokonalost bydlí na jiné adrese.
Občas se pobavil u čtení jejích příspěvků v diskuzích na onom webu. Psala v nich svou verzi pravdy. Pravdy, kterou znali jen oni dva. Ona měla potřebu ho v nich zesměšnit a být Dámou, tou nad věcí.
Nebyla. Bylo z ní cítit, že nezvládla jeho poslední úder.
Po jejích setkání jí jen informoval, proč na schůzku jel a že nebyla jediná, kdo ho zajímal. To byla rána pro její ego.
Neměl už chuť jí šetřit. Ukázala mu svou pravou tvář, a to nebylo nic, co by chtěl. Stejně jako věděl, že to, co odhalil on, odhalí i další případný zájemce o její Dokonalost. Bylo mu jasné, že i ten další muž, jí opustí. S člověkem, který je více dominantní, na submisivitu si jen občas hraje, navíc pouze za určitých podmínek, se v bdsm vztahu vydržet nedá.
Princezna Krasomila potkala krále jen v pohádce. On věděl, že ona svého krále, nikdy nepotká, protože je příliš soustředěná na to, jaký dělá dojem a jak jí vidí ostatní.
To časem přestane bavit každého. Stejně jako to přestalo bavit její tři Pány. Nakonec i jeho.
Litovat někoho, znamená cit. A pro ni byl každý cit, jen plýtváním energie. Byla jen svá.
