bdsmdream.cz

První doušky života

Bylo mi náct, když jsem se vydal na cestu dospělosti. Život mě na ní vypravil a já se tomu nebránil. Zvědavý kluk, co ucítil vůni ženy. A za všechno mohla náhoda.

Škola mi moc nešla nebo spíš moc jsem jí nedával a jediné, co mě ve škole bavilo, byl dějepis a sporty.  Čeština jakž takž, matika skoro tragédie. A to byl taky důvod, proč mi maminka sehnala doučování. A já začal navštěvovat naší sousedku.

Devatenáctiletá ,,paní,, a jako většina dívek tehdy, trávila svůj čas na mateřské. Její manžel na vojně, na dva roky bez možnosti jí a syna vídat pravidelně. Hezká brunetka s plnější postavou a ňadry, po nichž asi toužilo víc sousedů u nás v domě. A mě doučovala matiku.

Zpočátku jsme se věnovali matice a nenasvědčovalo tomu, že bych jí nějak zajímal. Ale moje předčasná vyspělost a možnost bavit se na jiné úrovni, než moji vrstevníci, jí zřejmě dala dojem, že jsem starší. Takže časem jsme se bavili i o něčem jiném, než jen o matice.

I když jsem se už tehdy zajímal o děvčata a onanoval jsem u módních časopisů. Ale ona byla z mého pohledu už žena. Díval jsem se sice po starších spolužákyních a snil o nich, ale to bylo asi tak všechno. Moje vrstevnice byly v té době teprve na cestě k vyspělosti a prsa měla jen Mirka a Květa.

A tady jsem koukal dvakrát v týdnu na ňadra ženy a nemohl jsem se nabažit. Aniž jsem o to nějak usiloval, začala se její ňadra a ona objevovat v mých snech a představách.

Už si ani nevybavuji, kolikrát jsem u těch představ onanoval, a aniž bych chtěl, začal jsem se na Ivanu dívat jinak, než na tu, co mě doučuje matiku.

Den, kdy se změnil můj život, byl jako jiný z mnoha. Tedy, alespoň jsem si to myslel. Přišel jsem jako každý druhý den v týdnu k ní, normálně se posadil ke stolu a vytáhnul si učebnici. Neměla na sobě kalhoty jako jindy a byla nějak jinak namalovaná. Její halenka byla skoro průhledná a já najednou nevěděl, kam s očima. Její černá podprsenka se prostě nedala nevidět. Dělal jsem všechno možné, aby si nevšimla mého vzrušení, ale můj penis si nedal říct a dál si stál.

Posadila se proti mně a zeptala se, jestli mám chuť se dneska učit. Co se na to asi tak dalo odpovědět? A tak se učebnice ocitla na hromadě, společně se sešitem a na stole se místo nich objevila sklenička.

Ivana měla narozeniny. A byla smutná z toho, že jejího manžela nepustili na dovolenou. Nalila mi víno a na mé námitky, že nemůžu pít, mi jen položila prsty na rty. V jejích očích jsem uviděl úplně jiný výraz než obvykle. Jen mé mládí a nezkušenost ho nedokázaly popsat a definovat, co se skrývá a odehrává pod ním.

Byla asi lehce opilá a dívala se na mě. Pak beze slova vstala, přistoupila ke mně a její rty se dotkly mé tváře. Zlehka, jemně a já uslyšel její dech. Zrychlený dech a ucítil jsem její vůni. Vůni ženy.

Rty se dotkly mého ucha a já si začal připadat jako ve snu. Ale ani na sekundu mě nenapadlo se bránit či jinak narušit tu krásnou chvíli. A ona neměla skončit a já se měl stát mužem. Bez možnosti na tom něco změnit. Ale vím, že bych stejně neuspěl, i kdybych chtěl. Jí hnala touha a já byl tady.

Její ruka pohladila mou tvář a otočila jí proti své. Políbila mě na rty, pak zase a zase. Nevěděl jsem nic o milostných hrách dospělých, ale francouzák už byl něčím, co jsem měl za sebou. Spolužákyně Mirka a její lekce.

Když Ivanin jazyk pronikl mými rty, věděl jsem už, co mám dělat. Jen se ode mě na chvíli odtáhla a podívala se na mě s úsměvem a pochopením, a pak pokračovala v polibcích. Líbala mě a vypadalo to, že nikdy nechce přestat. Nevěděl jsem, co s rukama, a tak jsem tam stál, jako školáček, ruce pěkně u těla a jen se nechal ovládat její touhou. Její paže mě objímaly, najednou její dlaně uchopily ty mé a položily je na svoje boky. Pak už si jen pamatuji, že jsem najednou věděl, co mám dělat. Sevřel jsem jí do náruče a líbal jí, jako muž líbá ženu.

Náhle se vymanila z mého objetí, vzala mě za ruku a vedla do pokoje. Jediné, co jsem viděl, byla veliká postel a ona. Stála tam přede mnou a její ruce začaly rozepínat knoflíčky na halence. Dívala se přitom na mě a já nepřemýšlel nad ničím jiným než nad faktem, že můj penis pořád stojí a není možné to určitě přehlédnout. Nedalo se to přehlédnout a já viděl, kam směřuje Ivanin pohled. Do mého rozkroku. Stejně jako můj pohled visel na halence, co se rozevřela a odhalila zbytek toho, co se předtím chabě snažila ukrýt.

Její ňadra vyplňovala podprsenku do posledního místečka a vypadala, že praskne, pokud se ihned neosvobodí od toho, co ukrývá. A pak se stal zázrak a já je uviděl. Nahá ženská prsa.

Něco jiného je vidět nebo si je jen představovat. Jiná jsou prsa školačky a jiná ženy. Ta prsa školačky mi ukázala Mirka, když chtěla nahrávku Boney M a já neslevil. Buď prsa, nebo nic.

Ale tady nešlo o žádný obchod. Tady šlo o touhu a kluka, který nemá tušení, co bude následovat. Stál jsem před ní, díval se a nevěděl. Nevěděl jsem nic o milování ani o tom, jak uspokojit ženu. Nebylo žádné video ani DVD, internet byl jen vzdálená budoucnost.

Stál bych tam ještě asi dnes, kdyby se ona neujala role zkušené ženy, kterou byla. Přistoupila ke mně a beze slova mi rozepnula kalhoty. Myslím, že vlna studu, co zalila mé tělo, byla zcela na místě, ale jí nezastavila. Poklekla k mému klínu a pak…

Zastavila se země, svět, vesmír a všechno kolem mě se proměnilo v sen. Sen, co rušil jen dotek jejich rtů na kůži mého penisu. Nevím, jak dlouho jsem tam stál, čas neznamenal nic a byl mimo mé vnímání. Já vnímal jen jí a její vůni.

A pak se otevřelo nebe. Mé já vyletělo někam do prostoru mimo mě a já si jen pamatuji na ten slastný pocit, co projel mým tělem a proud semene, co zkropil její ňadra.

Dokonáno jest. Tak kdysi někdo moudrý označil asi podobnou situaci. Na svět už jsem se nedíval jako kluk, ale jako muž.

To odpoledne jsem se stal nástrojem její touhy několikrát, a i když narozeniny měla ona, dárek jsem dostal já. Ten, na který se nezapomíná. Dostal jsem dospělost a nikdy jsem nelitoval, že jsem odevzdal zbytek svého dětství.

Už nikdy jsme se spolu nemilovali. Zůstalo jen tajemství a vzpomínka. Krásná a silná i po těch letech. Můj život se tehdy vydal jiným směrem, než jsem si plánoval. Nikdy jsem však nelitoval, že ona vstoupila do mé cesty a změnila jí. A za to jí patří můj dík a vzpomínka.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.